Foto Josef Plch, Creative Commons, CC0 1.0 Universal
Hana Lipovská těžko vyvolává sympatie. Tato tržní fundamentalistka se jistě neměla stát radní České televize, už pro svůj výrok o zbytečnosti veřejnoprávních médií, jejichž služby prý mohou obstarat soukromníci. Rozpaky budí i její obdiv k Janě Bobošíkové, zhrzené neúspěšné kandidátce snad úplně na všechno. Lipovská se patrně skutečně snaží najít cokoli, co by jí umožnilo napadnout stávající vedení České televize a nejspíš i nastolit nové, které by víc vyhovovalo jí a jejím krajně pravicovým podporovatelům. Je srozumitelné, že ji zastánci veřejnoprávní televize vnímají jako ohrožení a jako politického nepřítele. Jenže je třeba vidět, že i nám nesympatický člověk může mít v něčem pravdu – a že i vůči politickému nepříteli je na místě zachovávat určitý respekt. I ve vlastním zájmu.
Veřejnoprávnost v éře oligarchů
V čem má Hana Lipovská pravdu? Má ji, když říká, že pokud ředitel České televize podniká nebo podnikal společně s manažerem Kellnerovy PPF a jejich firma směřuje své zisky do daňových rájů, je to prostě špatně. Společné podnikání s vysokým manažerem největší české firmy, která opakovaně a výrazně vstoupila do české politiky, je přece velkým zpochybněním jakékoli nezávislosti. Pokud nota bene firma sídlí v daňovém ráji – a Nizozemí je daňový ráj, ne že ne –, jak mohou diváci věřit, že Česká televize bude o tomto palčivém problému dobře informovat? Jde přitom o jev, který celosvětově podkopává důvěru v demokracii, protože státy kvůli němu ztrácejí jednu ze svých základních funkcí: nedokáží od bohatých lidí vybírat daně.
Moc nadějí v tomto směru rozhodně nenabízí prohlášení, kterým se generální ředitel hájí a v němž mimo jiné skandálně obhajuje usídlení firmy v Nizozemí s tím, že je tam „větší jistota ochrany investic“, než kdyby danil v České republice. To tedy ano, „větší jistota ochrany investic“ v Nizozemí bezesporu je, jak ví asi každý český novinář, který se kdy snažil něco o firmách sídlících v Nizozemí zjistit – například ti, kdo se chtěli něco dozvědět o majitelích sídliště Písnice. Nizozemská „ochrana investic“ zafungovala a znemožnila o slepenci firem cokoli vypátrat.
Veřejně působící ženy čelí agresivní a sprosté kritice častěji než veřejně působící muži. Jediným způsobem, jak na to lze reagovat, je zásadní odmítnutí, ať už jde o Olgu Richterovou nebo Hanu Lipovskou.
Vedle toho už zcela blednou další otázky: zda je přijatelné, aby taková firma školila zaměstnance České televize (i když jich bylo málo a Dvořák o tom skutečně nemusel vědět), nebo zda by práce generálního ředitele neměla být neslučitelná s jakýmkoli podnikáním.
Jistě, můžeme mít pochyby o motivech, s nimiž Lipovská toto téma otevírá. Možná skutečně ředitel ČT neudělal nic nelegálního a překrucováním zákona je naopak snaha vyrobit z tématu zákonný důvod pro jeho odvolání. Podobné podnikání ředitele ČT asi není problém z hlediska legality, podkopává ale legitimitu, důvěryhodnost České televize. Pokud se konají (a to zcela právem) demonstrace proti spojení členů rady s krajní pravicí a politickou objednávkou, nemělo by se také demonstrovat proti spojení generálního ředitele ČT s mocí oligarchy a daňovými ráji?
Bohužel, Hana Lipovská není v účelovosti zdaleka jediná. Redakce jednoho z nejvlivnějších seriózních deníků Aktuálně.cz reagovala na její vystoupení textem, který připomíná spíš jakýsi argumentační receptář proti Lipovské s často nehorázně účelovými argumenty. „PPF vadí u Dvořáka, u Institutu Václava Klause ne“, zní jeden mezititulek útvaru, který sice není komentářem, ale zcela jistě ani zprávou, a připomíná, že Lipovská v tomto Kellnerem placeném institutu působila. Je tu nějaký rozdíl? Ano, sponzoring PPF u Institutu Václava Klause nevadí, protože jde o soukromý institut zřízený ku potěše jednoho politického penzisty, který se významně zasloužil o prvotní akumulaci kapitálu v Česku. Proto je naprosto v pořádku, že se mu za to oligarchové odvděčují ze svých soukromých peněz. Kdo jiný by měl něco takového platit? Na veřejnoprávní televizi by snad měly být poněkud jiné standardy – chápou ten rozdíl ale obhájci veřejnoprávnosti z Aktuálně.cz?
Gender a šikana
Pokud jde o respekt k politickému nepříteli, je situace vysloveně tristní. Jistě, každý, kdo vstupuje do veřejného prostoru, musí počítat s velkou mírou tlaku a často i nepříjemně vyslovované kritiky. Nikdo ale nemá právo překračovat hranice, za nimiž se z kritiky stává napadání a ze soustavného napadání šikana. Stalo se přitom pravidlem, že veřejně působící ženy čelí agresivní a sprosté kritice častěji než veřejně působící muži. Jediným způsobem, jak na to lze reagovat, je zásadní odmítnutí, ať už jde o Olgu Richterovou nebo Hanu Lipovskou.
Míru sprostoty, která dopadla na Hanu Lipovskou, nelze vůbec srovnat s tím, co si liberálové dovolí třeba k Luboši Xaveru Veselému. Lipovská si přitom pro svou práci ve svém vlastním oboru zaslouží nepoměrně víc respektu než její kolega z rady Veselý, jehož vystupování by obstálo jen jako postdadaistická parodie na jakoukoli novinařinu. Sama se také k tomuto typu agrese na rozdíl od Xavera Veselého nesnižuje – což je také možná jeden z důvodů, proč je mu sama vystavována.
Pokud vím, policejní ochrana se v Česku nepřiděluje z plezíru. Pokud byla přidělena Haně Lipovské, působí to dojmem, že útoky na její osobu přesáhly rámec „pouhé“ internetové šikany. Nejpozději teď by tedy hlasy, které rozdmýchávaly šikanu a agresi vůči Lipovské, měly ztichnout a snad se i trochu chytit za nos. Stalo se to? Ani je nenapadlo. Novinář Tomáš Etzler označil Lipovskou i po této informaci za „zmanipulovanou špinavou čubku“, režisér Jan Hřebejk za „nastrčeného a patrně nemocného přiblblíka“, který se „snaží dokurvit poslední svobodné médium“. Etzler se pak ještě vyjádřil ke kritice: „Můj tweet k Lipovské je nevinným poškádlením v porovnání se slovy, které (sic) čeština nabízí nebo se škodami, co loutkovodiči té kreatury v ČR páchají. Reakce na něj mi potvrdila priority mnoha lidí v této zemi.“ Ano, kdo by se zdržoval slušností k oponentovi, když jde o všechno. Liberálové bojují o svou zem s „kreaturami“ a jejich „loutkovodiči“ – a v tom boji je dovoleno cokoli. Člověku nezbude než souhlasit s článkem nesympatického autora v nesympatickém médiu: Oldřich Tichý ve štvavém a agresivním plátku Reflex bohužel vystihl situaci.
Jistě, Lipovská patrně se svou situací také manipuluje. Pokud na neveřejné části jednání naléhá na to, aby rada nerespektovala omluvu generálního ředitele z jednání a donutila ho okamžitě reagovat, protože odsunutí bodu je „minimálně pro některé z nás nebezpečné“, znamená to buď, že je pod tlakem, který nezvládla, anebo že ze své situace učinila nástroj k manipulaci. Bylo na místě takový nátlak odmítnout – od toho ostatně má Hana Lipovská policejní ochranu, aby se nemusela bát o svou bezpečnost. Pokud si nicméně hrdina pražských liberálů Zdeněk Šarapatka ze všech možných odpovědí vybral slova „vaše bezpečnost mě celkem nezajímá“, nic pěkného to o něm nevypovídá.
Válka o Českou televizi ještě po dvaceti letech
Pokud Lipovská uspěje, vyvolá patrně novou válku o Českou televizi. Mnozí se budou moci vrátit do doby, kdy byli o dvacet let mladší a bojovali za veřejnoprávnost. Veřejnoprávní média jsou důležitá, a pokud Lipovská a její spojenci v radě uspějí, bude patrně za jejich nezávislost skutečně potřeba bojovat. Roli čarodějnice, vůči níž je dovoleno cokoli, převezme od „Bobo“ její učednice Lipovská a stavidla sprostoty vůči ní budou moci zůstat doširoka otevřená.
Jenže pokud se boj za nezávislost České televize neobejde bez atmosféry nenávisti a osobní šikany, bude to znamenat devastaci jakékoli možné shody na základních hodnotách. Bez ní je přitom nemyslitelná jakákoli veřejnost, a tedy jakákoli „veřejnoprávnost“. Právě tak jako nebude mít příliš mnoho smyslu bojovat za nezávislost veřejnoprávních médií proti tlaku politiků, a přehlížet přitom vazby ředitele onoho média k podnikatelské oligarchii. S nimi je totiž těžko slučitelná jakákoli veřejnoprávnost a nezávislost. V tom má pravdu i jinak nesympatická Hana Lipovská.
Autor je politolog a novinář.