Foto Saša Uhlová
Už vyslovení jména Táňa Fischerová vyvolávalo začasté bouřlivé diskuse. Pozitivní i negativní. Jen těžko jste se mohli setkat s někým, kdo by zpochybňoval její herecké kvality. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval její vztah k potřebným. Problémy nastaly, když jste se dostali do debaty o politice. Proto se v této osobní vzpomínce nebudu věnovat ani její herecké kariéře, ani charitě. O tom najdete mnoho jinde a od poučenějších autorů. A nebudu psát ani o jejích opozičních aktivitách za minulého režimu, který upřímně nesnášela. Sama totiž říkala, že důležité je věnovat se především současným problémům.
Tánina politika představovala a pro její přátele a příznivce ještě dlouho bude představovat, přívětivou tvář politické práce. Byla komunikativní, ale nikdy ne podbízivá. Byla přívětivá, ale neústupná. Dokázala naslouchat i učit se z cizích názorů, ale dokázala si obhájit své pozice.
Nejdůležitější Táninou vlastností byla láska k lidem a důvěra v ně. I ve chvílích, kdy většina lidí ztrácela naději a uchylovala se k obviňování či alespoň k sarkasmům, Táně zůstával zdravý optimismus. Nikoli naivní bezbřehá vidina lepších časů, ale prostá důvěra v poctivou práci, která přináší výsledky. A tím nám dodávala sílu: možná se nám to nepodaří tentokrát, ale musíme připravovat cestu těm, kteří přijdou po nás; ukazovat, že to jde i jinak.
Byla vynikající vyjednavačkou. Nejspíš proto, že svým „křehkým“ vzhledem, lehce melancholickým úsměvem a milým chováním vyvolávala u těch, kdo ji neznali, falešný dojem snadné manipulovatelnosti.
Vzdělávání pro ni bylo hlavní cestou k nápravě společnosti – v tomto ohledu uznávala jak Jana Amose Komenského, tak především Rudolfa Steinera, který pro ni byl i velkou politickou inspirací. Když dnes kdekdo nadává na voliče toho či onoho, vzpomenu si na ni. Vždy poukazovala na nebezpečí manipulace ze strany politiků, která vede k omezování svobodného učení i angažovaného umění. Tato manipulace se totiž vždy obrátí proti manipulátorům. Stalo se to takzvaným komunistům a děje se tak i takzvaným demokratům.
Vstup do politiky
Je typické, že jednou z důležitých bran do politiky byla pro Táňu Fischerovou Brandýská iniciativa. Angažované občanské iniciativy se v roce 2001 sešly s představiteli menších politických stran. Cílem bylo zajistit fungování svobodné občanské činnosti a také umístění zástupců a zástupkyň občanských organizací a hnutí na kandidátkách politických stran. Tak se zrodila kandidatura Táni Fischerové, která byla umístěna na kandidátku Unie svobody – Demokratické unie.
Typické je to hned z několika důvodů. Její kandidatura nebyla dána touhou se někam dostat, ale vzešla ze společných návrhů různých aktérů. Táňa sama o vstup do politiky nijak neusilovala, ale s vědomím podpory ho brala jako svou práci na společném díle. A nakonec se Táňa stala skutečně aktivní a odpovědnou političkou, která dala české politice nový rozměr.
Nejčastější výtka proti Fischerové vždy byla, že „je sice krásná, milá, ale v politice naivní a neměla by se do ní plést“. V poslanecké sněmovně ovšem patřila mezi ty nejaktivnější a nejzelenější. Prosazovala zákon o registrovaném partnerství, podílela se na přípravě zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, patřila mezi poslance, kteří navrhovali zákaz prodeje v noci a o svátcích v hypermarketech, a snažila se zacelit díry v netransparentním zákoně o veřejných zakázkách.
Dráždění hradem
Byla vynikající vyjednavačkou. Nejspíš proto, že svým „křehkým“ vzhledem, lehce melancholickým úsměvem a milým chováním vyvolávala u těch, kdo ji neznali, falešný dojem snadné manipulovatelnosti. Nic nemohlo být vzdálenějšího pravdě.
Kandidaturou na prezidentku se ona a její podporovatelé snažili ukázat, že je možné dělat kampaň jinak. Postavit ji na lidech, ne na penězích a PR agenturách. Dnes už spíše s pobavením vzpomínám na všechny zmatky, které svépomocná kampaň přinášela, ale to nebyl největší problém. Táňa se netajila svými principiálními postoji, což se setkávalo s nevraživostí především v médiích. Pamatuji si, jak při natáčení předvolebního medailonku s laskavostí rozebírala redaktora, který si myslel, že ji nachytá svými naivními dotazy. Musel jsem odejít do kuchyně, abych se nechechtal před štábem. Stejně z toho nakonec byla jen sestříhaná banalita.
Pro mě osobně vystihuje problém tehdejší kampaně i současné politiky požadavek na jedinou odpověď v závěrečné diskusi prezidentských kandidátů. Místo řešení důležitých problémů položil moderátor prostoduchou otázku, zda by si jako prezidenti pořídili české auto Škoda. Všichni se samozřejmě dušovali, že ano. Táňa se přívětivě usmála: „Já tedy jezdím hlavně veřejnou dopravou a v autech se moc nevyznám, ale Škodovka přece není české auto.“ Stejně jako v jiných věcech i v této prosté odpovědi na hloupou otázku ukázala nejen to, že má přehled, ale také že se nehodlá uchylovat k lacinému populismu.
Síla života a život v síle
Táňa nebyla jen herečka, sociální aktivistka či politička. Byla především silným člověkem a dobrou přítelkyní. A byla také silnou a oddanou matkou. Zůstala sama s těžce postiženým synem Kryštofem a neuvěřitelně pečlivě se o něj starala až do svého odchodu, kdy pro něj zajistila důstojnou péči. Své pracovní nasazení si vždycky dokázala zorganizovat tak, aby s Kryštofem trávila dostatek času. A respekt k době, kterou trávila se synem, vyžadovala i od svých kolegů.
Táňa Fischerová si byla vědoma blížícího se konce. S úsměvem se rozloučila se svými nejbližšími a odešla si někam do věčného Goetheana. Ne proto, aby nás tu nechala smutné, ale s důvěrou, že budeme dál pokračovat v budování otevřeného prostoru pro diskuse a spolupráci.
Autor byl členem volebního týmu Táni Fischerové pro prezidentskou volbu.