Foto Fridays for Future Česká republika / Majda Slámová. Foto použito se svolením autorky
Na videu (autorem je Vilém Dojiva) z předávání „klimatického vysvědčení“ (akce, kterou středoškolští aktivisté a aktivistky z české pobočky mezinárodní organizace Fridays for Future (FFF) upozorňují na nedostatečnou práci politiků na řešení klimatické krize) se předseda ODS Petr Fiala neudržel. „Za námi jsou výsledky, a ne kecy! Našemu programu se dá věřit. Je to váš názor. Děkuji, že jste přišli a udělali tady politickou propagaci,“ rozčiloval se lídr koalice Spolu na skupinku středoškoláků a středoškolaček, kteří si dovolili přijít na jeho mítink a ještě dali ODS na klimatickém vysvědčení pětku. Soudě podle reakcí Fialy se s takovou známkou setkal poprvé v životě. A nenechal si to líbit.
Já jsem byl taky mladej
Fiala se zachoval podobně jako Andrej Babiš, jehož nedostatečnou klimatickou politiku kritizují FFF dlouhodobě. A českého premiéra to zjevně vytáčí. I proto Babiš věnoval útoku na Fridays for Future jeden ze svých nekonečně dlouhých statusů na Facebooku a neopomenul v něm zmínit své pohoršení nad zkaženou a rozmazlenou generací, která umí jen řvát na zkušené politiky a úspěšné státníky.
Pocit, že měřítkem všeho jsem já sám, je v české politice tak silně zakořeněný, že se ho nepodařilo změnit ani tři dekády po roce 1989.
„Já jsem byl taky mladej, ale nepamatuju si, že bych byl tak povýšený a agresivní vůči starší generaci nebo lidem, kteří mi nechtějí ve všem okamžitě vyhovět,“ diví se v příspěvku pojmenovaném „O jídle a vodě“ premiér. Skrze svou armádu markeťáků tak uvažuje v podobném duchu jako kdysi Milouš Jakeš ve svém legendárním projevu z Červeného Hrádku. A ten byl přitom – jak kdysi poznamenal publicista Michal Kašpárek – v porovnání s výroky dnešních politiků vlastně celkem na úrovni.
Fiala zase ve videu z předávání klimatického vysvědčení prakticky není schopen nechat aktivisty a aktivistky z FFF mluvit, neustále jim skáče do řeči, opravuje je a očividně nemá žádný zájem se s kritickou skupinkou bavit. Udělal si přece mítink, přišli mu tam lidi – a teď se mezi podporovatele vmísili mladí, kteří na něj apelují ve věci klimatické krize a vnímají práci jeho strany kriticky! To se neodpouští.
Absence nadhledu
Hysterické výlevy etablovaných, úspěšných, bohatých a mocných politiků vůči středoškolákům aktivním v boji za zachování naší planety působí směšně a zoufale. Babiš je miliardář, mediální magnát a momentálně jeden z nejmocnějších lidí v zemi. Fiala předsedou opoziční strany a vysokoškolským pedagogem. Oba by z principu věci měli být schopní podobné situace ustát v naprostém klidu. Jenže prostředí české politiky se vyznačuje až toxickou absencí nadhledu. „Kdybyste sledovali program ODS, nikdy byste nám pětku nedali,“ rozčiluje se Petr Fiala u parodických transparentů, jako by se mu na mítinku právě děla nějaká zásadní životní křivda. Realita ale byla prozaičtější, a o to je celá scéna absurdnější: prostě mu pár mladých lidí přišlo v klidu říct, co jim vadí na klimatické politice ODS a jak by se podle nich mohla zlepšit. Stejně, jako chodí dávat zpětnou vazbu všem předsedům politických stran. Většina z nich na jejich vysvědčení reagovala úplně normálně a jejich témata uchopila pozorně a vstřícně.
Babiš zase dotáhl k naprosté dokonalosti žánr „to za nás nebylo“. „Cítím to jako obrovskou nespravedlnost a zažívám to i jako premiér naší země,“ fňuká Babiš ve svém kilometrovém statusu a nostalgicky vzpomíná, jak za jeho mládí bylo všechno jinak. „Já fakt neberu svůj věk jako nějakou zásluhu, nenadřazuju se nad mladší a rád se bavím otevřeně, ale tohle bylo i na mě trochu moc. Podobnou povýšenost a agresivitu jsem naposledy viděl v OSN, když jsem na záznamu sledoval právě vystoupení Grety Thunbergové,“ stěžuje si Babiš, jehož jméno – na rozdíl od jména nejznámější mladé globální aktivistky – v OSN ani jinde ve světě pravděpodobně moc lidí nezná.
Mentorovat a urážet
České politické elity dlouhodobě trpí pocitem nepostradatelnosti. Způsob jejich přemýšlení se přitom odvíjí jen od jejich vlastní životní zkušenosti, kterou až tvrdošíjně odmítají rozšířit o zkušenosti jiných lidí – a nejde tu zdaleka jen o mladou generaci. Dopady takového typu uvažování pak vidíme i v reálném rozhodování politiků, v tématech, na jaká se zaměřují, v postupech, které k jejich prosazování používají. Pocit, že měřítkem všeho jsem já sám a já sám také vím všechno nejlépe, je v české politice tak silně zakořeněný, že se ho nepodařilo změnit ani tři dekády po roce 1989. Jak by přitom komunikace s mladými občany a občankami mohla vypadat předvedla nedávno pirátská senátorka za Kladno Adéla Šípová, která pro ně na půdě Senátu uspořádala speciální kulatý stůl a sama se ho účastnila. Její přístup je osvěžující a dává naději na změnu.
V posledních týdnech se přitom znovu tematizuje absence zájmu mladých lidí o politiku. V jednom kuse čteme, jak je nutné, aby přišli k volbám, protože se přece hraje o jejich budoucnost a musí se o ni umět přihlásit. Jenže při pohledu na chování, které jen v rámci uplynulého týdne Fiala nebo Babiš předvedli, se nezájmu mladých lidí o veřejné dění nelze úplně divit. I ti, kteří se o svět a dění v něm zajímají, se totiž při kontaktu s určitým typem politiků takřka ihned stávají terčem pohrdání. Proč by tohle měli vůbec zakoušet?
Zatímco v jiných zemích se mladým voličům a voličkám snaží politici přiblížit, dát jim hlas, naslouchat jim a věnovat jim pozornost, v Česku je parta útlocitných chlápků v oblecích uráží a mentoruje. Zatímco v jiných zemích se téma klimatické krize stává zásadním pro všechny další otázky, v Česku si politici vystačí s nostalgickým dojímáním se nad tím, jak to bylo za jejich mladých let jinak. Reakce politiků na FFF přitom odhalují celkovou asymetrii moci na české politické scéně. Jestliže Fialu nebo Babiše rozhodí skupina šestnáctiletých lidí s ironizujícími transparenty, co vůbec dělají v politice? Pokud neumí přijímat ani věcnou kritiku a zpětnou vazbu, jak vůbec můžou mít ambice vládnout? Drzé, ale zdravě sebevědomé „Thank you, next,“ které v rozhovoru pro Deník Referendum pronesl mluvčí FFF Petr Doubravský, by se nemělo vztahovat jen na minulou vládu, ale možná na většinu české politické garnitury. Nedělejme si totiž iluze o tom, že Fiala a Babiš jsou ve svém přístupu k mladé generaci výjimkami. Je to přesně naopak.
Autorka je redaktorka Alarmu.