Elektrárna Scholven v Německu. Guy Gorek (CC BY-NC-ND 2.0)
Emise skleníkových plynů jsou na takové úrovni, že narušují fungování celého zemského ekosystému. Pokud tedy bude globální ekonomika pokračovat současným směrem, klima se „zblázní“ a dojde k řadě globálních kolapsů a krizí. Dominový efekt drolících se ekosystémů, stoupajících hladin oceánů, vymírajících druhů, superbouří a extrémních such nás zavede do světa stálého krizového stavu. To není scénář hollywoodského blockbusteru, ale závěr zprávy vědců z celého světa, která byla právě uveřejněna. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) máme ještě nepříliš velkou šanci zatáhnout za záchrannou brzdu a tomuto scénáři se vyhnout. Vše se rozhodne v následujících několika málo letech. Podle IPCC musí globální ekonomika nejpozději v roce 2030 zredukovat emise skleníkových plynů o 45 procent oproti roku 2010.
Musíme zavést nějaký druh kvaziválečné ekonomiky, která učiní z redukce skleníkových plynů svoji prioritu.
I generální tajemník OSN Antonio Guterres ve svém nedávném projevu bil na poplach. Prý máme jen několik málo let na to, abychom odvrátili kolektivní pád do propasti, řekl ve svém emotivním projevu. Projev Guterrese nicméně prošel v naší veřejné debatě téměř bez povšimnutí. Koho zajímá kolaps světa? Přitom už přes třicet let slýcháme od světových vědeckých špiček, že je nutné, abychom začali regulovat spotřebu skleníkových plynů. U nás se na to nejvýrazněji reagoval Václav Klaus se svým až dětsky směšným kompilátem z prstu vycucaných argumentů, demagogií i vyložených lží.
Zatímco stojíme před jedním z největších úkolů lidských dějin, hrstka demagogů nás přesvědčuje, že nás vědci akorát straší. Prý je to jen další nostradamovské poselství o konci světa. Klimatická věda je dekády paralyzována stupidním, nevědeckým, dogmatickým a hlavně zkorumpovaným hnutím, které se snaží jakémukoliv řešení zabránit – ve prospěch krátkodobých zisků ropných a uhelných oligopolů. Ale dnes projevy globálního oteplování pociťujeme všichni. Letos v Evropě padal jeden teplotní rekord za druhým. Českou republiku sužuje několik let sucha. A to je pouze malá ochutnávka věcí příštích. Přesto je čím dál tím jasnější, že svět radši necháme shořet v peci, ve které zatápí globální průmysl. A naše vykastrovaná představivost už si ani nedokáže představit společnost, které nevládne krysí závod všech proti všem, jehož stresující důsledky utápíme v nákupní horečce. Jako by už nebylo možné představit si život bez blikajících tenisek a gigatun dalších kravin. To už je snazší představit si společný konec.
Takže je čas na skutečný klimatický alarmismus. Přední odborník na fungování zemského systému Will Steffen má jasno: musíme zavést nějaký druh kvaziválečné ekonomiky, která učiní z redukce skleníkových plynů svoji prioritu. Pokud je zde šance zachránit svět stabilního klimatu, bude to vyžadovat nejen restrukturaci ekonomiky, ale také objevení nové subjektivity a nového vztahování se k sobě navzájem. Problém, před kterým stojíme, z nás strhává masky. Nejsme už bílí, černí, muži či ženy, křesťané, muslimové či ateisté. Jsme lidé a náš společný domov je v ohrožení. Dokážeme se spojit a zachránit ho? Dokážeme vytvořit globální „New green deal“? Pokud ne, jsme v prdeli.
Autor je spolupracovník redakce.