Foto Carol M. Highsmith, CCO 1.0, fotokoláž Alarm
Česká společnost jaderné energii fandí a stavbu nových jaderných bloků kromě osamělých hlasů prakticky nikdo nerozporuje. Tak dlouho se vedla debata o stavbě jednoho či dvou nových jaderných bloků, až z nich jsou náhle bloky čtyři, a to za cenu, která dost možná přesáhne rozpočet České republiky a kterou budou lidé splácet někam za horizont roku 2080.
Rozhodnutí Evropské komise o možném financování jaderných bloků bylo v Česku přijato jako naše výhra, ta ale při bližším pohledu připomíná katastrofu. Systém financování je postaven na tom, že Česko půjčí společnosti ČEZ, nebo se zaručí za půjčku na stavbu se splatností třicet let od zahájení provozu. Současně se naše země zaváže, že bude čtyřicet let vykupovat elektřinu za předem stanovenou cenu. Třetí bod říká, že pokud se stane cokoli nečekaného, ručí za to opět stát, tedy my.
Tohle prezentuje jako výhru vláda, která o sobě tvrdí, že je rozpočtově odpovědná. Plánuje vykupovat za předem stanovenou cenu někdy v letech 2040 až 2080 bez ohledu na to, za kolik se v té době bude elektřina vyrábět v Evropě.
Již dnes přitom patří Česká republika – byť z jiných důvodů – k zemím s nejdražší elektřinou v Evropě. Důvodů, proč je a bude elektřina z nových bloků mimořádně drahá, je více, ale hlavní důvod je jednoduchý. Postavit nový jaderný blok je v posledních letech mimořádně drahé, trvá to dlouho a zkušenosti z posledních let v Evropě jsou tristní. Ve Finsku stavěli Francouzi elektrárnu Olkiluoto o čtrnáct let déle a rozpočet překročili čtyřikrát.
Aby výsledná elektřina nebyla pro Čechy tak drahá, chtěl stát cenu garantovat šedesát let a splátky za jaderné bloky rozloučit v čase. Evropská komise však tento rámec zkrátila na čtyřicet let, což znamená vyšší cenu elektřiny. Současně bude adaptován podobný systém splácení jako ve Velké Británie v případě elektrárny Hinkley point C, což je britská noční můra, kterou staví rovněž francouzská EDF, momentální favorit na jaderné bloky u nás. Británie se nechala slyšet, že takto už nikdy žádnou jadernou elektrárnu stavět a financovat nebude, protože je to pro občany, kteří to musí zaplatit, extrémně drahé a nevýhodné. Naštěstí jsou Češi mnohem bohatší než Britové, takže se tím nemusí trápit.
Britská noční můra
V Británii se projekt po zhruba dekádě různých odkladů rozjel v roce 2016. Přitom dle původních slibů vedení EDF si měli Britové již v roce 2017 upéct krocana elektřinou z této elektrárny. V době začátku stavby měla stát elektrárna 18 miliard liber a v provozu měla být v roce 2025. Od té doby proběhlo mnoho aktualizací ceny i termínů. V tuto chvíli se hovoří o roku 2031 a odhadovaná cena, ovšem vypočítaná dle původních cen roku 2015, je 31 až 34 miliard liber, což je skoro dvojnásobek. Reálná cena je však mnohem vyšší: až 46 miliard liber za oba bloky dle výroční zprávy EDF. To je zhruba 700 miliard korun za jeden blok. Cena za megawatthodinu se odhaduje okolo 130 liber, což je zhruba dvojnásobek toho, za kolik se v Británii elektřina běžně nakupuje. Rozdíl v ceně budou 35 let doplácet britští občané. Takto vypadá plán pro Českou republiku.
Pokud se do toho Česko pustí, lze počítat, že by jaderný blok mohl být v provozu nejdříve v roce 2040 či později. V tuto chvíli tedy sázíme na to, že za nějakých 16 let to bude vypadat na energetickém trhu podobně jako dnes a tato situace vydrží dalších čtyřicet let, kdy bude stát elektřinu za fixní cenu vykupovat. Jako by neprobíhala masivní proměna celého sektoru energetiky.
Současně nechceme jen jeden blok, ale dokonce čtyři, kdy jeden navíc přihodil Petr Fiala a Pavel Blažek, aby ohříval teplou vodu pro Brno, což kupodivu není vtip. Stavba tak v součtu snadno cenově přesáhne rozpočet Česka, které jindy marně hledá jednotky miliard třeba na platy školních kuchařek. S jistotou tedy víme, že minimálně do roku 2080 už nebudou peníze na nic. Česko vsadilo vše na technologii, kterou jako jedinou musí platit a garantovat stát. Všechny ostatní existující zdroje energie je ochoten zaplatit, stavět, provozovat i pojistit někdo jiný.
Je jistě možné, že se v evropské síti naše jaderné bloky neztratí. Otázkou je, jestli je opravdu nutné, aby je platili zrovna čeští občané. Zda prostě neexistuje možnost, že bychom ty stovky miliard nedokázali využít pro prosperitu a budoucnost země lépe.