Babiš zatáhl opozici do cynické politické hry. Rozjela vabank, který nemůže vyhrát

Vláda se s opozicí nedohodla na prodloužení nouzového stavu. Místo zvládání pandemie nastává politický boj o to, kdo může za její nezvládnutí.

„Nouzový stav potřebujeme,“ hřímal v Poslanecké sněmovně pirátský politik Jakub Michálek, aby o pár chvil později nezvedl ruku pro jeho další prodloužení. Sluší se dodat, že ve svém projevu doplnil, že ho ovšem nepotřebujeme „v rukou šílence“. A také, že Andrej Babiš potřebuje lekci. Kdo za tuto veskrze politickou hru zaplatí, uvidíme už za pár dní – ale udělat hlavním modem operandi pandemické situace potrestání premiéra a vlády za přešlapy, které Babiš (politicky zcela pochopitelně) využije k osobnímu, uraženému trestání opozice, zní také celkem „šíleně“. Buď můžeme vyčítat Babišovi, že si udělal z pandemie politickou one man show, nebo můžeme vyčítat opozici, že na tuto hru přistoupila a bez ohledu na následky uděluje „šílenci“ v čele země lekci a ignoruje přitom přání nemocnic i některých vlastních hejtmanů.

Není to o nouzovém stavu

Málokdy mají politika a jednání ve Sněmovně tak přímý dopad na životy jako v době pandemie. Jaké budou dopady včerejšího rozhodnutí Poslanecké sněmovny neprodloužit nouzový stav, ale zatím jasné není. Vláda může na žádost hejtmanů nouzový stav obnovit dřív, než vůbec fakticky přestane platit. Další možností je, že se ve všech krajích zavede tzv. stav nebezpečí, který sice situaci tak docela neodpovídá, ale umožní hejtmanům aspoň trochu lépe zvládnout situaci. Někteří hejtmani, včetně těch výrazných, jako je jihočeský Martin Kuba z ODS, ale během včerejšího dne vyzývali opozici k prodloužení nouzového stavu. Jihomoravský Jan Grolich z KDU-ČSL na Twitter napsal: „Nouzový stav je jediná forma krizového řízení, která odpovídá dnešní situaci. To, že to vláda řídí diletantsky, není důvod pro jeho zrušení. Jakákoli jiná varianta je horší řešení.“ Jiná skupina hejtmanů ale s heslem „Zvládneme to“ deklarovala, že decentralizace odpovědnosti může pomoct posoudit, jestli byla opatření v nouzovém stavu dobře nastavená – což je ovšem poněkud jiná debata a je otázka, jestli má být pravost této hypotézy testována přímo na lidech, jak se opozice včera rozhodla.

Dosavadní pocit, že horší než česká vládní koalice by při řešení pandemie covidu mohla být snad už jen česká opozice, se při jednání ve Sněmovně do značné míry potvrdil.

Proti ukončení nouzového stavu byli i zástupci zdravotnických odborů a Asociace českomoravských nemocnic, která sdružuje více než 120 veřejných i soukromých nemocnic z celé republiky. V prohlášení s názvem Neohrožujte životy pacientů, prodlužte nouzový stav! apelují na vládu i opozici, aby „ihned přestala zneužívat současnou pandemii ke svému politikaření, vzájemnému vydírání a napadání“ a „kvůli svým sobeckým politickým zájmům přestala hrát ruskou ruletu s našimi životy“. Odbory ve svém prohlášení varují před novými mutacemi viru, které začnou situaci v Česku ještě více zhoršovat. Mluví o nutnosti takových sociálních opatření, která by lidi zbavila existenčních obav z nahlašování, trasování a karantény. Žádají politiky, aby ukončili mediální hry a také, aby někteří z nich přestali situaci zlehčovat. Jako možná jediní aktéři na politické scéně navíc odbory apelují na principy solidarity a vzájemné důvěry. V kontextu včerejšího jednání o ukončení nouzového stavu působí jejich dokument jako z jiné planety – zasedání Poslanecké sněmovny totiž místy působilo spíše jako anticovid demonstrace než jako debata čelních představitelů státu v extrémně složitých časech.

Blouznění ve Sněmovně

Jakkoliv jsou předchozí měsíce a katastrofické nezvládnutí pandemie zaviněny vládou a jakkoliv by bylo možné teoreticky debatovat o tom, že ani nouzový stav nepomohl chránit životy lidí v Česku, dynamika debaty se teď obrací. Opozice rozjela hru, která dá Andreji Babišovi do rukou politické trumfy, které dosud neměl. Odteď nese za současný stav opozice přímou spoluzodpovědnost a je víc než jisté, že se tím bude Babiš ohánět při všech možných i nemožných příležitostech. Dosavadní pocit, že horší než česká vládní koalice by při řešení pandemie covidu mohla být snad už jen česká opozice, se při jednání ve Sněmovně do značné míry potvrdil. To skutečně podstatné – tedy že jsme se posunuli do možná ještě kritičtější fáze koronavirové pandemie a že je nutné opatření ne zpřísňovat, ale zefektivnit – ale zůstávalo během debat v pozadí.

