Konec Parleru je koncem svobody slova

Po odstranění sociálního média Parler ze sítě má několik provozovatelů západního internetu plnou kontrolu nad tím, co zde lze publikovat a co nikoli.

Obsazení Kapitolu rozpoutalo diskuse o vhodné reakci na aktivity Donalda Trumpa, jasného podněcovatele této události, ale také na jednání řadových účastníků této akce. Jen o pár dní později již máme možnost vidět, jak by taková reakce mohla vypadat. Hned několik náznaků je přitom znepokojivých, a to jak pro americkou demokracii, tak pro ostatní demokracie světa. V aktuální diskusi má zásadní význam vymazání Trumpa z Twitteru i Facebooku a společná reakce Googlu, Applu a Amazonu v podobě odstranění Parleru, konkurenčního sociálního media, z internetu. Krokům těchto technických gigantů tleská značná část levice, která odstranění pravicového rasismu a protofašismu z virtuálního světa s radostí vítá. A skutečně, lze jen těžko tvrdit, že by Trumpa zabavení jeho hlásné trouby fatálně neoslabilo. Cenzura tohoto typu či zrušení účtu ostatně není nic nového, v posledních desetiletích jde v online diskusích spíše o trend – stále větší počet hlasů je cenzurován nebo zcela odstraněn.

Ředitelé korporací zasahují

Už to je samo o sobě dostatečným důvodem ke znepokojení, likvidace Parleru je však mnohem horší. Amazon během jediného víkendu jednomu z největších konkurentů Facebooku a Twitteru pozastavil (nebo smazal) servery, zatímco společnosti Apple a Google omezily stahování jeho aplikace na základě údajného porušení pravidel poskytování služeb nedostatečnou kontrolou příspěvků, tak aby nedocházelo k podněcování k násilí. Tím de facto došlo k vypovězení platformy a účtů jejích uživatelů z internetu.

Nevidím příliš velký rozdíl mezi ruskou kontrolou a cenzurou internetu prostřednictvím Runetu a tímto západním oligarchickým zásahem do svobod internetu.

Ačkoliv jen málokdo na levici či v liberálních kruzích podporuje projevy nenávisti a podněcování násilí, v USA to ve skutečnosti není nelegální. Jinde ve světě, v Evropě nebo v mé rodné Kanadě, pro to existují omezení. Je nicméně zcela zásadní, že tyto projevy buďto podléhají ústavním právům, nebo je zákoník naopak definuje jako trestný čin, přičemž obojí je klíčové pro fungování demokracie. Pachatelé jsou obviněni, souzeni před soudy a v případě prokázání viny uvězněni nebo pokutováni.

To, co se stalo o víkendu, bylo něco zcela jiného. Generální ředitelé několika v podstatě monopolních korporací, kteří ovládají nejen komunikační média, ale také fyzickou infrastrukturu, přijímali jednostranná rozhodnutí založená na jejich právech coby soukromých korporací, aby doslova i metaforicky odstranili lidi z veřejného fóra, a zbavili tak hlasu nejen Trumpa, ale také všechny ty, kteří sympatizují s jeho politikou nebo ideologií. Odstranění Parleru navíc jasně ukazuje, že tolerován nebude ani nesouhlas s alternativními komunikačními prostředky. Hrstka provozovatelů západního internetu má nyní plnou kontrolu nad tím, co lze publikovat a co nikoli. O tom, kdo smí nebo nesmí mluvit veřejně, nebudou rozhodovat soudci nebo volení funkcionáři, ale manažeři korporací, jejich „myšlenková policie“ a algoritmy.

Odpusťte mi nadsázku, ale je-li tomu skutečně tak, pak v Americe nebo kdekoli jinde, kde tito technologičtí giganti působí, došlo k závažnému narušení práva na svobodu projevu a korporace opět triumfovaly nad právy občanů. Nevidím příliš velký rozdíl mezi ruskou kontrolou a cenzurou internetu prostřednictvím Runetu a tímto západním oligarchickým zásahem do svobod internetu. V obou případech jsou média ovládána hrstkou elit a mají schopnost umlčet nesouhlas s dominantní ideologií vládnoucí třídy.

