Foto Alarm / Petr Zewlkakk Vrabec
Protože už se dvakrát stalo, že prezidentské volby dopadly jinak, než si všichni v listopadu mysleli, zkusme se na chvíli vyrovnat s představou, že by se stal Andrej Babiš prezidentem. Je možné, aby byl dobrým prezidentem?
To nejlepší v případě Andreje Babiše lze odvodit od Miloše Zemana. Byť jsme si toho nevšimli, Miloš Zeman nás všechny přivedl na cestu stoicismu, který je v české mutaci snadno zaměnitelný za cynismus a letargii. Této kombinaci pak u nás říkáme realismus. Ve skutečnosti trpíme po deseti letech Václava Klause a deseti letech Miloše Zemana národní posttraumatickou stresovou poruchou, kdy však trauma odmítá skončit. Jako bychom žili v časové smyčce bouračky, v níž dvacet let posloucháme řinčení skla a skřípění plechů.
Babiš umí nosit oblek a uvázat si kravatu, což není málo, byť je to disciplína, na které současně nedokážu nic ocenit.
Sice si myslíme, že byl Miloš Zeman ostudou, ale byl ostudou především domácí. Málokoho za hranicemi země zajímá, co dělá, říká a myslí si český prezident. Stejně jako nás nezajímají prezidenti okolních států, jejichž jméno většina lidí nezná. Není proč. S Babišem se to nezměnilo.
Babiš se coby premiér poměrně rád ukazoval a bavil se se zahraničními státníky, kdy se dokonce mírnil, kultivoval a snažil se nevystupovat a nevyjadřovat jako člověk s Alzheimerem na pervitinu. Tuhle tvář má vyhrazenou pro domácí publikum. Možná by v této poloze pokračoval. Možná.
Pravděpodobné však spíše je, že nikam jezdit nebude. Už od dob prezidentování Václava Klause, což začalo před 20 lety, se stalo zvykem, že nikdo svéprávný v Evropě ani jinde české prezidenty nikam nezve. Je možné, že už položka český prezident vypadla ze seznamů evropský státníků a mezi Bulharskem a Dánskem zeje prázdné místo.
Andrej Babiš by tedy zapadl mezi ostatní, zpoza hranic neznámé a neviditelné prezidenty, kdy by se občas maximálně objevil v The Guardianu či Politicu v přehledu evropských oligarchů v politice.
Někdo by měl určitě radost
Babiše někdo zvolí, dokonce to bude větší polovina voličů, a tak snad budou mít z této volby radost. To je jistě plus, byť nikoli velké, ale musíme být rádi za cokoli.
Babiš dokáže spojovat nespojitelné. Mají ho rády babičky na straně jedné a současně s ním souzní miliardáři. Zvláště ti by v něm mohli najít své zastání, protože je jich málo a nikdo si jich nevšímá. Ve vládě nemají své strany, byť jim tedy obvykle patří rovnou celé vlády. Nikdo není tak osamělý jako miliardář. Létají sami ve svých letadlech na své zámky a kupují si celá média, aby si jich někdo vůbec všiml. Babiš by pro ně pořádal dýchánky na svém sídle pro republikány a upíry jako pan Burns ze Simpsonových.
Na druhou stranu by Babiš mohl fungovat jako varování. Rodiče by jím mohli strašit děti, aby se nikdy nestaly příliš bohatými, jinak z nich bude stejná obluda jako on. Na cestě k udržitelnému světu je zastavení kultu hromadění majetku a chápání úspěchu coby ekvivalentu obskurní hromady peněz zcela nezbytné. Je prostě nutné, aby nikdo nechtěl být nikdy bohatý, aby bylo jasné, že je to povětšinou jen vada charakteru. Zeman byl varováním před alkoholem, Babiš před penězi.
V případě Ústavního soudu u Babiše pozitiva neexistují. Prezident také doplňuje Českou národní banku, tam už snad po jmenování Aleše Michla guvernérem větší paseku Babiš nadělat nemůže. Vždyť Michl byl jeho poradce a je to Michl, který nyní zařízl boj České národní banky proti inflaci.
Zvýšení úrokových sazeb nám přitom nedávno doporučil Mezinárodní měnový fond: „MMF ve zprávě doporučil další zvyšování úrokových sazeb s cílem omezit vysokou inflaci. Prioritou rozpočtové politiky by pak podle něj měla zůstat cílená a dočasná podpora zmírňující krizi v oblasti životních nákladů.“
Prezidentem by byl člověk, jehož ekonomický poradce v čele národní banky svou pasivitou likviduje úspory a životní úroveň obyčejných lidí. Babiš by se při výběru dalších členů bankovní rady rozhodoval, zda pomůže spíše nám, nebo svým kolegům miliardářům. Jakpak to asi dopadne.
Musí existovat nějaká pozitiva
Zpátky k benefitům. Babiš umí nosit oblek a uvázat si kravatu, což není málo, byť je to disciplína, na které současně nedokážu nic ocenit. Krom obleků nosí Babiš také rolák. Roláky nosil také Michel Foucault. To je plus pro Babiše, ať už si o diskurzivních praktikách moci myslí cokoli. Babiš má hezký chrup, takže by mohl být reklamou na pečlivou dentální hygienu. Babiš není alkoholik, což je v Česku rarita. Na druhou stranu nevím, zda by nebylo lepší, kdyby raději strašně moc chlastal. Babiš se často směje, což je ovšem spíše děsivé.
Největší benefit, na který jsem přišel, je, že když bude Babiš prezidentem, nebude premiérem, což by bylo horší. Mohla by se mu takto rozpadnout celá strana, na Hrad by si vzal Alenu Schillerovou, která by se starala o zámecké pávy a Karla Havlíčka, který by nevyspalý bloumal po chodbách a zastával všechny funkce současně. Od kancléře po správce lánského kamenolomu, kde by také pracoval. Tím jsem pozitiva vyčerpal.
Zeman byl strašlivý, ale Babiš by mohl Česko skutečně zničit
Mohlo by se zdát, že Zeman byl tak hrozný prezident, že Babiš horší být nemůže. To ale bohužel není pravda. Navzdory všemu, pár obstrukcím a nějaké úřednické vládě, měl Miloš Zeman moc především symbolickou a ceremoniální. Urážel kde koho, ale stát nějak fungoval dál.
S Babišem se může stát, že bude prezidentem a bude mít zcela reálnou moc v podobě své vlastní strany, která vyhraje příští volby a sestaví vládu. Tím by se rozbil ústavní pořádek, moc se vychýlila k podivnému prezidentskému hybridu a skoro všechny ústavní pojistky by popraskaly. Taková konstelace by tuhle zemi zdevastovala a byli bychom na tom možná hůř než země vedená jediným Babišovým přítelem – Orbánovo Maďarsko.
Ústava bohužel nabízí prostor, který předchozí prezidenti nevyužívali vůbec nebo jen sporadicky:
„Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Je mu uděleno slovo, kdykoliv o to požádá. Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.“
Babiš by mohl peskovat nebo naopak podporovat vládu přímo ve sněmovně, jako prezident má zaručený volný pohyb, všechny informace, slovo, kdykoli si o něj řekne. Babiš bohužel nechlastá, je mu 68 let a nevydrží být pět vteřin v klidu. Z obrazovek televizí a všech médií by nikdy nezmizel. Zeman možná našel dno, ale teprve Babiš by na dno dokázal stáhnout celou zemi.
Autor je redaktor Alarmu.