Sčítání lidu ohlašuje soumrak patriarchátu

První výsledky sčítání lidu potvrzují pokračující stárnutí a úpadek některých regionů. Číslům dominují Praha a vzdělané ženy.

Český statistický úřad zveřejnil první výsledky ze sčítání lidu, domů a bytů z roku 2021. Většina údajů nepřekvapí: pokračuje stárnutí populace (průměrný věk je 42,7 roku), stále je o něco více žen (50,7 procenta) než mužů, dětí se sice nerodí dost, ale více než před deseti lety, a nejvíce cizinců (4,7 procenta) u nás tvoří lidé z Ukrajiny (1,4 procenta).

Vedle regionálního konfliktu lze očekávat rostoucí pnutí mezi pohlavími.

K dramatickému posunu ovšem došlo ve vysokoškolském vzdělání. Celkový počet vysokoškoláků v populaci poskočil o více než pět procentních bodů na 18,7 procenta. To působí jako umírněný vývoj, dramatických obrysů však tento posun nabyde ve chvíli, kdy vedle sebe postavíme Prahu a zbytek země a ženy vedle mužů. U padesátiletých je poměr vysokoškoláků rozdělen půl na půl mezi ženy a muže. U sedmdesátiletých tvoří vysokoškoláky z 61 procent muži a z 39 procent ženy. U třicetiletých a mladších je poměr přesně opačný ve prospěch žen. Před deseti lety vysokoškolačky prakticky dohnaly muže; od té doby vedou a tvoří přes 60 procent absolventů vysokých škol. Muži si udržují prvenství v jiných kategoriích. Je jich výrazně více bez maturity nebo jen se základní školou.

K dalšímu zajímavému posunu došlo u manželství. Oproti poslednímu šetření se rozrostla skupina rozvedených o 160 tisíc lidí na aktuální počet 1,23 milionu. O 140 tisíc přibylo svobodných, jichž je 2,82 milionu. Na druhé straně ubylo těch, kdo žijí v manželství, a to o výrazných 400 tisíc lidí. V manželství tak žijí zhruba čtyři miliony žen a mužů.

Upadající Morava

Jiné drama se odehrává v Praze, která pokračuje ve svém úprku zbytku republiky. Pokud máme v celém Česku necelých 19 procent vysokoškoláků, v Praze je to 36 procent. Druhý Jihomoravský kraj má 22 procent. Nejméně vysokoškoláků najdeme v Ústeckém a Karlovarském kraji, v obou okolo 11 procent. Opačně pak vypadá rozložení občanů se základním vzděláním. Těchto lidí žije v Praze 7,4 procenta, zatímco v Ústeckém a Karlovarském kraji je jich přes 16 procent. Zmíněné dva kraje také s 16, respektive 17 procenty vévodí počtům rozvedených. Zajímavější však srovnání dalších měst, jako je Brno, Plzeň nebo Olomouc, tato čísla však bude Český statistický úřad zveřejňovat až v dalších měsících.

Třebaže celkový počet obyvatel v Česku mírně stoupl, ve většině krajů poklesl. Na Moravě zaznamenal přírůstek pouze Jihomoravský kraj, zbytek se pomalu vylidňuje. Zatímco v Jihomoravském kraji za deset let přibylo 34 tisíc lidí, v Moravskoslezském jich 43 tisíc ubylo, což je v rámci krajů vůbec nejvyšší pokles. Nejvíce lidí (126 tisíc) naopak přibylo Středočeskému kraji, který tak potvrzuje svou pozici noclehárny pražských pracujících, kteří si v metropoli nemohou dovolit bydlení.

Pražská koloniální správa

První čísla ze sčítání potvrzují rostoucí regionální rozdíly a úpadek některých krajů. Ženy ve vzdělání utíkají mužům a všem pak utíká Praha, která vysává vzdělanou a mladou populaci z regionů, což pro budoucnost Česka a zvláště pak některých jeho částí nevěstí nic dobrého. Praha má nejen nejvzdělanější populaci, ale také relativně nejmladší (s průměrem 41,4 let) a současně v ní žije nejvyšší poměr žen: 51,3 procenta, zatímco republikový průměr je 50,7.

V Praze je ekonomické a politické centrum země, dělají se zde zásadní rozhodnutí, přijímá se zde legislativa a sídlí tam většina médií. Současně je to Praha, která nemá ve většině parametrů se zbytkem republiky nic společného, z čehož vyplývají a budou vyplývat mnohá nedorozumění či ústrky, jež často připomínají spíše koloniální správu než demokratické řízení země. Nepřekvapí pak, že třeba různá pandemická opatření zohledňovala spíše zajištění existence a bezpečí lidí na home office, nikoli těch v továrnách a montovnách.

Vedle regionálního konfliktu lze očekávat rostoucí pnutí mezi pohlavími. Současné disproporční mocenské a ekonomické rozložení sil ve prospěch mužů je dlouhodobě nelegitimní a neobhajitelné – i proto, že neodráží rozložení vzdělání a aspirací v populaci. Můžeme předpokládat, že tlak žen proti skleněnému stropu bude narůstat a s ním také rozčarování a odpor konzervativní části společenského spektra, zvláště etablovaných stárnoucích mužů. A protože rozdíly nebude možné obhájit meritokraticky, tedy s ohledem na schopnosti, budou dále sílit argumenty ohánějící se tradicí či domnělými přírodními zákony. Na podrobnější analýzu si nicméně budeme muset počkat, až ČSÚ zveřejní detailnější data.

Autor je redaktor Alarmu.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace