Foto převzato z facebookové stránky Nádraží Vyšehrad
Nádraží Vyšehrad je nejen jednou z turisty nejfotografovanějších budov na Praze 2, ale také smutným mementem limitů české památkové péče. Budova sice prošla na konci osmdesátých let rekonstrukcí, ale vzhledem k nečinnosti majitelů a omezenosti nástrojů příslušných úřadů se její stav rok od roku horší. Plány na možné využití budovy byly různé, od kanceláří po prostor otevřený kultuře. Jediné, co se však naplnilo, je osud historicky cenné hrázděné nástupištní čekárny, kterou majitel v roce 2008 bez povolení zbořil. A pokácel i stromy, které nádraží lemovaly. Někde tady začíná kolotoč nikam nevedoucích jednání, pokut a doposud marného snažení.
Barabizna, kterou chrání UNESCO
Dle některých odborníků secesní, dle jiných novorenesanční budova nacházející se v Pražské památkové rezervaci, jež je součástí Seznamu světového kulturního dědictví UNSECO, působí na první, druhý i třetí pohled jako barabizna. Nádraží vzniklo v letech 1904–1905 a od roku 1960 neslouží své funkci (z bývalé stanice pro cestující se stala jen výhybna). Tento stav trval i po prodeji objektu do soukromého vlastnictví, a to až do roku 2014. Od této doby je budova zcela opuštěná a ponechaná na pospas nejen vandalům, ale kvůli nedostatečnému zajištění ze strany majitele i povětrnostním vlivům. Sledovat, jak se historicky cenná architektura mění v ruinu ohrožující své okolí, je ubíjející. Snahy o zvrácení stavu se objevují pravidelně a končí neúspěchem. Ostatně dle dohledatelných informací usilovala městská část Praha 2 o odkoupení budovy již v roce 2007. Vzhledem k požadavkům tehdejších majitelů (České dráhy a SŽDC, dnešní Správa železnic) k prodeji nedošlo. Shrnovat následující machinace s budovou je zbytečné, na internetu jsou pro zájemce snadno dohledatelné. Důležitý je fakt, že současný majitel, firma RailCity Vyšehrad, se o stav budovy nezajímá.
„Po aktuálním šetření na místě objektu, kdy bylo zjištěno výrazné narušení střešní konstrukce, podala městská část trestní oznámení pro obecné ohrožení.“
Přesto možná svítá na lepší časy. Budova nádraží má štěstí v neštěstí – není totiž jen součástí památkové rezervace, ale sama má statut kulturní památky, na niž se vztahuje zákonná ochrana. Na stránkách Národního památkového ústavu popisují architektonickou hodnotu stavby takto: „Vynikající secesní architektura pozoruhodná svým členěním i detailem, spojená s kvalitními prvky uměleckého řemesla i tesařskými detaily. Je dokladem vysoké úrovně kladené na veřejné stavby počátkem 20. století. Celý areál vytváří vzácně zachovaný architektonický a funkční celek navazující na trasu Železničního mostu. Významným způsobem dokládá rozvoj pražské železniční sítě.“
Bez odebrání statutu kulturní památky nelze budovu zbořit. A vzhledem k tomu, že v letošním říjnu její stav začal bezprostředně ohrožovat bezpečnost obyvatel v okolí (nejzávažnější byla patrně situace z 15. října, kdy došlo k pádu velkého kusu římsy bočního křídla), rozhodla se Praha 2 jednat. Z rozhodnutí starostky Prahy 2 Jany Černochové (ODS) vyšla následující den tisková zpráva, v jejímž úvodu stojí: „Zástupci druhé městské části odmítají akceptovat katastrofální stav budovy bývalého nádraží Vyšehrad a naprostou nečinnost stávajícího vlastníka! Po aktuálním šetření na místě objektu, kdy bylo zjištěno výrazné narušení střešní konstrukce, podala městská část trestní oznámení pro obecné ohrožení.“
Problém s vyvlastněním
Od 15. října začala v okolí budovy hlídkovat městská policie a o čtyři dny později začalo vyklízení odpadků, které se během let v chátrající budově nahromadily. V nejbližších dnech by rovněž měly proběhnout zajišťovací práce, které zamezí dalšímu poškozování budovy především vlivem průsaku vody do interiéru. Z komunikace nejen městské části Praha 2 jsem ale především vyrozuměl, že politická vůle k řešení problému by patrně existovala. Ostatně tomu napovídají zprávy z února letošního roku, kdy se o nádražní budově spekulovalo jako o prostoru pro expozici Slovanské epopeje Alfonse Muchy.
Obrátil jsem se proto na osoby, které mají na možnou záchranu budovy vliv, s dotazem na budoucnost budovy. Jaroslav Němec (Piráti), zastupitel Prahy 2 a provozovatel stránek Zachráníme nádraží Vyšehrad, se ve věci dlouhodobě angažuje a nastiňuje možné řešení, které ostatně doporučili i odborníci ze zahraničí: „Mise WHC UNESCO na podzim roku 2019 jasně doporučilo, že ‚stát by prostřednictvím Magistrátu hlavního města Prahy měl využít své pravomoci k vyvlastnění bývalého nádraží Vyšehrad a předat jej jinému investorovi, který bude ochoten a schopen jej opravit a znovu zprovoznit.‘“ K vyvlastnění však dosud nedošlo: „Počátkem roku byla okolo toho velká mediální pozornost, přes všeobecnou shodu na tomto postupu však stát projevil liknavost,“ dodává Němec.
Vyvlastnění kulturní památky není snadný proces, dle současných právních norem (zákon č. 20/1987 Sb.) je může provést pouze stát. O možnostech vyvlastnění hovoří i Jan Chabr (TOP 09), zastupitel magistrátu hlavního města Prahy a radní pro správu majetku, podle něj však proces vyvlastnění přináší řadu úskalí: „Nejasný je právní proces vyvlastnění a jeho ukotvení v rámci legislativy. Otevře se otázka, jejíž vyřešení se může táhnout několik let, než dojdeme pravomocného rozhodnutí. A mezitím se bojím, že už nebude co vyvlastňovat, neboť ta jedinečná kulturní památka mezitím zchátrá natolik, že již žádnou památkou nebude.“
Role města
K vyvlastnění je skeptická i Hana Třeštíková (Praha sobě), zastupitelka magistrátu a radní pro památky a kulturu, na druhou stranu, ale dodává: „Čistě hypoteticky, pokud by stát nabídl vyvlastnění, Praha by to podpořila a ráda by se na tom v maximální možné míře podílela. Realita je ale jiná, jsme v patové situaci a jako město nemůžeme dělat víc.“ To zmiňuje i primátor Zdeněk Hřib, který rovněž nastiňuje další postupy: „V následujících dnech by měl odbor památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy, který v přenesené působnosti podléhá Ministerstvu kultury ČR, uskutečnit kontrolu objektu. V návaznosti na to bude moci samospráva podniknout kroky vedoucí k sanaci střechy nádraží, která se začala minulý týden propadat. Po vlastníkovi se pak budou podle zákona vymáhat náklady této opravy. Zároveň probíhá jednání s Ministerstvem kultury ČR a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, které mohou případně iniciovat proces vyvlastnění.“
Přes výše řečené není situace beznadějná. Jak zmiňuje pirátský poslanec Lukáš Černohorský: „Nehledě na politickou příslušnost je shoda na tom, že to hlavní chceme všichni – zabránit zhroucení celé budovy a nalézt pro ni vhodné využití v Pražské památkové rezervaci. Já osobně celou věc bedlivě sleduji a jsem připraven pomoci z pozice poslance. V první řadě budu interpelovat ministra kultury Zaorálka.“ A jaký je postoj ministerstva kultury? „Ideální řešení je závislé na osobě vlastníka kulturní památky a jeho vůli o kulturní památku řádně pečovat.“ V úvahu dle ministerstva připadá rovněž takzvaný náhradní výkon rozhodnutí, což znamená, že budou podniknuty kroky nuceného vymáhání povinností v případě, že současný vlastník nebude reagovat. Lze očekávat, že takové jednání je rozhodně nepravděpodobné, ovšem tyto kroky jsou nutné i kvůli již tolikrát zmiňovanému vyvlastnění. „Samotné vyvlastnění kulturní památky je však běh na delší trať,“ říká ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD). A pokračuje: „V tuto chvíli je podstatné zajistit alespoň provizorní řešení, byť i formou náhradního výkonu rozhodnutí. Ideální řešení v případě nevůle vlastníka kulturní památky prodat za reálnou cenu svou kulturní památku a nalezení vlastníka, který by přikročil k její obnově, ta spočívá v realizaci základních udržovacích prací, které by zabránily další destrukci vlivem působení klimatických jevů a cizopasných organismů napadajících zejména dřevní hmotu.“
Zaujmout veřejnost
Na záchranných opatřeních se již pracuje. Přesto je nezbytné stav nádraží soustavně sledovat a v případě nečinnosti vyvíjet na zodpovědné orgány tlak. Čas totiž momentálně neběží, ale letí. I z toho důvodu vznikla facebooková stránka Nádraží Vyšehrad, která by měla sloužit jako informační platforma nejen pro fotodokumentaci stavu, ale též pro případnou koordinaci dalších kroků.
Na závěr bych rád podotkl, že kromě výše citovaných osob jsem oslovil i starostku Janu Černochovou (ODS), která na výzvu do vydání článku nereagovala. Je ovšem nutné ještě jednou zdůraznit, že výše citované informace sdělené prostřednictvím tiskové zprávy Prahy 2 ze dne 16. října 2020 jsou striktně dodržovány. V okolí nádraží prakticky neustále hlídkuje policie, byly zahájeny vyklízecí práce a budova byla kvůli bezpečnosti oplocena. Navíc se situaci kolem nádražní budovy znovu dostalo značné mediální pozornosti. Naděje tedy ještě neumírá.
Autor je každodenním pozorovatelem chátrání objektu.