Vondra oslavuje Václava Smila. Vezme vážně i to, co říká o příčinách globálního oteplování?

Václav Smil je neuvěřitelně plodný autor s obrovským záběrem. Jeho knihy mají většinou charakter obsáhlých rešerší z různých oblastí, především se ale zaměřuje na problematiku energie. Smila proslavil především Bill Gates, který prohlašuje, že čte všechny jeho knihy. To mu v jistých kruzích vyneslo až nekritický obdiv, přestože řada jeho tvrzení je značně diskutabilní a rozhodně je nelze brát nekriticky. Přesto stojí za to Smila číst a sledovat. V tomto článku se budu věnovat neproblematickým částem jeho práce. A především tomu, v jakém vztahu jsou k pozicím Alexandra Vondry, který Smilovu českou přednášku moderoval a nadšeně ho potom oslavoval.

Vybouchne nová Krakatoa…

V rozhovoru pro Seznam Zprávy říká Smil o globálním oteplování následující: „Sleduju tuto problematiku skoro padesát let, psal jsem o klimatických změnách už v sedmdesátých letech, to nás bylo asi tak deset, kdo o tom psali. Klimatická změna není nic nového, víme o ní od šedesátých let 19. století. Švédský chemik Svante Arrhenius, jeden z prvních nositelů Nobelovy ceny (v roce 1903), udělal první přibližný výpočet oteplování zemského povrchu. Už tehdy řekl, že když zdvojnásobíme množství CO₂ v atmosféře proti předindustriální době, naroste teplota zhruba o 4 °C, což potvrzují i moderní počítače. Z vědeckého hlediska dávno víme, že když budeme mít více CO₂ v atmosféře, bude vyšší teplota.“ A lidská činnost od průmyslové revoluce skutečně zvýšila koncentraci CO₂ o padesát procent. Narostla do výše, v jaké v historii civilizace ani lidí jako živočišného druhu nikdy nebyla. Naposledy byla takto vysoká před miliony let.

Znamená Vondrovo nadšení ze Smilovy přednášky, že svoje názory a činy koriguje? Zatím těžko říct.

Jak se na to ale tváří Alexandr Vondra? Roku 2019 se ho Daniela Drtinová ptala: „Mění se tedy klima lidskou činností, nebo ne?“ A Vondra odpověděl: „No možná taky trochu, ale ne zásadním způsobem… Klima se měnilo vždycky, mění se v důsledku toho, že se mění gravitace zemského pole, mění se intenzita slunečního záření. Ten vliv člověka tam není zásadní.“ Smil nicméně na akci s Vondrou řekl: „Je stupidní argumentovat o tom, jestli je, nebo není globální oteplování. Samozřejmě, že je.“ A ve svých knihách a rozhovorech dodává, že dávno víme, že za to můžou emise z lidské činnosti.

Zajímavé také je, že Vondra editoval knihu Musí být ekologie alarmistická?, přičemž odborníci, které k ní přizval (Václav Cílek nebo Radan Huth), otevřeně mluví o oteplování a jeho antropogenních příčinách. Což je něco, co Vondra jinak označuje za granty udržované náboženství a fanatismus.

Dále Vondra tvrdí: „Vybouchne nová Krakatoa a je to všechno úplně jedno. Najednou tu bude tak velký výron CO₂, který všechno naše úsilí zničí.“ Krakatoa je vulkán, který masivně vybuchl koncem 19. století a po několik měsíců výrazně ovlivňoval klima na Zemi. Nicméně jeho efekt byl krátkodobý. Celkově jsou globální emise CO₂ z vulkanické činnosti podle odhadů zhruba stokrát menší než z lidské činnosti. Když vybuchla Krakatoa, instrumentální měření CO₂ ještě nebylo k dispozici, ale analýza ledovcových jader (a atmosféry zachycené v bublinách) z té doby neukazují žádný velký nárůst tohoto plynu. Ano, Krakatoa bezpochyby přidala značné množství CO₂ do atmosféry, ale z hlediska celku se jednalo o nevýznamný příspěvek.

Jak svět doopravdy funguje

Problémů ve Vondrových tvrzeních, které jsou v rozporu s tím, co tvrdí Smil, je však víc. Vezměme si například, jak Smil tepe neschopnost politik v boji proti změně klimatu: „Nejlepším příkladem těchto opomenutí jsou neomluvitelně nevhodné stavební předpisy v zemích s chladným klimatem, které vedou k neúměrnému plýtvání energií.“ A co dělá Alexandr Vondra? Bojuje proti snahám EU tyto stavební předpisy změnit tak, aby plýtvání zabránily. Prý to ohrožuje naši svobodu.

Podívejme se na další příklad. Vondra se negativně vyjadřuje k regulaci takzvaných F-plynů: „Schvalujeme tady i novelu o F-plynech, tedy o zákazu fosforových plynů. Ty přispívají k oteplování víc než CO₂ a metan. F-plyny jsou zatím nezbytné pro elektrické rozvodny, při výrobě všech klimatizací a také tepelných čerpadel, která tak podraží.“ Za prvé, F-plyny nejsou fosforové plyny, ale fluorované plyny. Za druhé, když se podíváme například do Smilovy knihy Jak svět doopravdy funguje, dozvíme se, že za oteplování může zhruba 75 procenty oxid uhličitý, metan z patnácti procent a zbytek je především oxid dusný. Fluorované plyny se tedy nepodílejí na změně klimatu „víc než CO₂ a metan“. Jejich příspěvek je oproti nim řádově menší, zřejmě kolem jednotek procent.

Vondra měl na mysli asi to, že tyto plyny mají často mnohonásobně vyšší skleníkový efekt s ohledem na jejich koncentraci. A to až v desetitisícových řádech. I minimální množství jejich úniku do prostředí má tedy dalekosáhlé důsledky. Jejich problém je také v tom, že jsou mimořádně stabilní a prakticky se neodbourávají. Proto je zcela zásadní je regulovat, aby se nekontrolovaně nedostávaly do ovzduší, protože by poté mohly způsobit závažné problémy. Proto si Smil pochvaluje, že většina těchto plynů je již regulována díky Montrealskému protokolu. Ale je to právě Vondra, který proti jejich regulaci vystupuje. Nakonec Vondra tvrdí, že tyto plyny se používají k výrobě všech klimatizací a tepelných čerpadel. V těch se sice používají, ale nezbytné k výrobě nejsou. Mají řadu vhodných a dostupných alternativ, které mají menší skleníkový potenciál, a těmi se také nahrazují.

Spolknout žábu

Vondra se přitom profiluje jako odborník na problematiku životního prostředí – veřejně takto vystupuje v České republice i v Evropském parlamentu. Spolupodílel se na tvorbě ekologického programu Spolu, a zřejmě tak může také za to, že Spolu ve svých hlavních programových tezích problematiku klimatické změny vůbec nemá! Zato tam ovšem má tak důležité věci, jako je „volba národního ptáka“.

Znamená Vondrovo nadšení ze Smilovy přednášky, že svoje názory a činy koriguje? Zatím těžko říct. Klimatická problematika je samozřejmě složitá a je jasné, že všichni budeme při orientaci v tak komplexní otázce dělat chyby a mýlit se. Když to zjistíme, přichází něco, co moje žena označuje jako nutnost „spolknout žábu“. Nikomu z nás není příjemné přiznat chybu – je to asi tak příjemné jako polykat žáby. Přesto pokud chceme dělat kvalifikovaná rozhodnutí na základě empirických dat, nikoliv na základě fantazií, mýtů a předsudků, se občas něčemu takovému nevyhneme. Vondra je teď podle všeho v situaci, kdy má před sebou celou řadu žab, které bude muset spolknout, pokud má být součástí racionální diskuze o klimatické změně.

Paradoxní je, že Vondra v již zmíněném rozhovoru pro DVTV Drtinovou poučuje: „Tak čtěte ty články! Čtěte jako novináři! Tak se připravujte jako ještě hloubějc, to jako není dostatečná příprava, Danielo!“ Zdá se ovšem, že číst by měl především Vondra. A začít může vlastním sborníkem nebo pracemi lidí, které nadšeně oslavuje a zve na přednášky.

Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky.