Foto Tomáš Chlouba, Wikimedia, CC BY-SA 3.0
Církevní historik a katolický kněz Tomáš Petráček byl za nestandardních okolností propuštěn ze svého pracoviště na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Je jistou ironií, že Petráček se odborně věnuje modernistům v katolické biblické teologii, kteří zažívali různé zákazy ze strany katolické církve. Zatímco však zastánci tzv. historicko-kritické metody čtení Bible byli různě popotahováni přímo ze strany Vatikánu, Petráček je jedním z největších tuzemských zastánců současného papeže Františka a perzekuce, kterou zažívá, přichází spíše ze strany autoritativního děkana KTF UK, který je sám zřejmě pod tlakem České biskupské konference.
Klerikální normalizace
Propuštění Tomáše Petráčka ale zdaleka není první případ „cancel culture“ na KTF. Už v devadesátých letech byli za tehdejšího ultrakonzervativního děkana Václava Wolfa propuštěni Ivan Štampach a Tomáš Halík. Právě Halík se Petráčka zastal ve veřejném prohlášení, v němž srovnává dnešní situaci na KTF s normalizací a s obdobím, kdy fakultu řídil Wolf a kdy jen těsně nebyla za závažné vědecké i demokratické deficity vyloučena ze společenství Univerzity Karlovy. Halík atmosféru na fakultě popisuje jako „klerikální normalizaci“.
I dějiny Katolické teologické fakulty se opakují: poprvé jako antimodernistická tragédie, podruhé jako homofobní fraška.
Klerikální normalizace tedy není na KTF ničím novým. Již na počátku devadesátých let se perzekuce akademických pracovníků za vyjadřování nepohodlných názorů maskovala „organizačními důvody“. Možná se jen mění ideologické jádro této katolické normalizace: zatímco v raných devadesátkách se jednalo spíše o vyloučení progresivní teologie z katolického pravověrného učení, dnes katolická hierarchie i vedení KTF více akcentují svou homofobii: zákaz vyučování pro Jaroslava Lormana před několika lety přišel krátce po jeho veřejném coming outu na jedné debatě na Prague Pride a propuštění Petráčka zase krátce po jeho podpoře manželství pro všechny a kritice homofobního stanoviska České biskupské konference.
Katolický autoritářský konzervatismus přitom znovu používá neoliberální rétoriku potřeby zefektivnění a úspor. Podle vedení fakulty je za propuštěním Petráčka „potřeba vyšší efektivity hospodaření i působení fakulty“. Logika úspor ovšem stěží obstojí: Petráček vedl v rámci svého malého úvazku sedm doktorských prací jako školitel. KTF navíc otevírá celý nový bakalářský studijní program filosofie na univerzitě, kde je kateder filosofie už vícero. Logika vyhození pro „nadbytečnost“ je tedy velice problematická.
„Je nadbytečný někdo, kdo vede s malým úvazkem sedm doktorandů?“ ptá se sám Petráček. Kdo alespoň trochu zná akademické prostředí, ví, jaké množství práce svědomitá práce školitele obnáší. Napsat doktorandům, kteří končí studium za pár měsíců, že od příštího měsíce nemají školitele (nebo jim bude přidělen jiný), je ze strany vedení KTF vysoce neprofesionální a studenty to staví do prekérní pozice. Doktorand Ondřej Podeszwa pro server Christnet uvedl, že se o výpovědi pro svého školitele dozvěděl 21. srpna e-mailem od vedení fakulty. „Situaci vnímám jako skandální. Profesor Petráček je odborníkem s mezinárodním renomé, má výsledky, studenti ho velmi uznávají a chtějí u něj pracovat na své další vědecké kariéře. Nechápu tedy postup děkana,“ říká. Zároveň zvažuje ukončení studia, neboť jeho pokračování vnímá v dané situaci jako „zásadní etické dilema“.
Arogantní přístup
Další skandální okolností Petráčkova náhlého propuštění je arogantní přístup děkana Vojtěcha Novotného k předsedkyni základní odborové organizace na KTF Michaele Falátkové. Podle zákoníku práce je výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací. Podle magazínu Christnet se však děkan s předsedkyní základní odborové organizace sešel až v pondělí 21. srpna a tlačil na ni, ať podepíše předem připravený dokument vyjadřující souhlas odborové organizace s propuštěním. Zde opět spatřujeme určitou kontradikci s teologií práce současného papeže. Zatímco děkan Novotný pod tlakem minimálně části českých biskupů ostentativně pohrdá rolí odborů na pracovišti, papež František považuje odbory za prorocký hlas ve společnosti. „Odbory jsou výrazem prorockého profilu společnosti,“ píše současný papež. „Rodí se a obnovují pokaždé, když dávají hlas těm, kteří ho nemají, a pranýřují ty, kteří by prodali chudáka za pár opánků, jak praví prorok.“
Vedení Univerzity Karlovy nyní chce prozkoumat, zda bylo Petráčkovo odvolání provedeno v souladu s univerzitními předpisy. Uvidíme tedy, jestli tato nekřesťanská klerikální normalizace, jakož i naprosto nedemokratický (a zřejmě protiprávní) nátlak děkana Novotného na odborovou organizaci zaměstnanců KTF povede už konečně k vyjasnění dvojznačné pozice KTF v rámci UK, kde má různé výjimky z demokratických procesů běžných na univerzitě typu udělování „kanonické mise“ pro vyučování (katolických) teologických oborů, kterou uděluje místní biskup (a když ji nemáte, nesmíte učit). Kanonická mise v dnešní podobě byla ostatně zavedena za pontifikátu Jana Pavla II. Zatím víme jistě jen to, že i dějiny Katolické teologické fakulty se opakují: poprvé jako antimodernistická tragédie, podruhé jako homofobní fraška.
Autor je filosof.