Foto Peabody Energy, Inc. (CC BY 3.0)
V pondělí 1. února bylo na programu jednání vlády ČR jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v novodobé historii naší země. Mělo dojít k dlouho očekávanému stanovení termínu konce těžby a spalování uhlí v Česku. Předpoklad, že bude jednomyslně schválen scénář navržený vládní uhelnou komisí, která na jeho stanovení pracovala takřka rok a půl, však rychle vzal za své. Část vlády s doporučením uhelné komise nesouhlasí a vadí jí nemožnost se ke schvalovaným materiálům vyjádřit. Politické rozhodnutí o útlumu uhlí v roce 2038, které bez potřebných odborných podkladů silově prosadil vicepremiér Karel Havlíček coby jeden z předsedů uhelné komise v prosinci loňského roku, se totiž v průběhu uplynulých dvou měsíců stalo předmětem kritiky vzrůstajícího počtu stran.
Pro pár let zisku
Již pár hodin po rozhodnutí uhelnou komisi opustili jediní dva zástupci ekologických organizací, kteří celý proces označili za účelový a neodborný. Pokud by uhelná komise vycházela z relevantních podkladů, těžko by mohla dojít k tak nebezpečnému a nestrategickému rozhodnutí, které nepřinese nic víc než možnost českých uhlobaronů o pár let prodloužit dobu, kdy na uhelném byznysu a s ním spojeném ničení životního prostředí a našeho zdraví můžou vydělávat. V případě protahování útlumu uhlí naopak zcela jistě hrozí nepřipravenost Česka na náhlý krach uhelného byznysu, který bude v nadcházejícím desetiletí drcen zvyšující se cenou emisní povolenky. Ta by měla v roce 2030 stoupnout takřka na trojnásobek současných hodnot, tedy 89 eur za tunu CO2.
Nyní, když má návrh uhelné komise schvalovat vláda, se k rychlejšímu konci uhlí postupně přidávají i další ministři a ministryně.
S prodlužováním uhelného byznysu až do roku 2038 nesouhlasí ani odborníci a vědci, a to jak ti ve světě, tak u nás v Česku. Celosvětově panuje shoda na tom, že s uhlím je v zemích OECD nutné skoncovat nejpozději do roku 2030. Uhlí je nejšpinavějším zdrojem energie a jedině jeho vyřazením máme šanci se alespoň přiblížit k plnění závazků vyplývajících z Pařížské dohody a zmírnit prohlubující se klimatickou krizi. V opačném případě nás čekají jen velmi těžko představitelné problémy spojené s destabilizovaným klimatem, jehož působením se do konce století významně rozšíří množství ploch na Zemi, které přestanou být pro lidstvo obyvatelné.
Proti uhlí se v uplynulém roce začala vyjadřovat také česká lékařská obec. Česko je v rámci EU druhou zemí nejvíce závislou na uhlí, a tím pádem i patří k „premiantům“, co se míry znečištění ovzduší týče. Ukazuje se přitom, že nečistý vzduch má výrazně negativní dopad na zdraví i délku dožití populace. To dokazuje i nedávno vydané expertní stanovisko AV ČR, které srovnává zdravotní stav a naději na dožití mezi obyvateli pánevních oblastí a ostatních míst v zemi. S odkazem na tyto dopady, ale také na souvislost mezi špatným ovzduším a šířením nemoci covid-19 proto nedávno přední čeští lékaři vyzvali českou vládu k přechodu na obnovitelné zdroje energie. Tyto hlasy nedávno podpořil také nynější ministr zdravotnictví Jan Blatný.
Nepromarnit příležitost
Dalším rizikem, které si pravděpodobně zejména ministři z ČSSD uvědomují, jsou příležitosti, které by Česku utekly, pokud by se s koncem uhlí dál otálelo. Evropská unie aktuálně uvolňuje bezprecedentní množství finančních prostředků na obnovu ekonomiky poškozené pandemií, ale také na dekarbonizaci – tedy přechod k uhlíkově neutrálnímu hospodářství. Především pro uhelné regiony to představuje obrovskou příležitost a nové perspektivy. Prostřednictvím desítek miliard korun z modernizačního fondu a fondu spravedlivé transformace mohou konečně překonat stín své neudržitelné uhelné a industriální minulosti a stát se atraktivními a prosperujícími regiony. Jakékoliv snahy o prodlužování jejich závislosti na uhlí by byly v příkrém rozporu s jejich efektivní transformací. Sám ministr zahraničí Tomáš Petříček na tuto příležitost nedávno upozornil v německém listu Frankfurter Algemaine Zeitung. Také ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová proto odmítla konec uhlí v roce 2038 podpořit s odkazem na to, že je potřeba nejprve zajistit plán pro místní obyvatele. Ten nejperspektivnější je přitom takový, který nabízí rychlý a řízený odchod od uhlí, následovaný rozvojem a podporou nových zelených zaměstnání.
Sílící klimatické hnutí
Snad nejvíce se však o dnešní odmítnutí špatného rozhodnutí uhelné komise vládou ČR zasloužilo v Česku neustále sílící klimatické hnutí. Vždyť již samotné ustanovení uhelné komise bylo reakcí na poptávku studentského hnutí Fridays for Future, které v rámci studentských pátečních stávek odehrávajících se v roce 2019 vládu obviňovalo z nečinnosti ve věci řešení klimatické krize. Sledování a komentování činnosti vládní uhelné komise pak po celou dobu jejího fungování patřilo k hlavním prioritám jak samotných studentů, tak i ostatních organizací a hnutí aktivně prosazujících ochranu klimatu v Česku.
Snad nejnapínavější a nejspektakulárnější součástí protiuhelné kampaně byla 19 dní trvající okupace prostoru před ministerstvem životního prostředí, kde aktivisté navzdory listopadovým a prosincovým mrazíkům vybudovali malé permanentně obsazené stanové městečko s cílem přimět ministra životního prostředí Richarda Brabce, jednoho ze spolupředsedů uhelné komise, k podpoře nejrychlejšího zvažovaného scénáře útlumu uhlí v roce 2033. To se nakonec také podařilo. Richard Brabec 4. prosince na klíčovém zasedání uhelné komise rok 2033 skutečně podpořil, i když jeho hlas k zvrácení špatného rozhodnutí nestačil. Ovšem nyní, když má návrh uhelné komise schvalovat vláda, se k rychlejšímu konci uhlí postupně přidávají i další ministři a ministryně.
Prozatím šly materiály uhelné komise k meziresortnímu připomínkování. Nezbývá než doufat, že nebude trvat příliš dlouho a k ministrům a ministryním z ČSSD se přidají i ti z ANO. Možná by je k tomu mohli inspirovat jejich mladší kolegyně a kolegové z organizace Mladé ANO. Ti v neděli na svém facebookovém profilu nečekaně vyjádřili podporu konci uhlí v roce 2033. Pro Andreje Babiše by to měl být jasný vzkaz: „ANO, bude líp, ale bez rychlého konce uhlí to nepůjde.“
Autorka je sociální geografka a koordinátorka Klimatické koalice.