Pozornost upíráme jen k Západu

Je ironické, že navzdory momentálnímu zacílení této západní cenzury uživatelů převážně na angloamerický svět, jsou Facebook a další sociální média zodpovědná za otřesy v řadě zemí světa. Abych uvedl pár příkladů, Facebook hrál klíčovou roli při vypuknutí občanské války v Etiopii, při genocidě v Myanmaru a prostřednictvím aplikace WhatsApp také při vraždách z nenávisti v Indii. Dalo by se říct, že tyto tragédie jsou výsledkem hlasu uživatelů sociálních sítí, jenže Facebook v těchto zemích do monitorování uživatelského diskurzu vkládá minimální úsilí jednoduše proto, že neinvestuje do jazykových kapacit, a – což je ještě výmluvnější – v současné době neexistují politické síly, které by jej k tomu tlačily. Dalo by se dokonce tvrdit, že vládám vyhovuje nemít internet pod dohledem Facebooku. Jinými slovy, násilí a nenávisti podněcovaným na sociálních médiích nikdo nebrání, neboť podporují mocenské struktury daných zemí.

A nejen to – víme, že šíření příspěvků propagujících nenávist je podporováno samotnými algoritmy Facebooku, které se tak stávají jedním z největších podněcovatelů násilí na planetě. Je to doslova stroj na nenávist, díky němuž si uživatelé mohou každé ráno po cestě do práce užít své dvě minuty nenávisti. Ale místo toho, abychom fungování mediálních gigantů v našich demokraciích zpochybňovali, například je regulovali tak, aby prosazovaly lepší algoritmy, kontrolovali jejich uživatele prostřednictvím soudního systému, nebo soukromým společnostem dokonce konkurovali tak, jako to udělal Tchaj-wan, tleskáme jim za to, že cenzurují naše spoluobčany.

Jde o moc

Vrátíme-li se k americkému případu, klidně si nesouhlaste s protrumpovským davem v hlavním městě, ale položte si otázku: opravdu se tolik lišil od toho, co se dělo před pouhými šesti měsíci při založení autonomní zóny Capital Hill v centru Seattlu? Tehdy přece šlo jen o poněkud organizovanější formu subverze, při níž ale v některých případech rovněž docházelo k podněcování násilí (přinejmenším ve stejné míře jako ve Washingtonu) – a přesto techničtí giganti neučinili žádné kroky k okamžitému pozastavení účtů, nebo dokonce zablokování Facebooku. Říká nám to hodně o povaze současného centra moci ve Washingtonu a Silicon Valley, založeného na neoliberální ideologii amerického impéria, jež nyní znovu potvrdilo svou moc s plnou podporou technologické oligarchie.

Těm, kteří nesouhlasí s Donaldem Trumpem a jeho příznivci, se to může zdát v pořádku. Existuje však již mnoho náznaků toho, jak tato moc zachází s disidenty na levici (mizení kritických novinářských hlasů z mainstreamových médií, vypovězení levicových disidentů z akademické půdy, nemluvě ani o zmizení Juliana Assange). Prozatím sice stále ještě existují alternativní komunikační kanály, jejich poskytovatelé (jako Substack nebo Diaspora) však nyní vidí, jaké má jejich provozování dopady: zničení jejich podnikání. Prostor pro boj proti autoritě technologických gigantů se tak omezil na minimum.

Na závěr položím otázku, která by měla znepokojovat všechny, kteří si pamatují, co vedlo k válce v Iráku: Jaká opozice zbyde světu, až USA zahájí svou další válku s plnou podporou svých technologických gigantů a jimi ovládaného internetu?

Autor je filmař a lidskoprávní aktivista.

Přeložila Michaela Pixová.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies