Foto mrquizzical, Flickr, Creative Commons, CC BY-NC 2.0
Pandemie vrhla světlo na hluboké a hluboce zakořeněné nerovnosti mezi ženami a muži, které navzdory právním snahám a iniciativám posledních desetiletí i nadále přetrvávají. V tomto ohledu neměla pandemie efekt vyrovnávací, ale spíše dále prohloubila rozdíly. Můžeme očekávat návrat k přístupu „business as usual“, ale opravdu nelze očekávat nic lepšího? Koronavirová krize ukázala, že radikální změna je možná – a to snad i v mnohem kratší době, než by ještě před rokem mohl kdo tušit. Mnoho domnělých pravd se velmi rychle ukázalo jako plané obavy.
Podmínky na pracovišti mají velký dopad na reprodukci genderových norem a rozdělení pracovních rolí podle genderových linií.
Přesto moc lidí nevidí dopady krize na genderovou rovnost optimisticky. Společnost Ipsos provedla průzkum, který ukazuje, že téměř jeden z pěti dospělých v Polsku, Španělsku a Itálii očekává po pandemii zhoršení v otázkách genderové rovnosti. Pouze tři až čtyři procenta očekávají v otázce pozice žen ve společnosti zlepšení. Už proto, abychom se dovedli co nejlépe vyhnout těm nejpesimističtějším scénářům, je třeba zásadně přehodnotit kariérní a domácí struktury, ve kterých se ženy i muži v této krizové době ocitli.
Zmařené naděje
Nepoměrně vyšší zastoupení žen v nestandardních pracovních pozicích má v krátkém časovém horizontu neblahý vliv na jejich vyhlídky najít si zaměstnání. S příchodem lockdownu a opatřeními s ním spojenými se pracovní místa na omezenou dobu či na poloviční úvazek krátila rychleji než standardní pracovní pozice, a v jistých sektorech tak poskytovala polštář, bez něhož by dané sektory byly nuceny přerušit veškerou svou aktivitu.
Trvající nejistota, kterou způsobily vlny pandemických opatření, dále utlumila či zrušila další pracovní místa a možná v budoucnu způsobí, že zaměstnavatelé již nebudou nabízet novým pracovníkům trvalé smlouvy. Ženám tedy hrozí, že svou cestu zpět na trh práce najdou skrze okrajové pracovní pozice, což zmaří jejich další vyhlídky na dobrá pracovní místa a přiměřený plat.
Genderová segregace v rámci sektorů je jednou z mnoha hrozeb, kterým ženy na postpandemickém trhu práce čelí. Feminizované sektory jako zdravotnictví a pečovatelství se momentálně těší dosud nevídané pozornosti. Jednorázové bonusy však nestačí pro vypořádání se s dlouhodobým a strukturálním podhodnocením práce v těchto sektorech a nepřimějí muže vstupovat do těchto zaměstnání.
Lví úděl
Feminizace zdravotnictví a pečovatelství prohlubuje propojení žen s pečovatelskou prací i mimo trh práce. To je vidět také na tom, že jsou to převážně ženy, kdo musí nést tíhu péče a domácích prací způsobených lockdownem. Změny v organizaci práce se budou i nadále více dotýkat žen než mužů, a to hlavně v zemích, kde jsou tradiční genderové normy stále dominantní.
Jedním takovým případem je práce na dálku. Ženy momentálně pracují z domova více než muži – a to přesto, že více preferují práci mimo domov. V průzkumu Kantar, který proběhl tento rok v Polsku, sdělilo 44 procent žen, že se jim lépe pracuje mimo domov – stejně odpovědělo jen 32 procent mužů.
Aby nové modely organizace práce sloužily všem stejně dobře, je zásadní, aby byla také neplacená práce rovnoměrně rozdělena. Jinak hrozí vzestup nové genderové segregace: muži se navrátí do kanceláří, zatímco ženy zůstanou u práce z domova, čímž na jejich bedra opět padnou povinnosti placené práce v zaměstnání i té neplacené doma.
Role mužů
Navýšení podílu mužů na péči o děti a na domácích pracích v dobách lockdownu může potenciálně otřást zažitými normami a změnit genderový poměr práce. Toto období, v němž se otcové intenzivně podíleli na neplacené péči a domácích pracích obecně, se také odrazilo v dlouhodobě vyrovnanějším rozdělení pečovatelských povinností. Ačkoli se může zdát, že lockdowny jsou tu s námi odnepaměti, faktem zůstává, že nebudou trvat věčně, a nebudou tedy mít na dělbu práce dlouhodobý dopad. Po pandemii bude potřeba podobných výsledků dosáhnout i za pomoci zavedení vhodné rodičovské dovolené. Tyto okolnosti by měly ovlivnit i opatření zavedená na národní úrovni, která budou ctít evropskou směrnici o rovnováze mezi pracovním a osobním životem.
Dále je zásadní zohlednit rozdíl mezi platy žen a mužů. Když se méně výděleční pracující potýkají s nárůstem povinností v domácích a pečovatelských pracích – a ve většině případů jsou to opravdu ženy –, své pracovní závazky spíše upozadí či pozastaví. Cíl zúžit rozdíly v platech mezi ženami a muži a zlepšení dělby práce v rámci rodiny spolu tedy úzce souvisejí. Navržená evropská směrnice, která si klade za cíl uplatnění zásady rovného ohodnocení, musí tak být dostatečně silná, aby dovedla v tomto ohledu změnit dosavadní pravidla hry.
Přetrvávající stereotyp
Pokračující provázání ženské společenské role s pečovatelskou prací tak může ještě hlouběji zakořenit a může ženám uškodit v jejich kariérním postupu. Nedávný průzkum v Polsku ukázal, že většina žen na profesních a manažerských pozicích považuje svou roli za podpůrnou (61 procent) a pomocnou (37 procent) spíše než vůdčí (27 procent).
Pokud se modely pracovního výkonu nezmění, zůstává nad budoucností ženské zaměstnanosti viset velký otazník. Neměli bychom očekávat, že se ženy dovedou přizpůsobit pracovnímu režimu, který je pro 65 procent z nich nekompatibilní s jejich životními povinnostmi. Je načase, aby byly pracovní normy, a to zvláště ty, které se týkají pracovní doby, kompatibilní s genderovou rovností a potřebami širší společnosti. Půjde o důležitý milník ve snaze o rovné sdílení neplacené práce a s ní spojených povinností.
Má-li více než třetina žen (39 procent) ve vysoce kvalifikované pozici pocit, že musí obětovat svůj osobní a rodinný život, aby mohla pokračovat ve své kariéře, je jasné, že současný model není dostačující. Podmínky na pracovišti mají velký dopad na reprodukci genderových norem a rozdělení pracovních rolí podle genderových linií.
Řešení nespočívá v tom, že by zaměstnavatelé měli vytvářet pro pracující matky nebo ženy spadající do jakýchkoli jiných kategorií výjimečné podmínky, neboť to by pouze upevnilo jejich stereotypní roli pečovatelek, pro něž je kariéra až druhá v pořadí, což by jim na trhu práce neposkytovalo rovnou pozici s muži. Cílem by mělo být, aby se všichni pracovníci nezávisle na svém genderu rovným dílem podíleli na neplacené práci. Zaměstnavatelé by tedy měli vytvářet taková pracovní místa, která budou ctít fakt, že všichni pracující – nejen ženy – se zároveň podílí na pečování a musí plnit další osobní povinnosti.
Pesimistické vyhlídky
V dobách zvýšené nezaměstnanosti a jasného rozdělení ztrátovosti pracovních míst mezi sektory jsou lidé z důvodu nedostatku alternativ ochotni přijmout i špatné pracovní podmínky. V případě znevýhodněných pracovníků včetně žen to platí dvojnásob – jak ukazují studie, ženy jsou ve vyhlídkách své pracovní budoucnosti po pandemii opravdu pesimistické.
V rámci evropských fondů Next Generation bude v následujících měsících Evropská komise řešit národní plány navržené jednotlivými členskými státy. Cílem by mělo být podpořit růst, který je udržitelný nejen ekologicky, ale také z hlediska společnosti – a kvalita pracovních pozic a pracovní právo budou v tomto ohledu zcela zásadní.
Autorka je výzkumnice. Působí na Evropském odborovém institutu ETUI.
Z anglického originálu What should a female career and family structure post-pandemic look like?, publikovaného na stránkách Social Europe, přeložil Vít Bohal. Český překlad vznikl ve spolupráci s Friedrich-Ebert-Stiftung v ČR.