Chile odmítlo konzervativní ústavu. Pokusům o změnu je tak na delší dobu konec

Takřka každoroční tradicí se v posledních čtyřech letech stalo v Chile hlasování o nové podobě ústavy. A to ať už šlo o volby do ústavotvorného shromáždění nebo přímo o hlasování o přijetí nové ústavy. Na oba pokusy o změnu ústavy Chilané řekli své „ne“, a to ať už za návrhem stálo liberální, nebo konzervativní ústavní shromáždění. I o jeho složení v minulosti rozhodoval plebiscit.

Naposledy uplynulý víkend neuspěla konzervativní pravice vedená lídrem Republikánské strany Josém Emanuelem Kastem. Ten důvěru získal letos v květnu, kdy krajně pravicové uskupení obsadilo 22 křesel v 50členném ústavotvorném shromáždění. Naopak tehdy propadla strana chilského levicového prezidenta Gabriela Borice, která s pouhými 17 mandáty nemohla pravicové návrhy vetovat. Právě oba jmenovaní se utkali v roce 2021 v druhém kole prezidentských voleb, kdy uspěl Boric.

Neúspěch druhého návrhu nové ústavy nicméně většinově předpovídaly volební průzkumy. Nakonec pro variantu „proti“ v referendu hlasovalo více než 55 procent voličů, pro které byla účast v hlasování povinná. Právě tento faktor mohl podle sociologů předpovídaný výsledek zvrátit, to se ale nakonec nestalo.

Práva žen v ohrožení

Návrh ústavního shromáždění, ve kterém převládala pravice, jeho kritici označili za „manifest Republikánské strany“, píše deník The Guardian. „Poraženými by byly děti, ženy, životní prostředí a sociální stát,“ řekla deníku právnička a antropoložka Antonia Rivas, která se podílela na minulém liberálním návrhu ústavy.

Progresivní podoba ústavy slibovala právo na pluralitní soudnictví, kdy by spolu s tradičními soudy existovaly také tribunály domorodých etnik.

Konzervativní návrh obsahoval mimo jiné pasáž, která mluví o „ochraně života nenarozených dětí“. V reakci na to se tak objevily obavy, že by interrupce v jihoamerické zemi mohly být zcela zakázány. Umělé přerušení těhotenství je v Chile v současné době legální pouze v případě znásilnění, v případě ohrožení života matky nebo pokud plod nemá naději na přežití.

Mimo to navrhovaná ústava obsahující celkem 214 článků umožňovala vyhošťování migrantů bez potřebných dokumentů, omezení práv na stávku nebo odvolání se na „výhradu svědomí“, která by se týkala například oblasti vzdělávání nebo právě umělého přerušení těhotenství.

Nejistota pro domorodé obyvatele

Stejně jako předchozí návrh i tento pak zaručoval sociální práva Chilanů, jakým je právo na zdravotní péči nebo vzdělání, jenže s výrazným rozdílem. Konzervativní verze ústavy uvádí, že tato práva nemusí poskytovat stát, ale naopak soukromé subjekty.

Na rozdíl od posledního návrhu, který prohlásil Chile za mnohonárodnostní stát, návrh z roku 2023 neobsahuje žádnou zmínku o domorodých obyvatelích země. Přitom třináct procent chilské populace se identifikuje jako domorodá. Mimo to konzervativní návrh obsahoval klauzule jako „povinnost ctít vlast a její národní symboly“, a to včetně kontroverzních sportů jako rodeo. Návrh také plánoval snížit počet křesel v dolní komoře parlamentu o sedmnáct a obsahoval závazek, že stát musí podporovat svobodnou hospodářskou soutěž a důrazně chránit soukromé vlastnictví.

Neúspěch levice

„Sečteno a podtrženo, Chile nechce ústavní změny,“ nechal se slyšet senátor a předseda pravicové Nezávislé demokratické unie Javier Macaya. Ten následně vyzval levici, aby zastavila veškeré pokusy o ústavní reformu. I bez Macayovy výzvy ale prezident Boric už dříve oznámil, že za jeho vlády už další pokus o sepsání nové ústavy neproběhne.

„Ať už bude výsledek jakýkoli, ustavující proces zde končí,“ avizovala mluvčí vlády Camila Vallejo. Ve stejném duchu se vyjádřila i pravicová starostka Evelyn Matthei, která stojí v čele jedné z nejbohatších částí Santiaga de Chile. „Jediné, v co doufám, je, že tuto fázi konečně uzavřeme,“ řekla hlavní kandidátka tradiční pravice pro prezidentské volby v roce 2025.

