Česko po svátcích: užili jsme si a teď nás tisíce zemřou

Čísla nakažených koronavirem jsou na maximu. Vánoční „promořování“ si začíná vybírat krutou daň.

Máte-li ve své blízkosti nějakého obvodního lékaře nebo lékařku, zkuste se jich zeptat, jak vypadal jejich první pracovní den. Ve většině ordinací po celé zemi to totiž bylo podobné – od rána nepřetržitě zvoní telefony a mladí i staří pacienti volají, že mají horečky, kašel, dušnost, případně ztratili chuť i čich. Někteří vůbec netuší, čím by to mohlo být.

Čau lidi, můžete začít umírat

Pokud nedáte na osobní zkušenost, stačí se podívat na čísla. Alarmující je obzvláště pozitivita testů – každý druhý otestovaný je nakažený. Důvod je prostý: vánoční svátky a uvolněná opatření krátce před nimi, kdy se nejdřív v obchoďácích a pak při rodinných návštěvách promořily desítky, ba možná i stovky tisíc lidí. Pro tisíce našich spoluobčanů tak začíná v těchto dnech poslední úsek jejich života – mnozí zemřou v nemocnicích, napojení na ventilátory, pokud budou mít to štěstí a nějaký na ně zbude. Jak dokládají statistiky ministerstva za poslední týden, míst v nemocnicích začíná rychle ubývat. Spoustě lidí – stejně jako při druhé vlně – zemřou rodiče, prarodiče, přátelé. Můžete si nalhávat, že to tak hrozné nebude. Zatímco dosud se umíralo hlavně za zdmi pečovatelských domů, kde covid skolil klidně i třetinu obyvatel, teď se bude umírat i v rodinách.

Konečný účet za druhou vlnu je 11 tisíc mrtvých. Mnozí z těch lidí mohli žít, pokud by vláda a Andrej Babiš dělali, co měli.

Ale nebojte, bude líp – vláda už hledá šéfa komunikace ministerstva zdravotnictví, který bude mít na starosti kampaň zaměřenou na covid-19. A pozor, dokonce už máme národní očkovací strategii! Nalezneme ji v promovideu premiéra Babiše. Kraje pod vedením ODS a hlavní město ovšem vládě nevěří a připravují vlastní strategie. Ta synergie bude jistě vynikající, určitě budou i rozdílné registrační formuláře. Když se tak na to člověk dívá, můžeme být vlastně vděční, že nám ještě teče voda a funguje elektřina. Ponechat tyto věci na vládě, zkolabuje republika definitivně.

Když všechno kolabuje

Kdo za to může? Jak oznámilo státní zastupitelství, vláda a premiér Babiš, na které podal právník Petr Němec trestní oznámení, nikoliv. Tak kdo tedy? Lidé z měst budou obviňovat vesničany, či dokonce jejich zvláštní podkategorii – „Moravana“. Bodrého, blbého, s demižonem, bez roušky. Lidé z vesnic, mající na paměti hlavně loňskou rozlučku s koronavirem na Karlově mostě, budou ze všeho vinit „Pražáky“. Voliči opozice obviní voliče vlády, případně naopak. Levice pravici, pravice levici, mladí staré, staří mladé. Pokud bychom to měli rozsoudit hezky centristicky, na vině jsou dnes ale všichni. V první řadě však rozhodně vláda. V podstatě neexistuje jediná věc, v níž by neselhala. Nic neudělala ani pro lidi a ochranu jejich zdraví, ani pro ekonomiku. Po první vlně hodila veškerý boj s pandemií na složku státní správy, která doposud bojovala jen s plísní v restauracích. To úplně nedopadlo. Chytrá karanténa zkolabovala, trasování jakbysmet, o eRoušce už se ve slušné společnosti nemluví. Domovy důchodců vláda před druhou vlnou vědomě neochránila, netestovala v nich, masové testování před svátky nezajistila. Zato nechala schválit šílenou daňovou reformu.

Konečný účet za druhou vlnu je 11 tisíc mrtvých. Mnozí z těch lidí mohli žít, pokud by vláda a Andrej Babiš dělali, co měli. Jelikož si všichni moc dobře pamatujeme, že za vše, co se stane, přijal Andrej Babiš politickou odpovědnost, v dějinách mu bude náležet čestné místo hned za Klementem Gottwaldem. Zatímco jeden rozdával provazy, druhý řešil mikromanažersky lůžka a zahrádkářský zákon. Výsledek je stejný: tisíce zmařených životů. Gottwalda však můžeme alespoň trochu ospravedlnit pokročilou syfilidou, Andreje Babiše neospravedlňuje nic, protože neschopnost není ospravedlnění, jen přitěžující okolnost.

Abychom se dožili voleb

Bez viny nejsme ani my ostatní, „dolních deset milionů“. Čechy nikdo nenutil, aby se o svátcích masově scházeli s příbuznými a rodinami. Mnohé historky z rodin dokonce svědčí o jakémsi blíže nespecifikované touze po kolektivní sebevraždě – v rodinách se bude ještě léta vyprávět, jak babička odmítla být na Vánoce sama a sdílela štědrovečerní tabuli s pozitivně testovanými. To už není holubičí národ, ale národ lumíků.

Je jedno, zda si dotyční myslí, že covid-19 je jen rýmička, nebo prostě pokrčili rameny s tím, že může-li se scházet prezident s premiérem, tak my přece můžeme taky. Na takových sešlostech pak stačil jeden bezpříznakový, obvykle malý vnuk nebo vnučka, a za pár týdnů můžou lidé řešit pozůstalost. Neplačte, sami jste si to zavinili.

A pokud se někdo choval zodpovědně, testoval sebe a své blízké, nosil roušku, nebo se izoloval, pokud měl tu možnost, je mu to stejně k ničemu. Nedokázal přesvědčit dostatečný počet lidí – a virus se šíří komunitně. Může tak jen doufat, že to nechytne ani teď, kdy budou nemocnice kolabovat podobně, jako se to děje právě nyní ve Zlínském kraji. V sousedním Moravskoslezském kraji zase politici otevřeně přiznávají, že není v silách kraje zpopelňovat všechny zemřelé, navzdory tomu, že se v listopadu navýšily kapacity ostravského krematoria.

Spousta lidí se čím dál více upíná k podzimním volbám do Poslanecké sněmovny a hodlá současné hazardování vlády nějak přečkat. Vzhledem k tomu, co nás čeká v nejbližších dnech a týdnech, však začíná být hlavní otázkou nikoliv to, kdo bude příštím premiérem, ale kolik z nás a našich blízkých se toho dožije.

Autor je spolupracovník redakce.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies