Foto Number 10, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0
„Pokud žiješ v UK, cejtím s tebou, kámo./ Máme 99 problémů a já nevyřeším ani jeden.“ V klipové koláži Cassetteboy vs Boris Johnson 2021 zveřejněné na YouTube na začátku letošního října rapuje britský premiér Johnson do známého beatu z písně 99 Problems rappera Jay-Zho. Jeho slova jsou vystřižená z desítek projevů a slepená tak, aby dávala úplně jiný význam, rýmovala se a premiéra samozřejmě zesměšnila. Video glosuje palčivé problémy na ostrovech – covid, který premiér dlouho ignoroval, chaotický brexit, nedostatek paliva i prázdné regály v obchodech. „Podělal jsem i ty nejzákladnější věci a ani jsem vám neřekl, ať nosíte roušky,“ sděluje bezelstně Johnson a klip anonymního britského dua Cassetteboy končí jeho přiznáním: „Máme devadesát devět problémů a ten největší jsem já.“
Dvojice vtipálků tvoří své remixy už skoro čtvrtstoletí. Ze začátku stříhali zvukové koláže s pomocí magnetofonových pásek na kazeťáku, dnes už pracují s nejmodernějšími technologiemi a soustředí se hlavně na videa. Jejich parodiemi prošli snad všichni šéfové a šéfky britských vlád, současný premiér Boris Johnson byl ale podle Cassetteboy obzvlášť tvrdým oříškem. „Je vážně těžké sestříhat jeho projevy tak, abychom získali něco ještě o trochu absurdnějšího než jejich původní znění,“ píšou mi Cassetteboy po mailu s trochou nadsázky. „Přijde nám, že satirikům už dnes v podstatě stačí popisovat aktuální události ve světě. Co bizarnějšího než skutečnost se dá ještě vymyslet?“
Jako by Cassetteboy chtěli zasadit smrtelnou ránu popkultuře, která se bere příliš vážně. V jejich kolážích se prdí a pophvězdy či politici mluví o sexu nebo vylučování.
Pohybují se na tenké hraně autorských práv, často i za ní. Kromě politiků si Cassetteboy střílí i z celebrit, účastníků televizních soutěží, jako je Apprentice, nebo třeba nekonečného seriálu EastEnders. Umění slepit ze zdrojového materiálu podvratný vtípek za ty roky dovedli skoro k dokonalosti. Ale jejich tvorba má i politický podtext. Skrývají svoji identitu, zatím se ale prý obešli bez žaloby. „Museli bychom být mnohem bohatší, aby to vůbec někomu stálo za to,“ tvrdí.
Nehorázné sprosťárny a podvratnost
Pod projektem Cassetteboy se skrývají dva zvukoví kutilové pocházející z Essexu. V polovině devadesátých let začali stříhat zvuky na kazetách (odtud pochází jejich jméno) a kolážemi nejdříve bavili jen své kamarády. Když v srpnu 1997 zemřela při autonehodě Princezna Diana, napadlo Cassetteboy posbírat všechny patetické rozhlasové projevy truchlení a udělat z nich něco vtipného. Tři a půl minuty dlouhá koláž Di And Dodi Do Die získala takovou popularitu, že vyšla i na vinylovém sedmipalci.
Oficiálních nahrávek nicméně Cassetteboy v diskografii moc nemají. Jejich remixy se v počátku šířily na kazetách, v novém tisíciletí pak putují po internetu v podobě mp3. Dnes je najdete hlavně na YouTube. Tedy alespoň dokud si na zvuky nenárokuje práva jejich původní majitel a portál je nesmaže. Poslední dobou se to ale nestává tak často. „Většinou majitel práv jen požádá, aby video mohlo obsahovat reklamy, a on na něm tak mohl vydělávat. To je pro nás dobře, protože na YouTube zůstane,“ říkají Cassetteboy.
Na začátku tisíciletí patřili k širšímu uměleckému proudu internetových kutilů, kteří mohli využít nevídaných možností svobodného šíření dat. Někdo je řadil k mashupové vlně, ale místo aby do sebe míchali dvě popové písně, vzali Cassetteboy raději vokál z jedné a přestříhali ho tak, aby se v písni objevila nějaká vulgarita. V svérázném remixu Space Oddity například zpívá David Bowie, že „sere do konzervy“ nebo „prdí tím nejdivnějším způsobem“. Remix je slyšet na nahrávce The Parker Tape z roku 2002. Třiasedmdesát minut dlouhou koláž údajně Cassetteboy skládali sedm let a je vytvořená za samplů nachytaných z televize nebo rádia a poskládaných tak, aby celebrity a politici říkali ty nejnehoráznější sprosťárny, jaké jste v životě slyšeli.
Masturbující Harry Potter
Je to samozřejmě hodně juvenilní zábava, většinou ale extrémně vtipná a také krajně podvratná. Jako by Cassetteboy chtěli zasadit smrtelnou ránu popkultuře, která se bere příliš vážně. V jejich kolážích se prdí a pophvězdy či politici mluví o sexu nebo vylučování. Ve stejném roce jako The Parker Tape vydali vánoční album Festive Christmas, megamix vánočních písní pracujících s podobnou estetikou.
