„Darjo, přestaňte!“ Český patriarchát z přenosového vozu České televize

Okřiknutí oceněné režisérky Darii Kashcheevy přímo při udílení Českých lvů může vejít do historie české popkultury. Ukazuje totiž, co musejí ženy v českém filmovém průmyslu každodenně zažívat.

Ta scéna se pravděpodobně zapíše do nejnovějších dějin české popkultury. Cenu za nejlepší studentský film si na udílení Českých lvů přišla převzít režisérka Daria Kashcheeva (Darja Kaščejeva), a to za svůj krátký animovaný film Electra. Kashcheeva se rozhodla přednést silný a velmi osobní projev o postavení žen v českém filmovém průmyslu. Po třech a půl minutách se ale Rudolfinem rozlehl hlas režiséra televizního přenosu Michaela Čecha, který přísně zavelel: „Darjo, přestaňte, jsme moc dlouhý!“ Kashcheeva v tu chvíli mluvila o tom, jak je pro ženy složité skloubit kariéru s mateřskou rolí. Současné fungování českého filmu to podle ní neumožňuje. Hovořila přitom o svých vlastních obavách a pochybnostech. Ani to ale nezabránilo režisérovi přenosu autoritativně zasáhnout.

Zatím máme problém ženám i naslouchat, natož abychom se starali o to, jak naplno využít jejich potenciál a umožnit jim žít plnohodnotnější životy.

Celému proslovu paradoxně předcházela výzva moderátorky a novinářky Lindy Bartošové ke studentstvu, ať nevzdává svůj boj za lepší svět. Jejich hlas má prý obrovskou sílu a také obrovskou váhu. Jak je to s tou silou a vahou ve skutečnosti, jsme se dozvěděli záhy. Režisér přenosu nenechal Kashcheevu projev dokončit a poslal ji pryž z pódia. Provedl to navíc tím nejarogantnějším způsobem, jaký si lze představit. Existuje tisíc lepších variant, jak oceněnou režisérku upozornit na to, že by měla svůj proslov pomalu ukončit. Přesto si zvolil pokárání tvůrkyně před zaplněným Rudolfinem a statisíci televizních diváků. I to samozřejmě něco znamená.

A čeho jste dosáhli vy?

Režisér přímého přenosu to má určitě složité a musí vybalancovat spoustu protichůdných věcí. Tím nejdůležitějším aspektem ceremoniálu by ale snad měli být laureátky a laureáti, až potom vše ostatní. Většina kulturních cen na podobné projevy dychtivě čeká. Právě ony dělají z rutinního předávání sošek skutečnou společenskou událost. Jak tedy chápat moment, kdy jasný, důležitý a dobře formulovaný proslov režisér ukončí tím nejhulvátštějším způsobem?

Daria Kashcheeva údajně nerespektovala pravidla, překročila časový limit pro svůj proslov a byla za to prý po zásluze setřena ostříleným „televizákem“. Jenomže ještě před Kashcheevou pronesli producenti nejlepšího animovaného filmu Tonda, Slávka a kouzelné světlo proslov o pět sekund delší a naštvaného štěkání režiséra se nedočkali. Simona Peková, která si odnesla cenu za nejlepší ženský herecký výkon, dokonce mluvila o celou minutu a patnáct vteřin déle než Kashcheeva. Ani ona si ale podobné veřejné ponížení neodnesla.

Kashcheeva patří mezi nejtalentovanější tvůrkyně současného českého filmu. Její snímek Dcera byl v roce 2020 zařazen do nominací na ikonického Oscara za nejlepší krátkometrážní animovaný film. Loňská Electra byla uvedena na festivalu v Cannes a odnesla si cenu z Mezinárodního filmového festivalu v Torontu. Bylo proto úsměvné číst si, jak její práci po tomto incidentu na sociálních sítích hodnotili známí i méně známí uživatelé. Ve svých sedmatřiceti letech je prý věčnou studentkou, která nic nedokázala. Zbytečně si stěžuje a nemá za sebou žádné úspěchy. Upřímně řečeno, v Rudolfinu ten večer nesedělo moc lidí, kteří by měli mezinárodních úspěchů více než ona.

Ženy poslouchat nebudeme

Kromě nedisciplinovanosti a údajného přetažení časového limitu, se ale většina kritiky překvapivě zaměřila na samotný obsah jejího proslovu. Co tak radikálního Kashcheeva říkala? V podstatě upozornila na to, že zastoupení žen je v některých filmových profesích tristní. Ptala se publika, jestli to náhodou nesouvisí s tím, že český filmový průmysl nevychází ženám, respektive matkám, dostatečně vstříc, a jestli je nutné, aby ženy musely volit mezi kariérou a výchovou potomka. Vše zarámovala svou osobní zpovědí a svěřila se, že ona sama momentálně podobným dilematem také prochází. Než se dostala k tomu, co bychom mohli zlepšit a kde bychom se mohli inspirovat, ozvalo se drsné: „Darjo, přestaňte!“

Nemohla už tedy říct, že ve Skandinávii se v rozpočtu filmu počítá s hlídáním dětí nebo dětskými koutky. Nic radikálnějšího v jejím proslovu nezaznělo, ale ani to se některým nechtělo poslouchat. Část ekonomů dlouhodobě upozorňuje, že vyloučení žen-matek z pracovního procesu je jedním z největších problémů české ekonomiky. Vysoce kompetentní, schopné a talentované ženy musejí často obětovat svou práci výchově dětí „na plný úvazek“. Pokud žena nemá manžela či jiné rodinné příslušníky schopné a ochotné se do výchovy zapojit, nemá šanci se výrazněji prosadit a v podstatě mizí ze zorného pole. To neplatí jen pro kulturní odvětví, ale pro všechny pracovní sektory v Česku. Masivně tak plýtváme potenciálem naší společnosti.

Proč by filmový průmysl, ale i jiná odvětví neměl ulehčit matkám jejich těžkou roli? Proč by nemohlo být v zájmu státu vytvářet takové podmínky, které nebudou matky vytlačovat z pracovního trhu? Proč by mělo vadit, že na to někdo upozorní ve své děkovné řeči při udílení Českých lvů? Arogantní a nehorázné utnutí proslovu Darii Kashcheevy režisérem přenosu Českého lva jasně demonstrovalo, s jak přezíravým přístupem se mladé audiovizuální tvůrkyně musejí ve své práci každodenně potýkat. Zatím totiž máme problém ženám i naslouchat, natož abychom se starali o to, jak naplno využít jejich potenciál a umožnit jim žít plnohodnotnější životy.

Autor je šéfredaktor Alarmu.

Čtěte dále