Foto Draceane, Creative Commons (CC BY-SA 3.0)
Příklon kardinála Dominika Duky a jeho nejbližšího okolí k nacionalismu a xenofobii získává v těchto dnech nové obrysy. Blízký spolupracovník Dominika Duky z odboru komunikace pražského arcibiskupství, správce jeho facebookového profilu a člen Rady Českého rozhlasu Josef Nerušil bude na kandidátce SPD v Praze.
Politické spojenectví české krajní pravice a arcibiskupského paláce není nic, na co bychom nebyli v posledních letech zvyklí. Nová je ale kandidatura za konkrétní národoveckou politickou stranu. Sám Nerušil argumentuje pro spojenectví katolicismu s nacionalistickou a xenofobní politikou SPD údajným odklonem křesťanů od KDU-ČSL a hledáním alternativy, která by lépe zastupovala jejich hodnoty. „Je jakýmsi interním tajemstvím, že křesťané stále méně vnímají jako obhájce svých hodnot lidoveckou stranu a stále častěji hledají alternativu, nejčastěji v podobě SPD,“ řekl Nerušil Deníku N. Toto spojenectví má bohužel v naší historii svou temnou tradici, kterou někdy nazýváme klerofašismus.
Pro křesťany a křesťanky, kteří se s Dukovým národoveckým a kulturně válečnickým „katolicismem bez křesťanství“ neztotožňuji, znovu nastává husovský čas na neposlušnost
Avšak tvrdit v dnešní době, že katolické křesťanství a křesťanství obecně je slučitelné s politikou nenávisti vůči bližním a strachu z jinakosti, je v první řadě věcně nesprávné. Stačí například sledovat aktivity a soustavnou politickou podporu papeže Františka migrantům a migrantkám, které SPD líčí rasisticky a dehumanizujícím způsobem jako tu největší hrozbu pro naši civilizaci. V českém prostředí konkrétně pak na Katolické teologické fakultě UK byla třeba v roce 2019 obhájena diplomová práce dokládající neslučitelnost programu SPD a sociálního učení katolické církve.
Nerušilovo věcně nepravdivé tvrzení (nebo minimálně nepodložené daty) je však rovněž cenné v tom, že dobře ukazuje aroganci, s jakou generál Duka a jeho vojáci v kulturní válce zatahují ostatní křesťany a křesťanky do svých politických bojů. Pod rouškou ekumenické spolupráce si Duka například výměnou za dvacet procent z náhrad, které katolická církev dostane od státu, koupil podporu protestantských církví pro církevní restituce. Ve jménu ekumenické spolupráce rovněž argumentoval ve prospěch postavení napodobeniny mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Podpora sloupu od protestantů měla být výměnou za ochotu obnovit kalich na týnském chrámu. Ve jménu těch samých křesťanských hodnot rovněž podpořil kandidaturu morálně ultrakonzervativní a ekonomicky ultraliberální Hany Lipovské do Rady České televize a nyní se podporou křesťanů (tedy nejen katolíků) zaštiťuje sám Nerušil.
Křesťané poslušně mlčí
Katoličtí křesťané se až na výjimky – například Tomáš Halík ve svých kázáních z poslední doby – vymezují vůči politickým aktivitám hlavy místní církve jen zdrženlivě. Zřejmě za to může poslušnost, jež silně přítomná v katolické tradici, a důraz na jednotu církve, který upřednostňuje individuální bratrské napomenutí před veřejnou kritikou. Představitelé protestantských církví se zase neradi vymezují vůči Dukově politice s ohledem na pracně dějinně vydobyté dobré ekumenické vztahy.
V době, kdy se katolicismus opět spojuje s těmi nejtemnějšími politickými silami, ale již není čas na poslušnost vůči biskupovi, na bazírování na jednotě církve ani na dobrých ekumenických vztazích za každou cenu (obzvlášť v případě, kdy představitel dominantní církve, která v minulosti utlačovala menší církve, zneužívá ekumenismus pro své nahnědlé politické cíle). Pro křesťany a křesťanky, kteří se s Dukovým národoveckým a kulturně válečnickým „katolicismem bez křesťanství“ neztotožňuji, znovu nastává husovský čas na neposlušnost: „Když je dobré nařízení císaře nebo papeže, vykonej, jestli však zlé, řekni: Více sluší poslouchati Boha než lidí.“ Neboť být křesťankou či křesťanem a přitom volit SPD je něco podobně absurdního a protimluvného, jako je „postní kachna“, kterou někdejšímu tajemníkovi Dominika Duky Milanu Badalovi pomáhal připravit mladý Josef Nerušil v pořadu České televize Duchovní kuchyně.
Autor je křesťan, který nevolí SPD.