Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Už druhým týdnem pokračují masové protesty holandských aktivistů z hnutí Extinction Rebellion. Klimatičtí aktivisté každý den protestují na dálnici A12, která vede centrem Haagu. Blokovat ústřední dopravní tepnu plánují, dokud vláda nezastaví státní subvence do fosilního průmyslu. Od začátku protestů si odezva bezpečnostních složek vyžádala tisíce zatčených a proti protestujícím byla použita i vodní děla. V Nizozemsku se tak po vzoru ostatních evropských zemí vyostřuje konflikt mezi aktivisty a státem.
Miliardy pro fosilní průmysl
V závěru rekordně horkého léta zveřejnila trojice environmentálních organizací důležitou studii, která ukazuje, že holandská vláda každý rok pomocí daňových úlev a dalších finančních zvýhodnění podporuje fosilní průmysl a na něj navázaná odvětví. Částka, o kterou je každý rok ochuzen státní rozpočet, dosahuje podle autorů studie 37,5 miliardy eur, tedy zhruba šestinásobek prostředků, které Holandsko ročně vynaloží na boj s klimatickou krizí.
Masové zadržování, likvidační pokuty ani policejní razie často nevedou ke zklidnění protestů, ale naopak k jejich vyostření.
Fosilní paliva jako ropa, plyn a uhlí jsou v Nizozemsku osvobozena od spotřební daně, pokud jsou využita k tvorbě elektřiny. Dále velcí podnikatelé, kteří se svou činností nejvíce podílejí na znečišťování životního prostředí, platí až stokrát menší daň ze spotřebované elektřiny oproti malým a středním odběratelům. Fakt, že v Holandsku je letecká doprava osvobozena od placení DPH z leteckého paliva na rozdíl od udržitelnější vlakové dopravy, jež dani (při mezinárodních cestách) podléhá, je jen hořkou tečkou za celým reportem.
Zpráva předčila všechny dosavadní představy o míře úlev pro fosilní průmysl. Hnutí Extinction Rebellion, které protesty pořádá, reaguje jasnými požadavky: vláda musí okamžitě ukončit subvence do fosilního průmyslu a nově získané prostředky použít k urychlenému řešení klimatické krize. Dokud se tak nestane, plánují aktivisté dálnici A12 blokovat.
Pláštěnkou proti vodním dělům
Už první protesty, které byly svolány na sobotu 9. září, doprovázely drsné zásahy policie. Ta neváhala poté, co protestující odmítli opustit dálnici, použít vodní děla. Zadrženo bylo více než pět set lidí. Následující den protesty ještě vzrostly – na dálnici se sešlo přes deset tisíc lidí, tentokrát částečně vybavených deštníky a pláštěnkami proti vodním dělům, a znovu se pokusili důležitou dopravní tepnu zablokovat. Po několika hodinách byla dálnice vyklizena a policie zatkla dalších 2400 protestujících.
Protesty pokračovaly po zbytek týdne a gradovaly o víkendu, kdy byla policií znovu použita vodní děla. Holandský ministr pro klimatické otázky Rob Jetten v reakci na protesty sice uznal potřebu ukončení státní podpory fosilnímu průmyslu, nenabídl ovšem žádné konkrétní plány nebo termíny. Blokády tak stále pokračují, aktivisté drží svůj slib a každý den v pravé poledne se vracejí blokovat provoz na dálnici A12. Od začátku protestů bylo zatčeno již přes pět tisíc lidí.
Hnutí Extinction Rebellion se netají svou radikalitou a prostředky, které zvolilo k prosazení svých politických cílů, jsou bezpochyby kontroverzní. Omezením provozu dálnice A12 je zásadně narušen příjezd do půlmilionového Haagu, a trvající blokády se tak pravděpodobně dotknou velké části obyvatel. Kroky aktivistů ovšem musíme vnímat ve světle poznatků, které přinesla zmiňovaná studie. Ta ukazuje, že nizozemská vláda nereflektuje vážné klimatické hrozby, jež jsou s fosilním průmyslem neodmyslitelně spojené, a namísto toho zvýhodňuje produkci špinavé energie. Navíc přímo sabotuje možnosti udržitelné zelené transformace ekonomiky.
Ekoterorismus?
