Foto Ted Eytan, Flickr, CC BY-SA 2.0
„Po posledních několika letech jsem měl pocit, že nejsem schopný nic cítit. Ani posrané motýlky v břiše. Nevím co, nebo jak jsi to udělal. Řekl jsi mi, že to je ,jedna z nejlepších životních radostí.‘ Víš co? Měl jsi pravdu,“ zaznívá v prvních vteřinách skladby Got Me Started z nové desky Troye Sivana. První nahrávka po pěti letech od vydání alba Bloom vznikla v dozvuku covidové izolace a Sivanova bolestivého rozchodu s přítelem. Hudebník však narativ konvenční baladické desky oplakávající útrapy nešťastné lásky vyměnil za pulzující, taneční a klubovými zvuky protkanou nahrávku.
Something To Give Each Other je totiž záznamem intenzivní, vřelé a poučené afirmace lidského kontaktu a tělesnosti bez naivního podtónu. Jde o první vlnu euforie, která zaplňuje traumatem způsobenou emoční vyprahlost. Na tracku Got Me Started se Sivan vděčně obrací na jednu ze svých jednorázových známostí, která mu otevřela cestu ke slastem běžného života, aby jí mohl poděkovat a už ji v životě nespatřit.
Explicitní queer sexualita, provokativnost textů a příklon ke zvukovým experimentům jemně předjímaly už Sivanovy minulé nahrávky, na kterých se podílely špičky oboru jako švédský producent Oscar Görres nebo Australan Styalz Fuego. Přesto na inovativnosti jeho nového počinu, na kterém spolupracoval jak se známým produkčním zázemím, tak nově i se šéfem labelu PC Music A.G. Cookem, je cítit velká míra přijetí sebe sama a ochota zavrhávat zajeté opatrné vzorce. Something To Give Each Other zní, jako kdyby byl Sivan na míle daleko od své hodnější a usazenější verze z minulých let.
Zbavit se dětské uniformy
„Cítím nával / Jsem závislý na tvém doteku.“ Toto léto snad nevyšel hit, který by se rozmohl v klubech s takovou nakažlivostí, jak se to povedlo singlu Rush. Homoerotická taneční hymna, která připomíná skladby z dílny sedmdesátkové disco formace Village People, v den svého uvedení dosáhla na bezmála dva a půl milionu poslechů na Spotify.
Podstatnější než čísla je ale to, že úspěch Rush a doprovodného videoklipu – kolážovité pocty žhavému flámování a barvité berlínské klubové kultuře – připomíná oblíbený zvrat v kariéře většiny popových hvězd odkojených hudebním průmyslem. Ať už se jedná o ty odchované pěveckými soutěžemi nebo o dorost z disneyovských hudebních seriálů a filmů. Nic nemá tak velký dosah, jako když se z nevinných, zaškatulkovaných „dětských“ hvězd stávají skuteční lidé tematizující například vlastní sexualitu.
Podstatnější než čísla je ale to, že úspěch Rush a doprovodného videoklipu – kolážovité pocty žhavému flámování a barvité berlínské klubové kultuře – připomíná oblíbený zvrat v kariéře většiny popových hvězd odkojených hudebním průmyslem.
Ilustrativními příklady jsou některé bývalé členky disneyovského gangu, které údajně patří mezi Sivanovy hlavní inspirační zdroje. Newyorská zpěvačka Christina Aguilera časem získala přezdívku Xtina a v Dirrrty zpívala o vášni, která strhává oblečení z těla. Stejně tak další „mickeymouseovská“ schovanka Britney Spears zahodila středoškolskou uniformu, když vyšel její track I’m a Slave 4 U o touze vypadnout ze škatulky mladé popové zpěvačky s hezkým obličejem. „Kdo byla taková poslední opravdu zlobivá, zlobivá, sprostá popová hudebnice,“ ptá se postava Sivana v letošním satirickém seriálu Idol, který sleduje sociopatické prostředí amerického hudebního průmyslu na příběhu vycházející postbritneyovské hvězdy Jocelyn.
Ačkoliv neúspěšná produkce HBO vyvolala řadu kontroverzí spojenou s neetickým zobrazováním sexuality, odráží dvojí metr, který dlouho panoval a stále částečně panuje v prostředí showbyznysu a společenskému (ne)přijetí odvážné sebeprezentace nejen popových hvězd. „Sex prodává“, zní populární moto, ale zároveň pobuřuje. Nehledě na to, že jiné typy sexuality než cisheteronormativní se do konce nultých let explicitně nepromítaly do hudby hlavního proudu. Toto nastavení se výrazně změnilo až s komerčním úspěchem nové vlny queer mužských hudebníků včetně Troye Sivana, někdejšího dětského vítěze pěvecké soutěže Australian Idol.
Sivan se ve své dosavadní tvorbě věnoval queer lásce a otázce vlastní identity. Zpěvák, který se v 15 letech na svém populárním youtubovém účtu identifikoval jako homosexuál, se ke své orientaci hlásil i prostřednictvím spolupráce na řadě projektů s LGBTQIA+ tematikou. V rámci své souběžné herecké dráhy vystoupil v několika queer snímcích, včetně dramatu Boy Erased o diskriminaci homosexuálů v klerikálním prostředí nebo coming-of-age komedii Three Months o problematice AIDS.
S ohledem na jeho hudební kariéru ale ani debut Blue Neighbourhood, ani následující Bloom nepůsobí v kontrastu k Something To Give Each Other jako suverénní desky. Ani otevřeně nepromlouvají skrze homoerotickou ikonografii například v duchu gay fetišistických kreseb finského umělce Tom of Finland, jehož sbírku Sivan uchovává ve svém melbournském domě, jak o tom v minulosti mluvil v příspěvku pro videopořad časopisu Architectural Digest.
„Myslím, že sexualizace byla součástí mého vizuálního světa dlouhou dobu. Teď jsem ale pochyboval o tom, jestli to nebude moc,“ svěřil se Troye Sivan v červencovém rozhovoru pro podcast High Low. V něm mimo jiné hovořil o tom, jak mu v pětadvaceti letech melbournská klubová scéna otevřela oči svou otevřeností ke queer společnostem a pocitem propojenosti. „Hledání rychlého sexu je jednou z nejzábavnějších věcí v životě a je součástí historie mé komunity. Zobrazovat to je pro mě projevem nezdolnosti a síly, kterou cítím ve své sexualitě,“ dodal Sivan.
Okamžiky sounáležitosti
Something To Give Each Other mapuje zejména typ propojení, který zahání osamělost, je pomíjivé a nemusí dále pokračovat. „Chlapče, můžu být upřímný? / Chybí mi používat své tělo / Udělej mu to, jako mi to udělala dnešní party,“ zaznívají zprocesované Sivanovy vokály v tracku Got Me Started, když zpívá o své vzpomínce na jednu z průlomových aférek, která mu ukázala potěšení a pocit souznění nalezený v jednorázovém sexu. Na dynamičnosti dodávají písni drobné tonální přechody. Memy proslavený sampl chytlavého synthpopového tracku Shooting Stars australské kapely Bag Raiders stojí v kontrastu k hřejivým instrumentálním pasážím. Jako kdyby Sivan uřícený během po nočním městě nabíral dech před dalším raušem.
Stejný pocit pohybu a zanícenosti předává skladba What’s The Time Where You Are?, která tematizuje sounáležitost nacházenou v pomíjivých momentech něhy na cestách: „Zvu tě, pokud chceš přijít / Jsem všude, mohl bys mít pocit, že / zdrhám / Klidně si počkám, pokud si všechno řekneme a / uděláme / Doufám, že jsem tě dostal, tak jako ty / Jsi dostal mě, drahý,“ říká Sivan na pozadí syntezátorového loopu s výrazným podtónem osmdesátkového britského synth-popu.
Vedle toho, že Something To Give Each Other oproti předešlým Sivanovým deskám mnohem výrazněji pracuje s klubovými rytmy (zejména na Rush a Got Me Started) a okázaleji zapojuje zvukové efekty a samply, album ke konci sklouzne do dance popu, který jsme v Sivanově tvorbě už znali. Zpěvák tak úplně nezavrhuje svůj starý rukopis v podobě emocionálních popových balad známých z dob Bloom. Na nové nahrávce však hledá cestu k větší hravosti a experimentování.
Navzdory tomu, že deska hýří pozitivními výjevy hédonismu a tělesnosti, nezdráhá se nořit i do temnějších a sebekritičtějších poloh. Still Got It a How To Stay With You, zvukem připomínající porozchodové Sivanovo EP In A Dream, prosakují steskem po staré lásce a stabilitě stálého vztahu. Na pravděpodobně nejvýraznějším tracku One of Your Girls rozebírá queer trauma, které ho v důsledku přimělo hledat sexuální validaci u heterosexuálních mužů.
Ve videoklipu k písni se střídají černobílé záběry mužů včetně Sivana s přívěskem Davidovy hvězdy na krku. Hned poté však nastupuje hudebník stylizovaný do ženské divy po vzoru Britney Spears nebo Madonny. S apatickým, nelidským přednesem zprocesovaným vokálním syntezátorem utvrzuje svého zájemce o tom, že může kdykoliv předstírat „jednu z jeho holek nebo kámošů“.
One of Your Girls mimo četné popkulturní odkazy (tiktokový slang, estetika popu přelomu nultých a desátých let) střídá dva pohledy – jeden podmíněný pohledem Sivana, opačný perspektivou muže popírajícího svou homosexualitu. „Časem jsem si uvědomil, že ze mě možná mluví internalizovaná homofobie,“ řekl Sivan v rozhovoru pro pořad Zacha Sanga. „Čišela z toho moje snaha ohnout vlastní hodnoty, abych se někomu přizpůsobil,“ komentoval Sivan.
Největším kladem Something To Give Each Other je to, že zachycuje velmi křehký moment na pomezí dvou životních situací. Na jedné straně stojí rozpad stability a bezpečí, na druhé okamžik zevšednění a smíření se samotou. Sivanova třetí deska je liminálním prostorem, který však nezeje prázdnotou (jen občas), neděsí (jen zřídka), ale nabízí prvotní, nezpracované živočišné stavy napojení na sebe sama a na intenzivní pocit sounáležitosti s lidmi kolem nás. Kouzelný a narkotický taneční rytmus Something To Give Each Other je místem růstu, který pravděpodobně jednou skončí. Přesto je na něm Sivan zralejší a odvážnější než kdykoliv dříve.
Autorka je filmová a hudební publicistka.