Babiš neotálel a začal opozici vinit z vládních selhání dokonce retroaktivně: „Německo na nic nečekalo a ještě před hlasováním označilo Česko za oblast s mutacemi koronaviru,“ napsal Babiš na Facebook a tvrdil, že i za to může rozhodnutí zrušit nouzový stav. Jako by se zapomnělo, že za jeho neschopností prosadit si své stojí hlavně fakt, že má už téměř čtyři roky menšinovou vládu a s opozicí se doposud de facto odmítal normálně bavit – měl přece komunisty nebo Okamuru a nikoho dalšího k diskuzi nepotřeboval. Hlasovací mašina se ale zadrhla a kompromisu se dosáhnout nepodařilo – vyjednávat o něm začal Babiš až v ten den, kdy se mělo hlasovat o prodloužení nouzového stavu. Těžko tak říct, jestli ho Babiš vůbec prodlužovat chtěl.

Hlavně ty školy!

Celá debata jako by se odehrávala na úplně jiná témata za úplně jiného stavu. Tématem číslo jedna se ve Sněmovně stalo chození dětí do škol, na které přitom ukončení nouzového stavu ani nemá přímý vliv. Jana Černochová a mnoho dalších opakovali poučky o tom, že online výuka dětem neprospívá a že jim nic nenahradí obyčejnou přestávku. „Prváci nemůžou chodit na pivo,“ pronášela se zápalem Černochová o vysokoškolácích. Poslanec Zdeněk Ondráček se ptal i na takové věci jako: „Proč máme tolik pacientů v nemocnicích? Často slyším, že proto, že nemají kam jít. A co rodina? Bohužel toto se u nás děje. V Kyrgyzstánu toto neznají a styděli by se.“ Lamentoval i nad dalšími problémy: „Kolik nemocnic se díky koronaviru dostalo z červených čísel do černých?“ tázal se dramaticky. Jako součást problému (nejspíš) uvedl i příplatky, které bere na odděleních JIP zdravotnický personál. Ale nebyl sám, kdo zjevně nevěděl, proč se vlastně má nouzový stav zrušit. Tedy kromě toho, že jsou už všichni unavení a že vláda dělá jednu chybu za druhou. A ani vládní představitelé jako by neměli sladěno, v jaké fázi epidemie jsme – zatímco ministr zdravotnictví Blatný mluvil o cílové rovince, ministr vnitra Hamáček zmiňoval nejhorší fázi.

Piráti, KDU-ČSL a STAN postavili otázku o prodloužení nouzového stavu jako účet za opakovaná selhání vlády v několik měsíců trvajícím nouzovém stavu. Ivan Bartoš mluvil o tom, že nouzový stav funguje jako „bianco šek“ pro vládu, která díky němu může měnit rozhodnutí z hodiny na hodinu a nemusí se za svá rozhodnutí prakticky nikomu zodpovídat. Kritizoval zejména vládní selhání v sociální oblasti, kdy vládní opatření v kombinaci s nedostatečnými kompenzacemi srazilo množství lidí pod hranici chudoby a způsobilo zadlužování a ztráty bydlení. Stejně věcně mluvil i předseda STAN Vít Rakušan, který odkazoval na to, že se Babiš s opozicí dohodnout snad ani nechce, že opozici blokuje právě proto, aby na ni mohl všechno házet. Divit se po osmi letech s Babišem, že se chová jako vypočítavý, cynický pragmatik, který osobní zájmy staví nad zájem veřejný, ale nedává smysl. Takový Babiš zkrátka je – a kvůli neschopnosti opozice mu takové chování pořád ještě vychází.

V nejhorší možné situaci

Bez ohledu na politické spory v Česku se průběh pandemie a vyhlídky na její konec v posledních měsících celosvětově výrazně zhoršily. „Není to tak, že si tento vývoj nikdo nedokázal představit, ale mohli jsme doufat třeba v to, že nové agresivní mutace covidu se objeví třeba až za pár měsíců, kdy už budeme mít například proočkované populace,“ říká biochemik Jan Trnka z centra pro modelování biologických a společenských procesů. Mutace se navíc podle Trnky navzájem propojují: „Dochází k tzv. konvergentní evoluci, mutace se kombinují a vzniká hodně podobných variant.“ Problém s novými mutacemi virů se navíc spojil s tím, že není jisté, jestli prozatím vyvinuté vakcíny budou schopné ochránit před agresivnějšími formami viru: přestože se vakcín vyvíjí po světě desítky, všechny se zaměřují na jeden protein, a tím pádem u všech hrozí, že jejich účinnost bude nakonec nízká. Podle Trnky je nepochybné, že už i v Česku existují místní mutace viru, ale neprovádí se systematické a dostatečně široké sledování pomocí sekvenace, čili o nich ani nevíme.