Přestože většina zadržených holandských protestujících bývá na konci dne propuštěna, je jasné, že se napětí mezi frustrovanými aktivisty a státními orgány vyostřuje. Podobnou situaci jako v Nizozemí můžeme sledovat i v ostatních evropských státech. Ve Francii, která byla vždy svým způsobem k občanským nepokojům shovívavá, proběhla přes léto právní bitva o úřední zákaz aktivistické skupiny Soulèvements de la Terre, která stojí za březnovými násilnými střety mezi aktivisty a policií na polích u obce Sainte-Soline, které skončily vážnými zraněními na obou stranách. Až nejvyšší francouzský správní soud rozhodl o dočasném zrušení zákazu aktivistické skupiny, a přerušil tak snahu francouzského ministra vnitra Géralda Darmanina, který proti skupině aktivně vystupoval a nálepkoval ji jako ekoteroristickou. Podobných situací, kdy jsou klimatické protesty provázeny násilnými střety mezi aktivisty a policií a následovány ostrou soudní dohrou, ve Francii stále přibývá.
Italské úřady zase reagují na občanské environmentální protesty likvidačními pokutami. V reakci na dubnový nenásilný protest, při kterém skupina aktivistů z italské Poslední generace obarvila vodu ve známé římské fontáně di Trevi na černo, představila italská krajně pravicová vláda zákon, který jí umožňuje udělovat za podobné činy pokuty v řádech vyšších desetitisíců eur. Italské úřady se využití těchto drastických opatření nebrání – drakonickou pokutu 28 tisíc eur uložily v červnu dvojici aktivistů, kteří se před více než rokem přilepili k podstavci jednoho z vatikánských sousoší.
V Německu se s nejvýraznější státní odezvou setkala bavorská buňka německé Poslední generace. Tajné vyšetřování členů hnutí bylo vedeno lokálními protiteroristickými složkami, využity byly telefonní odposlechy a sledování jednotlivých členů přes GPS. V květnu byly dokonce u několika členů provedeny domovní prohlídky. Bavorské represivní složky také využívají možnosti krátkodobého preventivního zadržení občanů, aby zabránily účasti aktivistů na protestech. Represe ovšem nemá kýžený dopad. Aktivisté stále plánují řadu protestů a dopravních blokád napříč německými městy. V poslední době si získali mediální pozornost např. přímou akcí v centru Berlína, kdy postříkali Braniborskou bránu oranžovou barvou, která je symbolem požadavku na urychlený konec fosilních paliv.
Nerovná diskuse
Jisté napětí mezi legalitou a legitimitou je pro demokracii klíčovou dynamikou. Zaručuje totiž občanům, že politická hra zůstane otevřená a dává možnost účasti v politickém boji i skupinám, jejichž hlas nebývá ve veřejné debatě slyšen. Obzvlášť v dnešní situaci, kdy je demokratický příslib rovného podílu na moci ovlivňovat veřejná rozhodnutí zásadně narušen ve prospěch oligarchů a zájmových skupin, bychom na klimatické protesty měli nahlížet s pochopením.
V jádru aktivistických akcí můžeme totiž často nalézt frustraci z nemožnosti férového demokratického dialogu, při kterém by hlas aktivistů nebyl automaticky převálcován zájmy fosilního lobby, které chrání hlavně svůj majetek a příjmy ze znečišťování životního prostředí. V momentech, kdy společnost čelí tak závažnému problému, jako je klimatická změna a její důsledky, je důležité opakovaně připomínat, že legitimní demokratický boj se nemusí vést pouze u volebních uren a na půdě parlamentů, ale také v ulicích, na dálnicích nebo v muzeích.
Na represivní odezvu, kterou vyvolaly klimatické protesty v Holandsku a dalších evropských zemích, můžeme nahlížet více způsoby. Lze namítat, že si aktivisté berou za rukojmí své spoluobčany, nebo vyzdvihovat jejich demokratická práva na protest. Zásadní je ovšem připomenout, že masové zadržování, likvidační pokuty ani policejní razie často nevedou ke zklidnění protestů, ale naopak k jejich vyostření. Pokud se tedy nechceme dostat do nebezpečné spirály násilí, je třeba urychleně zahájit snahu o smysluplný demokratický dialog. Ten ovšem dává smysl pouze v momentě, kdy každý hlas má stejnou váhu a neúměrný vliv fosilního lobby je omezen.
Autor je student politologie a aktivista.