Klíčová část Netanjahuovy soudní reformy je odhlasována. Opoziční poslanci na protest opustili Kneset

V neděli 23. července se u Zdi nářků sešlo nezvykle velké množství lidí. Stovky podporovatelů i odpůrců projednávané soudní reformy se zde shromáždily ke společné modlitbě. Účastníci schovaní za izraelskými vlajkami požadovali, aby došlo ke kompromisu a aby se již tak polarizovaná země vyhnula „občanské válce“. Byla to první událost, kdy se zástupci obou stran rozhodli ke společnému jednání, modlitba však zůstala spíše symbolickým gestem. V pondělí bylo v poměru 64 ku nule odhlasováno zrušení takzvané klauzule o přiměřenosti. Opozice hlasování bojkotovala.

Tato klauzule umožňovala Nejvyššímu soudu odvolat vládní rozhodnutí, která vyhodnotil jako nerozumná, aniž by byla v rozporu se zákony. Její zrušení tak omezí možnosti soudního přezkumu. Zrušení tohoto právního nástroje bylo součástí vládních plánů od začátku a jeho zrušení symbolicky uzavírá půl roku vyostřených debat o budoucnosti země. Netanjahu, konfrontován s masivními protesty, se rozhodl justiční reformu zavádět „salámovou metodou“. Pondělní hlasování je tak pouze prvním krokem k zásadní transformaci soudního systému.

Klauzule o přiměřenosti

Zrušení klauzule o přiměřenosti bylo navrženo poslancem Knesetu Simchou Rothmanem z vládní strany Náboženský sionismus. Je jedním z řady připravovaných zákonů, které mají výrazně omezit pravomoci izraelského Nejvyššího soudu. Tímto cílem se vládní představitelé nijak netají. O Nejvyšším soudu dlouhodobě mluví jako o „aktivistickém soudu“ či jako o „nikým nevolené politické straně“.

Klauzule o přiměřenosti je jenom dílkem větší skládačky. Izraelci protestují proti celkovému směřování země pod vládou Netanjahua a extremistů Becal’ela Smotriče a Itamara Ben-Gvira.

Co je ale klíčovým bodem reformy? Byť je zřejmé, že se jedná o pokus omezit pravomoci soudů, samotný obsah toho, co klauzule představuje, není tak jednoznačný. Klauzule o přiměřenosti má podle Amira Fuchse z Izraelského demokratického institutu vyvažovat politický a veřejný zájem v rámci rozhodování. „Nepřiměřené“ rozhodnutí je takové, které se soustředí na bezprostřední politické zájmy, aniž by bralo v úvahu důvěru občanů a jejich ochranu. Interpretace toho, co je nepřiměřené, přitom zůstává především na soudech. I proto se mnoho odpůrců klauzule domnívá, že se jedná o arbitrární nástroj soudu.

Klauzule o přiměřenosti se v izraelském soudním systému nachází již od vzniku státu a svůj původ má v tradici britského i židovského práva (Halacha). Židovský zákon totiž obsahuje prvky podobné klauzuli o přiměřenosti jako například princip „derech erec“, který v sobě zahrnuje snahu o etické jednání a přiměřené chování. Jedinci se mají podle tohoto principu chovat „spravedlivě a s ohleduplností k druhým“. Přímým předchůdcem klauzule o přiměřenosti však bylo britské právo, které na palestinském území platilo během britské mandátní správy v letech 1920 až 1948. Izraelský systém poté právní nástroje převzal. Ve skutečnosti však tato klauzule nebyla v prvních dekádách po vzniku státu příliš využívána. Důležitější se stala až v osmdesátých a zejména v devadesátých letech, kdy se také zvýšil vliv Nejvyššího soudu.

V čem je klauzule zásadní?

Izraelská veřejnost se s klauzulí přiměřenosti seznámila podrobně až v důsledku návrhu soudní reformy. Důležitost klauzule se projevila hned během snahy o jmenování předsedy vládní strany Šas Arje Deriho ministrem zdravotnictví a ministrem vnitra počátkem tohoto roku. Nejvyšší soud mu právě za využití klauzule o přiměřenosti neumožnil obsadit ministerské posty z důvodu jeho odsouzení za daňové úniky, korupci, podplácení a podvod. Netanjahu nakonec Deriho nejmenoval, což vzbudilo rozruch na izraelské pravici, která byla o to více odhodlaná tuto část zákona prosadit.

Zrušení klauzule o přiměřenosti omezí možnosti Nejvyššího soudu intervenovat v takových případech, kdy se rozhodnutí vlády zdají arbitrární či porušující lidská práva. Další z příkladů užití klauzule o přiměřenosti nastal v roce 2018. Tehdejší ministr obrany Avigdor Lieberman (strana Jisrael bejtenu) znemožnil zhruba stovce Palestinců účast na izraelsko-palestinském obřadu ke Dni vzpomínání (Jom ha-zikaron), protože by tím byl ceremoniál „znesvěcen“. Organizátoři se proto obrátili na Nejvyšší soud a na základě „nepřiměřenosti“ byla jejich petice přijata. Jiný známý případ použití klauzule se udál v roce 2007. Soud tehdy rozhodl, aby byly školní třídy ve městě Sderot připraveny proti raketovým útokům, což vláda předtím odmítla.

