Foto Alarm
Jan Trnka působí na Ústavu biochemie, buněčné a molekulární biologie na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Je členem Centra pro modelovaní biologických a společenských procesů – BISOP, vědeckého kolektivu, který se zformoval na půdě Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium v rámci Univerzity Karlovy. Iniciativa se zabývá zejména vytvářením modelů šíření viru v populaci, s jejichž pomocí lze zjišťovat efektivitu protipandemických restrikcí. Trnkovou rolí v týmu matematiků a statistiků je zajišťování aktuálních vědeckých informací o onemocnění a následné informování celého týmu.
Co se týče covidu, panuje v těchto týdnech po dlouhé době klid. Nepřibývají mrtví a dokonce je jen velmi málo lidí ve vážném stavu. Přesto řada odborníků, včetně vás, dál bije na poplach. Proč?
Nejsrozumitelnější důvod k obavám jsou empirická data, která přichází z Velké Británie. Mají tisíce nových případů denně, už mají opět i úmrtí. Můžeme sice říkat, že tam mají jiné očkování, protože očkovali hlavně Astrou Zenecou, ale podle dat, která máme, je účinnost proti těžkému průběhu u Astra Zenecy a mRNA vakcín velmi podobná. Z hlediska úmrtí to není zase takový rozdíl. Takže hlavní důvod, proč jsem z toho nervózní – a nejenom já, ale spousta dalších lidí –, je ten, že se v Británii, kde mají proočkovanost zhruba dvakrát větší než my, rozjíždí další vlna.
Co třetí očkování, tzv. booster? Mohlo by pomoci?
V tuto chvíli neexistují žádná data, která by říkala, že to je potřeba. Není publikováno nic, co by ukazovalo, že by třetí očkování v tuto chvíli zlepšilo ochranu. Takže můj pocit z toho je, že jde spíš o ekonomický kalkul firem, které to nyní nabízejí. Pořád je výhodnější prodat třetí dávku bohatým zemím než první a druhou dávku chudým zemím.
Británie má dvakrát vyšší proočkovanost než Česko, přesto se teď nákaza šíří právě tam. Znamená to tedy, že i přes proočkování populace se může vrátit pandemie, jak ji známe třeba z podzimu a zimy?
Tak těžce asi už ne. Nejvyšší věkové skupiny jsou relativně slušně proočkované. Stejně dramatické to tedy nebude, ale to neznamená, že nemůžou opět umřít tisíce lidí. Ani vakcína není stoprocentně účinná. Je účinná řekněme na devadesát pět procent, čili pět procent lidí může stále umřít. V nižších věkových kategoriích je proočkovanost výrazně nižší, a i když riziko úmrtí je u mladších lidí podstatně menší, nějaká pravděpodobnost u nich taky je. Pokud Británie rozvolní, zruší všechna opatření a lidé bez velké prodlevy změní svoje chování směrem k předpandemickému normálu, pak si myslím, že se epidemie opět rozjede. A totéž by se stalo u nás. Absolutní čísla by nebyla tak hrozná jako v minulosti, ale za pár měsíců můžeme znovu napočítat tisíce mrtvých.
„Stádní imunita“ je pojem z veteriny – proočkuješ stádo, a nemoc se nemůže šířit. Lidé ale nežijí ve stádech, lidská populace není uzavřená, a stádní imunita je v ní tedy nedosažitelná.
Jakou roli v případné další vlny hraje povaha viru, respektive vlastnosti mutace delta?
Jde zejména o to, že delta varianta je výrazně nakažlivější. Ve srovnání s virem, který u nás způsobil podzimní vlnu, je současná mutace trojnásobně až čtyřnásobně nakažlivější. A to je sakra velký rozdíl. Delta varianta také vykazuje dvakrát vyšší pravděpodobnost hospitalizace v případě nakažení.
To znamená, že ten vir je i účinnější?
Nějakým způsobem ano. Mluvím o epidemiologických datech získaných pozorováním celé populace. O co jde v biologickém smyslu, v tuto chvíli nevíme. Jednou z příčin nejspíš bude, že zmutovaný protein, spike protein, který se váže na receptor, se na něj váže s vyšší afinitou. Virus se tedy lépe dostává do buněk, a tím pádem se také lépe v těle množí.
Jak si jako lidstvo v souboji s covidem nyní stojíme? Jsme na tom lépe než na začátku pandemie, nebo nové mutace znamenají naopak zhoršení situace?
Jsme na tom výrazně líp a to především díky očkování. Chtělo by se říci, že i díky dalším opatřením, ale ta zejména u nás nefungují zdaleka tak, jak by mohla. Díky očkování jsme na tom ale opravdu nesrovnatelně líp než na začátku, o tom žádná.
V čem jsou z hlediska možností dalších mutací covidu největší rizika pro blízkou budoucnost?
Varianty, které známe – tedy zejména delta varianta –, nevznikly v prostředí, kde byla velká část populace proočkovaná. Vznikla náhodnou selekcí, při které imunitní odpověď zatím nehrála roli. Možná to při jejím šíření pomáhá, ale nebyl to selekční tlak způsobený imunitou očkovaných, který ji vyvinul. Teď se dostáváme do jiné fáze. Hodně imunologů právě v Británii varuje před rozvolněním i z těchto důvodů. Mají tam šedesát pět procent naočkovaných, a když teď rozvolní, bude to ideální příležitost, aby si virus vyzkoušel únik z imunity. Nejspíš to nebude únik stoprocentní, to je nepravděpodobné, ale může se vyvinout varianta viru, na který už nebude účinnost vakcín devadesátiprocentní, ale třeba padesátiprocentní. To znamená, že můžou přijít další vlny, které budou větší, než bychom předpokládali na základě dat o proočkovanosti. Aby vznikla nějaká z hlediska šíření zajímavá mutace, musí se naplnit dvě podmínky. Virus se musí hodně množit, aby měl možnost testovat různé varianty. V populaci pak musí být selekční tlak nutící virus vyhýbat se imunitě vzniklé očkováním. Pokud se virus množí v neproočkované populaci, schopnost viru vyhnout se očkování pro něj neznamená žádnou selekční výhodu.
A pokud by například delta zmutovala natolik, že by se u ní vyvinula schopnost obejít imunitu z očkování, co by se dělo? Jak dlouho by například trvalo vyvinout novou vakcínu?
Veřejná data k tomu dostupná nejsou, ale z povahy té technologie si jsem skoro jistý, že už to mají připravené. Pro ně to je otázka jednoho dne. Pokud by nedošlo k opravdu zásadní a neočekávatelné proměně viru, pak je vytvoření mRna vakcíny se změněným proteinem triviální. Důležitější bude, jak se regulační úřady jako EMA a FDA budou na tuto pozměněnou vakcínu dívat – jestli budou vyžadovat kompletně celé klinické zkoušení od začátku, což by mohlo trvat klidně šest měsíců, anebo řeknou, že jde o to samé, a jen se na malém vzorku přesvědčí, že to vyvolává imunitu a schválí to. Třeba u vakcín na chřipku je podobně zjednodušený proces, který jen zjistí, že to dělá, co má. V budoucnu to tak může být i s koronavirem, dokážu si představit vakcíny třeba proti čtyřem mutacím. Covid mutuje pomaleji než chřipka, i proto vakcíny stále fungují. U chřipky účinnost očkování tak dlouho nevydrží.
V rozhovorech říkáte, že se nedá jednoznačně říct, jestli například příchod léta nutně znamenal zhoršení podmínek pro šíření infekce. Letos v létě stejně jako loni ale pandemie skoro vymizela.
Větší vliv mají změny chování lidí, související se střídáním ročních období a teplot, než samotné střídání ročních období. V Evropě jsou lidé v létě více venku, nepotkávají se tolik uvnitř a podobně. To pak vede k nižšímu šíření viru. V jiných zemích, třeba v rovníkové Africe, je to zas jinak. Nejde tedy tolik o vliv teploty samotné, který může také hrát menší roli, ale mnohem víc o změny chování. Proto jsem byl vždy opatrný s tvrzením, že teplota šíření viru nějak zásadně ovlivňuje. Lidské chování je podstatnější.
Tím se snažím dostat k otázce, co můžeme čekat na podzim…
Teď je to relativně dobré, ale počty případů začínají pomalu stoupat. A exponenciální růst je ze začátku vždycky pomalý. Na univerzitě ve Warwicku modelují chování viru v Británii prakticky od začátku a nedávno zveřejnili modely předjímající, co se stane po uvolnění. Pracují s několika scénáři – podle toho, jak rychle se změní chování lidí po uvolnění všech opatření. Jejich modely ukazují, že podoba nadcházející vlny bude výsledkem kombinace dvou faktorů. Půjde jednak o to, jak rychle se změní chování, a také o to, do kdy se posune vrchol epidemie. Když bude efekt rozvolnění pomalejší, přidá se k němu na podzim ještě sezónní efekt, a pak může nákaza vystřelit raketově. Tím nechci říct, že by bylo lepší teď více uvolňovat. Sezónně je teď nákaza na minimu, nicméně čím později budou přicházet nové infekce, tím víc se k tomu bude přidávat vliv ročního období.
