Kvůli těmto čtyřem státům se do schvalovaného textu nepodařilo prosadit větu, aby se do roku 2050 zajistil „přechod ke klimaticky neutrální EU“. Podle nich jde prý o příliš konkrétní datum. Opozici proti tomuto závazku vedlo Polsko podporované Maďarskem, Českou republikou a částečně i Estonskem. Premiér České republiky Andrej Babiš k tomu podle deníku Independent řekl: „Jak můžeme 31 let dopředu vědět, co bude v roce 2050?“
Konečný text tak kvůli těmto čtyřem východoevropským státům říká jen to, že EU bude usilovat o neutralitu klimatu „v souladu s Pařížskou dohodou“. Zmínka o roce 2050 byla přesunuta do poznámky pod čarou a zní: „Velká část členských států musí klimatické neutrality dosáhnout do roku 2050.“
Andrej Babiš: „Jak můžeme 31 let dopředu vědět, co bude v roce 2050?“
Klimatická neutralita se týká ekonomiky členských zemí. Jde v ní o soubor opatření, která mají zabraňovat emisím skleníkových plynů způsobených lidskou činností. Ty emise, kterým nelze z různých důvodů zabránit, mají být kompenzovány prostřednictvím vysazování dalších stromů nebo zachycováním emisí a jejich ukládáním.
V globální dohodě o klimatu, která byla v roce 2015 uzavřena v Paříži, se píše, že by měl celý svět dosáhnout klimatické neutrality „ve druhé polovině tohoto století“. Tato dohoda však operuje se závazkem snížení globálního oteplování na průměrný nárůst teploty o 1,5 °C ve srovnání s předindustriální érou. Pokud však státy nepřistoupí k razantnějším opatřením, bude podle řady vědeckých studií tato hodnota překročena.
Podle diplomatických zdrojů byl nesouhlas „zemí závislých na uhlí“ očekáván. Vzhledem ke struktuře jejich ekonomiky je pro ně dosažení závazku těžší než například pro severské země, které se dlouhodobě orientují na obnovitelné zdroje energie.