Foto Ilan Berkenwald, Flickr, CC BY-SA 2.0 DEED
Po patnácti letech deficitní rozpočtové politiky a třech státních bankrotech za dvacet pět let zvolili Argentinci loni na podzim do čela země muže, který slíbil ořezat argentinský stát na kost. Symbolem kampaně excentrického ekonoma se ostatně stala motorová pila – podle něj nástroj k zefektivnění a zeštíhlení státu.
Šlo o jasný signál, že Milei jde zcela opačným směrem než perónisté, dosavadní hegemon argentinské politiky. Politické hnutí zahrnující dnes pravici i levici a odkazující na někdejšího prezidenta Juana Peróna proslulo vysokými státními výdaji, vládními intervencemi, mocnými odbory i uzavřenou ekonomikou. Proti tomu Milei popisující sám sebe jako „anarchokapitalistu“ do debaty vnesl opačné extrémy. Slíbil srazit daně, zavést přísné škrty a zavřít ministerstva školství, zdravotnictví nebo ochrany životního prostředí. Veřejně se také vyjadřoval proti sexuální výchově na školách nebo liberálním potratovým zákonům.
Na vzdělání se nesahá
Proti polarizující hlavě státu se v Argentině demonstrovalo už od loňského prosince, kdy proběhla Mileiova inaugurace. „Už předtím se jednalo o velké demonstrace, všechny ale pocházely z konkrétní části politického spektra,“ řekl stanici Deutsche Welle argentinský politolog Facundo Cruz.
Vzdělávací systém v Argentině je považován za jeden z nejlepších v Latinské Americe. Na veřejných univerzitách, které jsou bezplatné, studuje přibližně 2,2 milionu lidí, a to včetně studentů z jiných zemí v regionu.
Bylo tomu tak i v lednu, kdy největší odborový svaz v zemi CGT (úzce spojený s perónisty) svolal generální stávku. Do ulic po celé zemi vyšly statisíce lidí, celospolečenský efekt ale chyběl. Označit stávku za „neúspěšnou“, jak to udělala ministryně pro bezpečnost Patricia Bullrich, by ale byla chyba, což ukázaly následující měsíce.
Změna přišla v závěru letošního dubna, kdy vyšlo najevo, že vláda ponechá rozpočet veřejných vysokých škol na úrovni loňského roku. To při argentinské inflaci na úrovni 280 procent znamená, že rozpočet na vzdělání reálně klesne o nejméně 65 procent. Koncem dubna tak do ulic znovu vyšly statisíce lidí, tentokrát ale mezi nimi byli i voliči současného prezidenta.
„Argentina se vždy lišila od zbytku Latinské Ameriky v tom, že bezplatné veřejné vzdělávání bylo zárukou sociální mobility,“ cituje Deutsche Welle argentinskou politoložku Marianu Llanos z hamburského institutu pro latinskoamerická studia GIGA. „Argentinci se mohou smířit se spoustou škrtů, ale školství je velmi citlivá záležitost,“ dodala Llanos.
Vzdělávací systém v Argentině je považován za jeden z nejlepších v Latinské Americe. Na veřejných univerzitách, které jsou bezplatné, studuje přibližně 2,2 milionu lidí, a to včetně studentů z jiných zemí v regionu. Demonstrovalo se tak nejen v hlavním městě Buenos Aires, kam podle tamní univerzity vyšlo do ulic až pět set tisíc lidí (podle policie šlo o pětinu, podle novinářů o polovinu), ale i v dalších univerzitních městech jako Tucumán, Córdoba, Corrientes nebo Ushuaia a také před argentinským konzulátem v Barceloně.
„Děláme nemožné možným i s většinou politiků, odborů, médií a ekonomických aktérů proti nám,“ hájil v dubnu škrty sám Milei. Ten si studenty i vyučující poštval proti sobě tvrzením, že univerzity jsou „baštami socialismu“, kde jsou jím studenti „indoktrinováni“.
„Při tempu, jakým škrtají naše finance, můžeme fungovat už jen asi dva nebo tři další měsíce,“ cituje stanice Al-Džazíra Ricarda Gelpiho, rektora Univerzity v Buenos Aires – instituce, z níž vzešli nositelé Nobelovy ceny a mnozí argentinští prezidenti.
Nejistota a hlad
Škrty v rozpočtu ale v Argentině nepostihly jen oblast vzdělávání. Když v prosinci Milei nastoupil do úřadu, zaměstnávala druhá největší ekonomika Latinské Ameriky 341 tisíc lidí. O dva měsíce později tento počet klesl o devět tisíc, v dubnu pak o dalších patnáct tisíc. O práci přicházejí lidé ze všech možných oblastí, od sociální po dopravu. V současné době se propuštění obává dalších padesát tisíc zaměstnanců.
„Zažíváme psychologický teror. Milei řekl, že se bude propouštění týkat 76 tisíc lidí, potom že patnácti až dvaceti. To má dopad na naše psychické zdraví i každodenní život,“ cituje deník El País pracovnici Národního úřadu pro děti, mladistvé a rodinu. „Nikdo neví, co se stane, nikdo neví, kdo bude další na řadě,“ řekla žena pod příslibem anonymity.