Asi nejpropracovanější koláží z této doby je Carry On Breathing z roku 2008, na němž poskládali ze samplů vypůjčených z televizních seriálů (EastEnders, Simpsonovi, Dr. Who) příběh člověka od jeho narození až do smrti. Posluchači se až tají dech, kolik nekonečných hodin museli nad proposloucháváním originálů strávit času. Postup je prý takový, že vtípky se rodí pomalu – někdy stačí narazit na slovo, které může fungovat v dvojsmyslu, a odtud se rozvine nějaká alternativní narace.
Nejvtipnější koláží z jejich diskografie ale nepochybně zůstává dvoudílný „pornografický“ remix Harryho Pottera sestříhaný z audioknihy, kterou čte herec Stephen Fry. Čaroděj se v nové verzi oddává radovánkám, které v původních knihách J. K. Rowling nejsou. I tato verze nakonec zmizela z oficiálního kanálu Cassetteboy, byť Fry je údajně fanouškem remixu.
Komediální disco
Na konci dekády Cassetteboy přešli z audia na video. „Lidi to chtějí. Ale i když jsou občas ve videokolážích taky obsažené nějaké vizuální vtípky, jádro humoru pořád spočívá v tom, co lidé v remixech říkají,“ vysvětlují. Své koláže umísťují na YouTube, ale s portálem mají komplikovaný vztah. Nebo přesněji s jeho algoritmem, který hlídá porušování autorských práv. Výtvory Cassetteboy slepené z ukradeného materiálu se mu pochopitelně nelíbí.
Alespoň trochu jim pomohla změna v britském zákonu z poloviny minulé dekády, která na jejich koláže nahlíží jako na umělecká díla a parodie, a tudíž je přinejmenším legální je pouštět v masmédiích. „Dostáváme občas zakázky od Guardianu, pracujeme za peníze s charitami nebo rozhlasovými stanicemi, což by se předtím nestalo. Je to nicméně jediný způsob, jak vydělávat z Cassetteboy nějaké peníze,“ říkají.
Cassetteboy ale také občas koncertují. „Říkáme tomu komediální disco. Oblečeme si kostýmy a pouštíme naše videa, na něž v reálném čase reagujeme scénkami. A doufáme, že lidi budou zároveň tancovat a smát se,“ vysvětlují. Maskovaní Cassetteboy pravidelně vystupují na festivalu v Glastonbury, kde na ně chodí nejvíc lidí.
Cameron mluví pravdu
Absolutně nejpopulárnějším videem Cassetteboy je jejich dvouminutový remix projevu Davida Camerona ze sjezdu konzervativců v roce 2014 puštěný do beatu z Eminemova hitu Lose Yourself. Nehorázná klišé neoliberální ideologie o nutnosti tvrdé práce a sociální mobilitě převrací Cassetteboy do Cameronova otevřeného (a věrohodného) přiznání, že toryové jsou stranou pro hrstku úspěšných, kteří se těm dole budou vysmívat. „Jsme připraveni na třídní válku. Nemáme problém vzít peníze těm, kteří pracují nejvíce, a dát je magnátům ve skleněných věžích,“ říká Cameron v remixu.
„Každý akt kreativity je politický a je jedno, jestli se nějak týká ‚politiky‘,“ odpovídají Cassetteboy na moji otázku ohledně toho, jak moc je jejich satira politicky motivovaná. „Když stříháme mashupy ze série Apprentice, tak si střílíme z absurdní fetišizace ‚byznysu‘ a parodujeme mocné a bohaté. Samozřejmě se v tom odráží náš politický názor,“ říkají a přiznávají, že sestříhané projevy politiků jsou v podstatě jejich „politická agitka proti konzervativcům“.
Tady Cassetteboy navazují na tzv. détournement, podvratnou techniku, jejíž základy položili už letristé v padesátých letech a kterou následně hojně využívali situacionisté, když přestříhávali a přepisovali komiksy nebo později i filmy do podoby levicové propagandy. Když se tato praxe podrývání moci dostala k domácím kutilům, mohly vzniknout tak geniální remixy, jako je sedmiminutové video nazvané Reaganovi mluví o drogách z roku 1988, na němž tehdejší prezident a jeho žena Nancy opěvují užívání drog. Video vzniklo přestříháním jejich slavného projevu známého pod názvem Just Say No, který měl samozřejmě opačný cíl. Když se remixovaný projev šířil na VHSkách po celé Americe, bylo to podobné, jako se dnes šíří memy. Spousta lidí prý tehdy uvěřila, že Reaganovi podporují užívání drog.
Oproti starým časům videorekordérů je dnes dělání remixů mnohem jednodušší. „Najít a manipulovat se zdrojovými materiály je velmi snadné, pokud jde o technickou stránku. Pořád to ale zabírá opravdu hodně času, což může spoustu lidí odradit,“ říkají Cassetteboy a pak ještě dodávají: „A kdo by se chtěl celé dny dívat na projevy Borise Johnsona?“
Autor je hudební publicista.