Foto R4BIA.com
Andrej Babiš objíždí nejmocnější muže světa – po návštěvě Donalda Trumpa se svou návštěvou chystá poctít i tureckého prezidenta Erdoğana. Hlavním cílem má být debata o dluhu, který Turecko má vůči Česku. Premiér se chce pokusit získat aspoň část z 12 miliard korun, které český stát ztratil při výstavbě tamní elektrárny.
Babišovy cíle tedy budou ekonomické. Vzpomene si ale premiér i na to, že v tureckém žaláři sedí dva čeští občané Markéta Všelichová a Miroslav Farkas? Oba jsou odsouzení za to, že podporovali syrské Kurdy. Všelichová tak činila jen slovně, Farkas pyká za to, že se jako dobrovolník přidal ke kurdským milicím YPG a bojoval proti Islámskému státu. Podle Turecka jsou však příslušníci kurdských milicí teroristé a teroristou je rovněž každý, kdo je podporuje. Přitom právě teď poplácává celý svět syrské Kurdy po ramenou. Byli to přece oni, kdo svedl hlavní boj s Islámským státem v Sýrii.
Nebyl to terorismus
Miroslav Farkas a Markéta Všelichová dostali za pomoc syrským Kurdům šest let natvrdo. A nejsou samozřejmě sami, kdo sedí za tureckými mřížemi pro politické důvody. V tureckých věznicích je 350 novinářů a přes 200 tisíc dalších lidí, kteří nebyli v souladu s Erdoğanovu politikou. Turecko se tak řadí ke státům, kde nejvíce porušována jsou lidská práva. Nedávno bylo Turecko navíc usvědčeno z páchání válečných zločinů v Sýrii, což potvrdily OSN i USA. Zároveň tato země podporuje radikální islamistické skupiny v Sýrii a Erdoğanova rodina byla obviněna z toho, že kupovala ropu od Islámského státu. Erdoğan, který se dlouhodobě staví do role světového ochránce muslimů (těch sunnitských), tak z turecké demokracie postupně tvoří autokracii. Zohlední to ale český premiér?
Česká republika by neměla jen nečinně přihlížet tomu, jak si Všelichová a Farkaš odpykávají nespravedlivý trest.
Česká diplomacie zatím pro Všelichovou a Farkase udělala vše, co se dá v takové situaci dělat. Nic víc, ale ani nic míň. Na webu ministerstva zahraničí se píše, že podle dostupných informací ministerstva zahraničních věcí nebyla účelem cesty této dvojice do Sýrie účast na teroristické činnosti, ale žádat jejich vydání do Česka, aby si odseděli trest doma, není možné. Taková dohoda mezi oběma zeměmi chybí.
Pravda, oba to jsou „problémoví“ občané: už dříve české úřady řešily jejich průšvihy v Jordánsku, ale šest let za mřížemi tureckého vězení za to, že podpořili boj proti Islámskému státu, si skutečně nezaslouží. Vzpomínám si na svoje první setkání s Farkasem – bylo to v Brně v roce 2015. Tenkrát po mně chtěl informace o syrských Kurdech. Říkal, že byl součástí francouzské legie a že chce pomáhat sirotkům. Založil na pomoc dětem i sbírku. Později jsem zjistila, že v legii byl jen pár měsíců, ale základní vojenské dovednosti určitě získal. V té době Kurdové brali dobrovolníky z celého světa. Farkas odjel na sever Sýrie do Rojavy a přidal se k YPG – ovšem aby bojoval proti teroristům z Islámského státu, nikoliv proti Turecku. Proti Turecku nikdy nepozvedl ani hlas, natož zbraň. U YPG vydržel Farkas necelý půlrok. V České republice se potkal s Markétou Všelichovou, aktivistkou, která se kdysi zamilovala do všeho kurdského a dávala to na odiv na Facebooku. K syrským Kurdům do Rojavy se vydala dvakrát a ráda se tam fotila se zbraní v ruce a v uniformě. Ke kurdským bojovnicím YPJ se ale nikdy nepřidala a nebojovala s nimi. Přesto byli oba, ona i Farkaš, v Turecku obviněni z podpory terorismu. Turecko totiž, jak už jsem řekla, považuje kurdské jednotky YPG a YPJ za teroristy. EU ovšem ne a USA a Francie Kurdům dokonce dodávají zbraně, aby mohli bojovat s Islámským státem.
Farkas a Všelichová se do sebe zamilovali a společně přijali kurdské příjmení Botane. Spolu pak chtěli v Sýrii postavit nemocnici – velké plány, které nebyli schopni realizovat. Mezitím si odskočili do Jordánska, odkud se snažili ilegálně dostat do Sýrie. Vyhostili je. Odletěli tedy do Turecka, odkud se opět chtěli dostat do iráckého a syrského Kurdistánu. Alespoň tak to psali na Facebooku. Jenže nedojeli.
Příliš velká cena
Čechů, kteří se přidali ke kurdským jednotkám a bojovali proti Islámskému státu, je víc. Veřejně se k tomu však nehlásí, aby neměli problém s českými úřady. Služba v cizí armádě může být trestná. Autorka tohoto článku však identitu čtyř takových lidí zná. Miroslav Farkas a Markéta Všelichová udělali tu hloupost, že se do Turecka i přes varování vrátili. Za svou chybu však zaplatili příliš velkou cenu a Česká republika by neměla jen nečinně přihlížet tomu, jak si Všelichová a Farkaš odpykávají nespravedlivý trest.
Andrej Babiš má nyní unikátní šanci: může se za ně přimluvit, aby je turecké úřady po dvou letech propustily. Erdoğan se nyní nenachází v dobré pozici – ekonomika v Turecku je špatná, jeho strana AKP nevyhrála poslední komunální volby, USA zastavily Turecku prodej stíhaček F35 a Tureckem podporované skupiny bojující v Sýrii prohrávají boj Asadem. Babiš by tedy klidně mohl pohrozit, že pokud Turecko naše občany nepropustí, bude ČR proti Turecku iniciovat odvetná opatření na evropské úrovni: ekonomické sankce, zatýkání a souzení tisíců agentů tureckých tajných služeb, kteří v zemích EU působí, či zákaz exportu zbraní. Vedle tohoto biče by Babiš mohl nabídnout i cukr v podobě odpuštění části obřího tureckého dluhu. Uvidíme, zda této výhodné pozice zkusí český premiér využít i pro něco jiného než pro byznys.
Autorka je novinářka.