Pro mladého levicového prezidenta a bývalého studentského vůdce jde o další politickou porážku. Loni v září Chilané progresivní návrh ústavy jasně odmítli, v referendu jich pro nepřijetí hlasovalo 62 procent. Tehdejší odpůrci přepracovaného dokumentu kritizovali příliš progresivní reformy, důraz na roli státu i samotnou délku nové ústavy.

Návrh, na němž pracovalo shromáždění z poloviny tvořené ženami a se zastoupením domorodých etnik a nezávislých odborníků, mimo jiné obsahoval zrušení horní komory parlamentu. Senát měla nahradit Sněmovna regionů, podle autorů návrhu spravedlivě reprezentující původní obyvatele.

Ti by se tak dočkali větší autonomie, a to například v oblasti práva. Progresivní podoba ústavy slibovala právo na pluralitní soudnictví, kdy by spolu s tradičními soudy existovaly také tribunály domorodých etnik. Součástí byly taktéž zákony týkající se větší ochrany přírody nebo zákony věnující se genderové rovnosti. Návrh tak obsahoval zakotvení práva na přerušení těhotenství a věnoval se i otázce transgender osob.

Pinochet zůstává

Po čtyřech letech snahy o vytvoření nové ústavy se tak Chile vrací do stejného bodu jako na podzim roku 2019. Tehdy v zemi probíhaly rozsáhlé protesty doprovázené bezprecedentní mírou násilí, kdy statisíce Chilanů demonstrovaly proti sociální nespravedlnosti. Na ní měla podíl zjednodušeně nazývaná Pinochetova ústava, která podle protestujících zvýhodňuje bohaté.

Právě tato nespokojenost vyústila ve volání po nové ústavě. Od ní si nejen demonstranti slibovali reformu penzijního systému i větší zapojení státu do oblasti školství a zdravotnictví. V roce 2020 se tak Chilané v referendu vyslovili pro vytvoření nové ústavy i pro to, že za novým návrhem má stát ústavodárné shromáždění. Pro novou ústavu jich tehdy hlasovalo bezmála 80 procent. O rok později tyto nálady vynesly do prezidentského křesla Gabriela Borice, který se jako studentský vůdce účastnil vyjednávání.

V platnosti tak zůstává ústava z roku 1980. Dokument sepsaný ještě za vlády diktátora Augusta Pinocheta se nicméně od té doby dočkal až sedmdesáti různých změn. Ty největší přišly po roce 1990, kdy se země vrátila k demokracii, a v roce 2005 za vlády prezidenta Ricarda Lagose.

Boricovy výzvy

Pravicová opozice vedená Kastovými republikány se tak ústavní referendum snažila proměnit mimo jiné v hlasování o prezidentu Boricovi. „Pokud Boric hlasuje proti, Chile hlasuje pro“, zněl jeden ze sloganů pravicové kampaně. Navzdory tomu ale konzervativní návrh ústavy získal vyšší než padesátiprocentní podporu pouze ve třech z šestnácti chilských regionů.

V souvislosti s výsledky referenda i účastí (ta při povinném hlasování nepřesáhla 85 procent) se v Chile mluví o „ústavní únavě“. Letos totiž v zemi ze všeho nejvíce převládala lhostejnost. Podle průzkumu agentury Cadem mělo před hlasováním o proces „malý nebo žádný“ zájem 32 procent oslovených voličů.

Pokud něco hlasování ukázalo, pak fakt, že Chilany trápí jiná témata než podoba ústavy, všímají si odborníci i komentátoři. Stejně jako v dalších zemích regionu je aktuálně nejzásadnější téma bezpečnost. Za pět let vzrostl v Chile počet vražd ze 4,5 na 6,7 na 100 000 obyvatel. Jestliže v roce 2018 bylo spácháno 845 vražd, v roce 2022 jich bylo podle oficiálních údajů 1322.

Podle nadace Paz Ciudadana aktuální strach Chilanů, že se stanou obětí zločinu, dosahuje historického maxima, uvádí deník El País. Chilská ekonomika navíc přes deset let nezaznamenala výraznější růst a krize nadále postihuje veřejné školství i soukromý sektor zdravotnictví.

„Bez ohledu na výsledek plebiscitu budeme pracovat na prioritách pro naše občany,“ řekl při hlasování prezident Boric. Jeho vláda má na tuto práci ještě více než dva roky, mandát jí končí v březnu 2026. Zda vzhledem k aktuální situaci a klesající popularitě dostane chilská levice šanci i poté, ale zůstává otázkou.

Autor je spolupracovník redakce.