Mileiova vláda během několika měsíců devalvovala argentinské peso o 54 procent, zmrazila všechny veřejné projekty, snížila počet federálních ministerstev na polovinu, odstranila regulace týkající se cen potravin nebo bydlení a také snížila dotace na dopravu nebo pohonné hmoty. Předminulý týden tak Milei mohl prohlásit, že země zažívá „novou éru prosperity“, když Argentina zaznamenala svůj první čtvrtletní fiskální přebytek od roku 2008.
Zlepšení ale nepocítili samotní Argentinci, z nichž stále přes 55 procent žije pod hranicí chudoby. Jenže zatímco zájem o služby charitativních organizací (především komunitních jídelen) roste, jejich podpora a dodávky jídla ze strany státu naopak výrazně poklesly. Důvodem jsou podle vlády vysoké náklady a nulová kontrola toho, kam potraviny míří.
Chybějící politická podpora
Mileie nicméně v dalším politickém postupu brzdí nízká podpora ve dvoukomorovém argentinském parlamentu. Libertariánský politik sice ovládl prezidentské volby, jeho uskupení La Libertad Avanza ale ve dvaasedmdesátičlenném senátu získalo pouze sedm křesel, v dolní komoře pak usedlo jen 38 zástupců (z 257 celkem). Milei na své straně navíc nemá žádného z guvernérů.
Z počátku tak vládl především díky prezidentským dekretům, které sice senát s odůvodněním protiústavnosti zrušil, ve hře je nicméně drží prezidentovi více nakloněná dolní komora. Mezitím došlo k odmítnutí Mileiovy pracovní reformy odvolacím soudem po napadení ze strany odborů. Reforma zahrnovala prodloužení zkušební doby ze tří na osm měsíců, snížení odstupného nebo možnost propuštění pracovníků, kteří se účastní protestních blokád.
Milei příliš neuspěl ani s balíčkem zákonů známým jako „Omnibus“. Prezident sice zvládl přesvědčit strany pravice i středu, aby pro návrh hlasovaly, z původních 664 článků ale dolní komorou prošlo jen 232 návrhů. Nejkontroverznější části jako rozsáhlá privatizace (zahrnující argentinskou národní banku a největší ropnou společnost) nebo zrušení některých státních agentur neprošly.
Mezinárodní měnový fond mezitím očekává, že argentinská ekonomika, kterou trápí nízká produktivita i rozsáhlá šedá zóna, letos klesne o 2,8 procenta. Argentinské firmy propouštějí a Argentinci v obavě z recese významně omezují spotřebu.
Urážky a štěpení společnosti
Oblíbenec nejen latinskoamerické krajní pravice mezitím tvrdí, že nejvíce na jeho radikální opatření doplácí stát a politici, nikoli obyčejní Argentinci. „Nemůžete dělat makroekonomické hodnocení na základě situace jednotlivce,“ reagoval v rozhovoru s BBC na příběhy strádajících obyvatel a média obvinil z falešného líčení nespokojenosti Argentinců.
„Milei je populista, což znamená, že bude využívat veřejnou debatu k vytváření vnitřního nepřítele, a držet tak veřejnost dál od ekonomické situace,“ řekl deníku The Guardian profesor politické teorie Julio Montero z University of San Andrés. To se opakovaně ukazuje na tématech jako právo na potrat nebo historie argentinské vojenské diktatury, jimiž Milei rád polarizuje argentinskou společnost. Image drzého a kontroverzního politika si navíc hlava státu drží i v jednání se zahraničními partnery. V minulosti tak Milei označil brazilského prezidenta Lulu da Silvu za „rozzlobeného komunistu“, mexického prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora za „ignoranta“ a kolumbijskou hlavu státu Gustava Petra za „vražedného teroristu“.
Naposledy se do diplomatického sporu dostala Argentina se Španělskem. Na výrok španělského ministra dopravy Óscara Puenteho, že byl Milei během loňské kampaně „na drogách“, argentinský prezident reagoval tím, že španělská vláda v čele se socialistou Pedrem Sánchezem přináší zemi jen „bídu a smrt“. Právě do Španělska přitom Milei v květnu zamíří. Nikoli však na státní návštěvu, ale na pozvání krajně pravicového hnutí Vox, které má argentinský prezident podpořit před evropskými volbami.
Podobné výstřelky ovšem, zdá se, jeho podporovatelům příliš nevadí. Mileiova podpora se už od jeho zvolení drží okolo 50 procent. V dubnu navzdory ekonomické situaci, útoku na univerzity a zdravotní krizi způsobené horečkou dengue klesla jen o jeden procentní bod na 49 procent. Velkou popularitu si prezident drží především u mladé populace, kde mu důvěřuje 64 procent oslovených. Přes 50 procent Argentinců nicméně vyjádřilo nesouhlas jak s výší důchodů, tak se situací ve vzdělávání. Hned 30 procent Mileiových voličů pak uvedlo, že se vláda špatně vypořádala s výskytem horečky dengue. Nespokojenost s aktuálními tématy tak může být pro Mileie důrazným varováním před dalšími podobnými kroky.
Autor je spolupracovník redakce.