Jak interpretovat současná čísla nakažených? Je velmi málo případů, a současně máme vysoké reprodukční číslo.
Po pravdě řečeno teď nevíme. V situaci, kdy je tak málo případů, může příjezd většího množství nakažených lidí z dovolené velmi navýšit reprodukční číslo, ale moc nám to neřekne. Nevíme tedy, jestli už nastal začátek exponenciálního růstu, nebo jde jen o izolované klastry. Importy jsou teď opravdu vysoké, přesto si osobně myslím, že k exponenciálnímu růstu už dochází nebo velmi brzy dojde.
Zlepšilo se podle vás chování vlády? Naučila se vláda čelit viru?
Vypadá to, že se česká vláda inspirovala v Británii, kde řekli, že pandemie skončila a musíme začít normálně žít, přestože je před tím odborníci varují. Zároveň budou na podzim volby, čili s žádnými tvrdšími opatření nepočítám. Za dobu pandemie se mi nepodařilo najít ve vládních opatřeních žádnou logiku. Nemyslím si, že by jejich chování bylo úplně náhodné, stojí za tím nějaká strategie, já ji ovšem neznám. Za Blatného to bylo jasné, promořovalo se a on sám to v podstatě přiznával. Za Vojtěcha to bylo nejasné, a je to nejasné i teď.
Víme z hlediska vědeckého poznání o covidu něco nového?
Stále se objevují nové publikace, které zpřesňují to, co o covidu víme – například co se týče nákazy u dětí nebo postcovidových příznaků. Něco dramaticky nového, co by proměnilo náš pohled na covid, se už však neobjevuje. Co je důležité – a zároveň se o tom pořád málo mluví –, že postcovidové příznaky se podle studií týkají asi třiceti procent lidí, kteří prodělali covid, a to včetně těch s mírným průběhem a včetně dětí. Zdá se mi, že to zatím není bráno do rovnice rizik a dopadů epidemie. Mluví se o úmrtích a zahlcení nemocnic akutními případy, ale že tady budou miliardy a miliardy vydávány na dost možná dlouhodobá řešení postcovidových syndromů, o tom se mlčí.
V jednom rozhovoru jste říkal, že musíme naočkovat i děti. Je to tak důležité?
Pokud chceme dosáhnout bájné kolektivní imunity, bez očkování dětí to nejde. Z pohledu rizik i děti můžou mít ve vzácných případech těžký průběh, ale byly by to jen desítky případů. Lze argumentovat, že riziko je malé. Spousta autorit, včetně třeba Christiana Drostena z Institutu Roberta Kocha v Německu, říká, že dosáhnout kolektivní, stádní imunity nelze. „Stádní imunita“ je pojem z veteriny – proočkuješ stádo, a nemoc se nemůže šířit. Lidé ale nežijí ve stádech, lidská populace není uzavřená, a stádní imunita je v ní tedy nedosažitelná. Populace není homogenní a neustále se různě mixuje. Přitom toto mixování neprobíhá tak, že by v každém okamžiku bylo všude stejně naočkovaných a nenaočkovaných. Čistě statistická fluktuace způsobí, že se vždycky na nějakém místě objeví několik lidí bez imunity a zase se to rozjede. I kdyby měla společnost na celé planetě devadesátipětiprocentní proočkovanost, k fungování stádní imunity bychom museli mít také jistotu, že všude je ten podíl proočkovaných právě devadesát pět procent. Což se nikdy nestane. Zkrátka to nejde.
Jaká je tedy podle vás ta nejlepší varianta boje s koronavirem?
Pořád si myslím, že správná strategie je zero covid. I národní zero covid může fungovat, ve chvíli, kdy se dostatečně omezí import infekce. Tím nemyslím, že by bylo nutné zavírat hranice, jen je potřeba každou případnou importovanou nákazu důsledně vytrasovat a všechny nakažené zavřít do karantény. Tím to skončí. Samozřejmě to nikdy nebude zcela dokonalé, ale lze mít opatření proti nákaze na takové úrovni, že by šlo všechny dobře trasovat a nechat každé ohnisko infekce vyhasnout.
Která země by nám mohla být vzorem?
Pořád se uvádí Nový Zéland. Ano je to ostrov, mají lepší podmínky, ale to neznamená, že to u nás nejde. Spoléhat se na to, že se proočkujeme natolik, že covid přestane být problém, je nesmysl.