Antirouškaři jsou ti nejtrapnější disidenti. Jako poslední věří vládě

Kroky vlády proti pandemii dávají smysl především těm, kteří existenci covidu popírají.

„Ty roušky, to je prapodstata všeho, od léta je mi to jasný a teď se všechno potvrzuje,“ vysvětloval na brněnském nádraží přesvědčený padesátník bez roušky méně přesvědčenému padesátníkovi s rouškou přes bradu. Ve vlaku nakonec oba podlehli nátlaku průvodčího a výhrůžce vyhození z vlaku, ale na záchod nosili roušku frajersky pod nosem. Bojovat za chození venku bez roušky se stalo oblíbeným způsobem, jak si zkrátit dlouhé dny polovičatého českého lockdownu. Zatímco vláda čeká, až pandemie sama od sebe zmizí, část občanů se ji rozhodla ignorovat aktivně.

Svět šťastlivců, kteří prokoukli spiknutí globálních loutkovodičů kolem Billa Gatese, se točí výhradně kolem roušek a s nimi úzce související světovládou. Plán skrytých elit na ovládnutí planety je v představách radikálních anticovid-disidentů podobný plánu skřítků, kteří chtějí zbohatnout na krádežích levých ponožek, tedy zhruba takovýto: bod 1 – donutit lidi, aby nosili roušky, bod 2 – velký otazník, bod 3 – světovláda. Při pohledu na současné představitele státu to zároveň vypadá, že nikdo nedůvěřuje jejich schopnostem víc než právě odpůrci nošení roušek. Jako poslední v této zemi totiž věří, že vláda Andreje Babiše by byla schopná cokoli zorganizovat, a dokonce něco tak komplikovaného, jako je předání veškeré moci úzké skupině globálních spiklenců lačných po moci, proti němuž se organizace očkování jeví jako prkotina.

Nikdo za nic nemůže

Pohled bojovníků proti rouškám je optimistický i v dalších ohledech. Vše podle nich probíhá podle plánu, a to dokonce i v České republice. Simulované nezvládání vymyšlené pandemie se odehrává jenom proto, aby nám ministr zdravotnictví Blatný mohl po několika měsících oznámit, že máme nosit místo jedné roušky rovnou dvě. A tím to nekončí – vzhledem k tomu, že cílem nových světovládců je očipování populace, příznivci spikleneckých teorií nutně věří tomu, že vláda nakonec očkování zvládne a že má skutečně v úmyslu proočkovat všechny.

Popírači covidu jsou v těchto dnech taky jediní, kdo má šanci v chování vlády a celé politické třídy vidět nějakou logiku. Protože je podle nich všechno okolo pandemie jenom jako a pravé motivace aktérů zůstávají skryté, může jim i chování Andreje Babiše dávat smysl. Proč by jinak připravoval otevření škol, aby pak řekl, že to nepůjde, pokud není prostě škodolibý a testuje obyvatelstvo, co všechno vydrží, než odhalí svůj opravdový plán? Proč by zavíral jen hospody, divadla a kina, kam lidé chodí rádi, a nechal v klidu běžet fabriky, kam chodí rád málokdo, když se neexistující nemoc podle lživědců šíří všude, pokud není prostě zlý? Proč by psal na Facebook uprostřed údajné epidemie strašné nemoci debilní status ve znění „Strakovka právě teď [palec nahoru]“, pokud by se jen nechtěl vysmát těm, kteří celou tu habaďůru s covidem už dávno prokoukli, ale je jich zatím příliš málo na to, aby svrhli parlament a zavedli spravedlivou vládu medvědů od Kolína?

„Nikdo za nic nemůže,“ oznámil náměstek ministra zdravotnictví Vladimír Černý. „Ani opozice, ani koalice, ani lékaři,” vysvětlil vzápětí, koho tím nikým myslí. Jeho vyjádření se bez popírání pandemie ani nedá pochopit. Ve světě, kde se na základě vlastností virů přijímají adekvátní opatření proti pandemii, náměstkův výrok nedává smysl. Naopak do světa, ve kterém je celý covid jen kouřovou clonou pro nástup nové světovlády postavené na nošení roušek, zapadne úplně skvěle. Pokud se statistika nakaženosti a smrtnosti nevytváří na základě skutečných údajů, ale určuje se tak, že Bill Gates usekne hlavu černé slepici a čeká, kam na mapě doběhne (a ona zrovna doběhla do České republiky), pak opravdu nikdo za nic nemůže a za stav, do nějž se Česko během pandemie dostalo, nenese nikdo odpovědnost. Pouze pokud je „všechno jinak“, může být úplně jedno, co dělá vláda a úředníci na ministerstvech. Teprve když úplně popřeme realitu, může být pandemické vládnutí v Česku logické.

Autor je redaktor Alarmu.

 

Čtěte dále