Je však důležité dodat, že i přes zrušení klauzule o přiměřenosti existuje více způsobů, jak ze strany soudů zpochybňovat vládní jednání pomocí administrativního práva – například pomocí právních principů proporcionality, diskriminace, střetu zájmů či arbitrárnosti. Proto se může zdát, že je snaha vládních představitelů klauzuli zrušit především symbolem a předzvěstí jiných, rozsáhlejších změn v rámci reformy, které brzy přijdou na řadu – třeba politizace jmenování soudců.

Bylo by proto mylné domnívat se, že je dnes v ulicích tolik Izraelců jenom kvůli ohrožení demokratického procesu zrušením jednoho právního nástroje. Klauzule o přiměřenosti je jenom dílkem větší skládačky. Izraelci protestují proti celkovému směřování země pod vládou Netanjahua a extremistů Becal’ela Smotriče a Itamara Ben-Gvira. Protestující často mluví o „konci demokracie“ v zemi „bez budoucnosti“. Část izraelské společnosti se pak obává zvýšeného vlivu ultraortodoxní části populace a pokusů vnutit jim jejich styl života. Právě kvůli obavám z těchto změn, které reforma usnadní, protestuje dnes nejvíce lidí. Protesty prostoupily celou společností, od apolitického hi-tech sektoru přes armádu, učitele, doktory či odbory. Nechybí ani hlas antiokupační levice.

Ohrožení demokracie

Takzvaný Blok proti okupaci (Guš neged ha-kibuš) funguje jako jakési svědomí protestů. Od průvodu se často odděluje tak, aby jeho skandování zaslechlo co nejvíce protestujících. Na kolemjdoucí tak jeho příslušníci skandují „konec okupaci“ či „apartheid neprojde“. Právě antiokupační blok vyvažuje pokřiky liberálních protestujících o konci demokracie, která je dle mnohých aktivistů značně „poškozená“ již mnoho let v důsledku okupace palestinských území.

To potvrzuje i jeden z antiokupačních aktivistů (dotazovaný si nepřál být jmenován na internetovém webu). Ten o demokracii v Izraeli pochybuje již delší dobu. Zároveň si je ale vědom toho, že cokoliv, co po schválení reformy přijde, může situaci v Izraeli i na okupovaných území značně zhoršit. Právě proto se k protestům připojuje. Má v ně velkou naději mimo jiné i kvůli tomu, že pozoruje, že přítomnost antiokupačního bloku na protestech mobilizuje širší počet lidí. Zbytek protestujících tento blok dle jeho slov postupně více akceptuje a zajímá se o jeho práci.

Opodstatněná je obava z přílišné militarizace protestů. Je příznačné, že v izraelských občanských protestech má jednu z nejsilnějších pozic armáda. To ale může představovat nebezpečí ohledně toho, co z tohoto „izraelského jara“ nakonec vzejde. Jak píše Gideon Levy v deníku Ha’arec, protesty ukazují, že to není stát, kdo má armádu, ale armáda, která vlastní stát. Ostatně nejsilnější kartou, kterou nyní protesty proti vládě mají, je právě armáda. Konkrétně se jedná o stovky izraelských rezervistů, kteří odmítají sloužit, pokud bude soudní reforma dokonána. Mimo to protesty často využívají vojenskou rétoriku i symboly a jsou vedeny některými bývalými armádními představiteli.

Zrušení klauzule o přiměřenosti ministr spravedlnosti Jariv Levin označil za „první krok v historickém procesu nápravy soudního systému v zemi“. Protestující první část reformy označují za počátek „diktatury“. Klíčové je ale také to, co se dnes děje na Západním břehu. Už v lednu zaznívaly obavy, že soudní reforma je jen trojským koněm pro rozsáhlé expanzionistické snahy Izraelců na Západním břehu, které nyní pod vedením Becal’ela Smotriče nabývají na síle.

Naděje na zmírnění reformy jsou mezi Izraelci každopádně stále živé. U parku za Knesetem vyrostlo na pár dní obrovské stanové městečko, ve kterém Izraelci zůstávali i přes značně vysoké teploty. Pomáhala přitom solidarita mezi protestujícími – na místě se rozdávaly voda či jídlo zadarmo. Byla připravena také čistá trička pro ty, které zasáhla „skunková“ (tedy velmi zapáchající) voda. Stanové městečko se během úterního rána sice vyklidilo, ale zdá se, že pondělní zrušení klauzule o přiměřenosti protestující spíše povzbudilo k dalšímu boji, než že by je odradilo. Stejný signál vyslali také doktoři. Izraelská lékařská asociace v úterý celý den stávkovala, v nemocnicích se pracovalo v omezeném režimu. Histadrut, největší izraelské odbory jsou rovněž připravené jednat. Izraelská společnost se tak chystá na další vlnu odporu. Ta může ale záhy skončit, protože 31. července má začít v Knesetu letní pauza.

Je zde také hrozba ústavní krize. Byť se experti ve svých názorech liší, jednou z možností by bylo přezkoumat rozhodnutí Nejvyšším soudem na základě toho, že je v rozporu se základními zákony (izraelská obdoba ústavy). Proto není ani jedné straně zcela jasné, co se v příštích týdnech v zemi bude dít. Jisté však je, že Netanjahuova „salámová“ metoda neproběhne v takové tichosti, jak to nejspíš zamýšlel.

Autorka studuje politologii.