Grafika Pixabay
V pondělí 9. srpna 2021 vyšla nová zpráva Mezivládního panelu OSN (IPCC) pro změnu klimatu. Jde o první ze tří částí šesté hodnotící zprávy IPCC, která bude postupně vycházet až do podzimu 2022. Včerejší první část popisuje stav, ve kterém se klima nachází, vyhodnocuje, jaký vliv má na probíhající globální oteplení člověk, a představuje scénáře budoucího vývoje. Optimistické nejsou. Nikdo není v bezpečí a situace se rychle zhoršuje.
Klimatickou krizi způsobuje lidský faktor
Zveřejněná zpráva IPCC vlastně nepřináší moc nového. Opět potvrzuje dávno známé pravdy, pouze s větší přesností. Znovu a s rostoucí jistotou nám říká, že za aktuální klimatickou krizí stojí lidské aktivity a do budoucna lze očekávat čím dál četnější a ničivější extrémní projevy počasí.
Nečinnost si už nemůžeme dovolit. Ze změny klimatu se tento rok musí stát globální politická priorita.
Hladina oceánů může do konce století stoupnout téměř o dva metry. I mírnější scénáře by ale brzy znamenaly zánik celých ostrovních států. Stoupání hladiny oceánů je přitom jedna z věcí, které už ani rychlou reakcí nezvrátíme. Můžeme ji pouze zpomalit. Bez ohledu na to, jak se dnes zachováme, bude hladina oceánů stoupat ještě celá staletí či tisíciletí. O dva až tři metry se tak zvýší i v tom nejoptimističtějším scénáři aktuální zprávy IPCC, pouze o něco pomaleji, konkrétně v horizontu dvou tisíc let. Oproti poslední zvláštní zprávě IPCC ke globálnímu oteplení o 1,5 stupně z roku 2018 se nyní naše vyhlídky zhoršily hned ve dvou rovinách.
Zaprvé: globální emise skleníkových plynů navzdory veškerým důrazným varováním z minulých let stále nezačaly systematicky klesat. V lepším případě stagnují a v některých predikcích do budoucna i nadále rostou. Mezinárodní energetická agentura IEA nedávno uvedla, že po dočasném covidovém propadu očekává v roce 2023 emise skleníkových plynů na nové rekordní úrovni. Od předchozí zprávy IPCC jsme tak pouze promarnili několik dalších let a happy end je stále v nedohlednu.
Zadruhé: nová zpráva varuje, že kritickou hranici 1,5 °C prolomíme už kolem roku 2030, tedy o deset let dříve, než udávaly odhady v roce 2018. Na účinná řešení, která politici stále odkládají, tak máme čím dál méně času.
Poslední záchvěv zbytků naděje
Špatnou zprávou je i to, že modely IPCC zatím nedokážou dostatečně zahrnout toky CO2 a metanu z mokřadů, z tání permafrostu a z lesních požárů. Právě tající permafrost nebo hořící lesy od Kanady po Jakutsko se však stávají dalšími významnými zdroji skleníkových plynů stále častěji. V Britské Kolumbii, nejteplejší kanadské provincii letošního léta, vzrostlo za poslední tři dekády množství lesních požárů natolik, že emise z nich už v této oblasti v uplynulém desetiletí převyšovaly množství škodlivin ze spalování fosilních paliv.
Přes všechna varování ale stále můžeme, asi naposledy, v nové zprávě IPCC najít i záchvěv naděje. S možností udržet globální oteplení ke konci tohoto století na hranici 1,5 stupně počítá ještě alespoň ten nejoptimističtější scénář nového reportu. Museli bychom se ale hodně snažit a dramatické změny by musely přijít okamžitě. Co by to znamenalo? Dekarbonizovat rychleji, chránit a obnovovat ekosystémy, stahovat uhlík z atmosféry a zásadním způsobem snížit už v této dekádě emise několika různých skleníkových plynů.
Rychlý odchod od fosilních paliv je nutný
Nejlepší scénář, jaký nám IPCC nabízí, vyžaduje rychlý odchod od fosilních paliv a přechod k obnovitelným zdrojům energie v masivním měřítku. Proměnit by se musel i způsob, jak lidé pracují, stravují se nebo cestují. Kromě CO2 by bylo nutné výrazně snížit i emise ostatních skleníkových plynů, jako jsou metan nebo oxid dusný. Nejvýznamnějšími „antropogenními zdroji“ metanu jsou úniky z fosilní infrastruktury a říhající dobytek. Oxid dusný se uvolňuje například ze zemědělských hnojiv. Důležitou roli hraje v optimistickém scénáři IPCC i ukládání uhlíku nejen v ekosystémech, ale i prostřednictvím technologií. Jsme ale tak hluboké proměny společnosti v horizontu několika let schopni?
Jde o ambiciózní cíl. Nečinnost si už ale nemůžeme dovolit. Ze změny klimatu se tento rok musí stát globální politická priorita. Hledání mezinárodní shody na plánu, jak udržet alespoň základní klimatickou stabilitu, je cílem podzimní klimatické konference OSN ve skotském Glasgow. Do řešení by se ale museli zapojit všichni, tedy i státy jako Brazílie, Austrálie, Rusko nebo Čína, které své klimatické závazky berou zatím spíš vlažně a pragmaticky. Ani Evropská unie, která patří s nedávným návrhem nové klimatické legislativy spíše k premiantům, stále nemíří k lepšímu výsledku než k oteplení o dva až tři stupně.
Víme to už dlouho
Jak těžké řešení před námi stojí a jak hlubokou změnu potřebujeme, ukazuje i poučení z covidové krize. Ta v loňském roce dočasně srazila emise oxidu uhličitého o 6,4 procenta, přesto i s drastickými lockdownovými omezeními celková koncentrace CO2 v ovzduší dále rostla. Jak na včerejší tiskové konferenci k vydání nové IPCC zprávy v Praze upozornil český zástupce v panelu IPCC Radim Tolasz, navzdory propadu emisí se zvyšovala i teplota. Snížilo se totiž znečištění, tedy množství aerosolů v ovzduší. A aerosoly klima naopak ochlazují. I kdybychom okamžitě přestali se spalováním fosilních paliv a ustaly by požáry lesů, podle některých zdrojů by teplota v důsledku pročištění ovzduší vzrostla o 0,5 až 1,1 stupně.
Nové zprávy IPCC ale dávno nepotřebujeme. Hlavní obrysy klimatické krize jsou už na papíře dávno a predikce se nijak výrazně nemění. Pouze se zpřesňují a postupně se stávají realitou. Mnoha lidem po celém světě tak už stačí podívat se místo do zprávy IPCC na klimatickou krizi z okna. Nejnověji například v hořícím Řecku nebo Itálii. Otázkou zůstává, proč stále nepřichází adekvátní reakce.
Autorka je mluvčí Klimatické koalice.