Ještě před začátkem čtvrtečního jednání Poslanecké sněmovny vláda nařídila uzavření tří nejpostiženějších okresů v zemi. Během dne informovala Česká televize, že podobně katastrofická je epidemiologická situace i v dalších okresech. Důvodem pro rychlý nárůst nákazy v některých oblastech jsou právě agresivnější mutace viru a je takřka jisté, že se rychle rozšíří i do zbytku republiky. Z vyjádření českých politiků a političek ale není vůbec jisté, jestli jsou si těchto rizik vůbec vědomi. Mluvčí opozice zmiňovali opakovaná selhání vlády při dosavadním zvládání pandemie, padlo i několik nejznámějších Babišových výroků, kterými ještě v srpnu a v září minulého roku zlehčoval situaci a tvrdil, že žádná druhá vlna nebude. Prakticky nikdo ale vážně nemluvil o vývoji pandemie samotné. Jako by se všechny problémy zredukovaly na špatný vládní management, a ne na zlepšení situace v Česku. Politický chaos se děje v nejhorší možný čas.

A co jste čekali?

Tím, že opozice odmítla dát vládě podporu, sice přijala politickou odpovědnost za situaci v Česku, ale řízení státu zůstalo v rukách vládní koalice. Je to schizofrenní situace. Zrušení nouzového stavu nepřinese zázračné vyřešení situace a z projevů bylo patrné, že si je toho dobře vědomá i část opozičních poslanců. Dostali se do nezáviděníhodné situace a zatáhl je do ní Babiš. Zároveň nedokázali akcentovat řadu skutečně závažných a nutných opatření, jako je například odblokování přeshraniční spolupráce s Německem, zvážení tvrdého lockdownu na 14 dní i pro průmyslová pracoviště a obecně větší testování a trasování na pracovištích, která tvoří základní ohniska nákazy. I když se teď mnozí opoziční politici snaží vysvětlovat, že se toho zase tolik nezmění, na symbolické rovině se mění skoro všechno. Část veřejnosti bude tento krok bezesporu vnímat jako svého druhu uvolňování a výzvu k definitivní ignoraci koronavirových opatření. Proticovidové iniciativy budou tlačit na hejtmany a „hlasu lidu“ se chystá vyjít vstříc i samotný Babiš, který sice při jednáních s opozicí neustoupil ani o píď, ale na ultrapravicového národního buditele Daniela Landu si čas vždycky najde a už minule ho zahrnul celou řadou slibů, které si Landa podle svých slov „pohlídá“. Babiš s Landou se sejdou už příští týden.

„Anarchický“ přístup k viru, který podle výzkumů zastává velká část společnosti, bude narůstat. V decentralizovaném systému bude extrémně těžké vysvětlovat lidem, jak se mají chovat a co mají dodržovat, zvlášť pokud by postup krajů nebyl jednotný (zatím naštěstí všichni hejtmani deklarují, že bude) nebo pokud se začnou projevovat některé regionální nerovnosti a spory. Jak navíc přiznávají sami hejtmani, stav nebezpečí nedává takové pravomoci jako nouzový stav. Co se skutečně v pondělí stane, se těžko odhaduje – někteří věští katastrofické scénáře, jiní věří, že to hejtmani zvládnou lépe než Babiš. Z jistého úhlu pohledu je to ale jedno: včerejší debata totiž nebyla o nouzovém stavu, o opatřeních ani o tom, jak skutečně efektivně zamezovat šíření viru a s ním spojenému kolapsu nemocnic. Byla hlavně o Babišovi. I proto se nezvolila „střední cesta“ prodloužení stavu o čtrnáct dní, během kterých mohla opozice jasně deklarovat konkrétněji své požadavky, žádat reálné změny v přístupu vlády, a dostat tak Babiše pod veřejný i politický tlak. Opoziční strany by si tak od politikaření udrželi racionální odstup a nepodlehly Babišově hře na záměnu viníků. Nestalo se.

Zatímco dosud panoval při zavádění opatření a jejich vymáhání zmatek, nyní nejspíš nastane úplný chaos. Ale Babiš si konečně bude moci mnout ruce: po měsících jasně viditelného selhávání, arogance moci, projevených nekompetencí a absurdního politikaření se konečně má na co vymluvit. Musí to pro něj být svým způsobem úleva – během posledního roku začal ztrácet pozici hegemona politické scény, především Piráti a STAN se na něj dotahovali. Zbývá půl roku do voleb a spirála improvizace, vzájemného osočování a definitivního odsunutí skutečného boje s koronavirem do pozadí politických her se právě roztáčí.

Autoři jsou redaktoři Alarmu.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies