Foto Laxman Deep, Pixabay
Koronavirová doba nás v mnohém změnila a poučila. Zjistili jsme, že funkční a relativně sociální zdravotní systém, jako je ten český, je rozhodně lepší volbou než luxusní soukromé kliniky v Itálii jen pro vyvolené a bez ekonomicky nevýhodných rezervních lůžek. Zjistili jsme, že politika, která ztratí základní etické a morální hodnoty, je schopna vyvolat kolaps nečekaných rozměrů a že „soukromá“ média, která mají za jediný cíl výdělek, mohou šířit paniku za hranice jakékoliv racionality. Oblíbeným termínem posledního roku se stalo slovo „expert“ označující člověka, který měl vždy fundovanou odpověď na vše – pravda, málokdy se přemýšlelo nad tím, o jakou konkrétní „expertízu“ se vlastně jedná. Do veřejného prostoru promlouvali jak prvotřídní vědci, tak i badatelé s problematickou minulostí či osoby v explicitním střetu zájmů. Bohužel i posledně jmenovaní významnou měrou formovali veřejné mínění.
Politici i lékařská obec nyní projevují mírný optimismus a zase se „rozvolňuje“, avšak zároveň se úplně mimo zájem veřejnosti odehrává jeden z nejbolestivějších momentů naší doby. V Evropě se čile očkuje, a i když zaznívají hlasy varující před bezhlavou vakcinací mladších ročníků, moc pozornosti jim nikdo nepřikládá. Nejsem lékař, a proto nechci vstupovat na tenký led kontrastních hypotéz. Věc, o které chci psát, je čistě etického charakteru.
Počty mrtvých v bohatých zemích „nejsou pouze čísla“, ty na jižní polokouli ano. Přitom jsme nyní v situaci, kdy bychom mohli a měli pomáhat.
Už víc než rok se chod naší společnosti opakovaně zastavoval, protože bylo třeba chránit zranitelné skupiny a zabránit přeplnění nemocnic. Je možné konstatovat, že v tomto smyslu učinila zprvu rozdělená Evropa nakonec jednotné rozhodnutí, které v dějinách nemá obdoby: každý život nehledě na věk a zdravotní stav má absolutní hodnotu a je potřeba jej (za)chránit. Nehledě na ztráty týkající se vzdělání a ekonomiky i na bolestné ztráty na životech se skutečně podařilo ochránit před nákazou koronavirem miliony zranitelných a slabých osob.
V posledních týdnech se však začala psát nová kapitola tohoto příběhu – epidemie zachvátila chudobou sužovanou jižní polokouli. Emblematickým příkladem je Indie, kde nedostačující veřejné zdravotnictví nemá naprosto žádnou šanci zabránit katastrofě až apokalyptického rozměru. Za této situace, kdy nejohroženější ročníky jsou v bohatých zemích již dávno kryty, se Evropa bezhlavě pouští do očkovaní mladších ročníků a brzy i dětí. Podle zpráv je nyní nutné proočkovat 90 procent populace, aby byl virus poražen (jen v závorce připomínám, že ještě před několika měsíci se mluvilo o šedesáti procentech a ještě dříve se zmiňovala potřeba očkovat především zranitelné skupiny). Podle dostupných informací se má jednat o způsob, jak snížit virovou nálož ve společnosti a „vrátit se k normálu“.
Přežívající koloniální pozice
Jsme tedy v situaci, kdy na severní polokouli „snižujeme“ virovou nálož, zatímco jižní polokoule doslova úpí jen s minimální pomocí. Myslím, že jakkoliv je to bolestné, nezbývá než věci nazvat pravým jménem – současný stav jasně ukazuje, že pro naši společnost existují dvě kategorie lidí: bohatí ze Severu, kde se každý život počítá, a chudí z Jihu, kteří mohou klidně zemřít. Jedná se o pozici neuvěřitelně koloniální a eticky nepřijatelnou. Co hůř, jde o pozici rasistickou.
V bohatých zemích žijí nadlidé, v těch chudých podlidé. Pro ty, kteří se zajímají o globální situaci delší dobu, nejde o nic překvapivého. A přece je symbolická síla aktuálního stavu dle mého soudu bezprecedentní. Počty mrtvých v bohatých zemích „nejsou pouze čísla“, ty na jižní polokouli ano. Přitom jsme nyní v situaci, kdy bychom mohli a měli pomáhat. Podle všech indicií je situace v Evropě natolik stabilizovaná, že by bylo možné alespoň část našich vakcín poslat tam, kde jsou dnes skutečně potřeba. Pokud tak neučiníme – a bohužel nic tomu nenasvědčuje – zemřou miliony lidí.
Obávám se navíc, že naší společnosti aktuální sobecké chování dobro stejně nepřinese. Utrpení a krize, která se na jižní polokouli rozpoutá, budou mít přímé následky i pro nás. Je pravděpodobné, že právě v chudých zemích se budou množit mutace, které se budou znovu a znovu vracet a „návrat do normálu“ nám nedovolí. Z historie víme, jaké nebezpečné reakce mohou epidemie vyvolat ve společnosti – stačí připomenout epidemii cholery, která vedla k brutální stigmatizaci „těch z východu“, kteří ji údajně přenášeli. Je pravděpodobné, že témata spojená s „ochranou veřejného zdraví“ teď budou prohlubovat napětí mezi severní a jižní polokoulí. A už dnes je možné předpovídat, že se to negativně podepíše na životě nás všech. Přitom by stačilo tak málo: štědrost, soucit, ohleduplnost a ze strany těch, kteří vakcíny prodávají, také trochu méně hamižnosti.
Autor je profesor na Masarykově univerzitě, kde vede Centrum raně středověkých studií.