Donutí hořící Austrálie politiky k odpovědnosti? 

Už v loňském roce se v Austrálii ozvalo dvacet tři bývalých velitelů hasičských a pohotovostních služeb sdružených v uskupení Emergency Leaders for Climate Action, aby varovali před vlivem klimatických změn na množství a rozsah australských požárů. Několikrát také vyzvali vládu ke snižování emisí skleníkových plynů a řešení klimatické krize. Na spojitost mezi měnícím se klimatem, suchem a požáry v minulosti upozorňoval také australský meteorologický úřad. Neúspěšně: australská vláda se problémům ani nesnažila předejít. A tak je teď celý kontinent v plamenech.

Půl miliardy uhynulých zvířat a obrovské spáleniště

Austrálie se během horkých a suchých letních měsíců potýká s požáry pravidelně. Mohou vznikat různě – lidským i přírodním přičiněním, například výbojem blesku. Vítr, který je pro australská léta rovněž typický, pak napomáhá požárům v šíření. Velikost současných požárů však můžeme považovat za bezprecedentní. Austrálie loni zažila nejsušší jaro i několik teplotních rekordů ve své historii. To vše kvůli změně klimatu a oteplování celé planety. 

Většina dosavadních katastrof probíhala v zemích tzv. třetího světa. Teď hoří jedna ze světových velmocí, členská země G20, první svět. Co se ještě musí stát, aby se politici probrali?

Požáry, které zemi sužují, jsou devastující. Dopadají na lidi, zvířata i neživou přírodu. Zabily nejméně 20 lidí, spousta dalších se pohřešuje. Podle aktuálních čísel bylo zničeno 1300 domovů. Shořelo 5,5 milionu hektarů půdy, což je plocha o velikosti dvou třetin Česka (anebo Čech bez Moravy) a větší území, než jaké shořelo během loňských požárů Amazonského pralesa. O život dosud přišlo na 500 milionů zvířat. Podle některých údajů je mezi nimi i 8000 koal, už tak považovaných za funkčně vyhynulý druh. Požáry je navíc připravují o další a další zdroje potravy. Poletavý popel zbarvil dohněda i ledovce na nedalekém Novém Zélandu. Není pochyb o tom, že jeho přítomnost urychlí jejich tání.

Do boje s požáry byli povoláni i američtí hasiči. Je to přitom australská pravicová vláda, kdo už od převzetí moci v roce 2013 odmítá brát klimatickou krizi vážně. Zatímco mnoho lidí po celém světě přemýšlí nad tím, jak co nejrychleji s fosilním průmyslem skoncovat, australská „liberálně-národní“ koalice se nebrání dalšímu rozvoji fosilního průmyslu, dává zelenou otevírání nových uhelných dolů a tím de facto znemožňuje další existenci australských lesů. A byla to i tato vláda, kvůli komu se na poslední konferenci OSN v Madridu nepodařilo zakončit jednání zdárnou dohodou. 

Myšlenky politiků jsou k ničemu, je potřeba konat

Vládní představitelé včetně australského premiéra Scotta Morrisona odmítají nejen odpovědnost za katastrofu, ale i souvislost mezi požáry a klimatickou krizí. „Myslím jen na ty, kteří ztratili své životy a své rodiny,“ odpověděl australský premiér na otázku, zda vnímá spojitost mezi požáry a australskou klimatickou politikou.

Jeho myšlenky jsou nám ale k ničemu. Nepomohou těm, kteří trpí kvůli stávajícím požárům, ani všem, kdo budou kvůli pokračujícím extrémním výkyvům počasí trpět v budoucnosti. A tak zatímco Scottu Morrisonovi hoří země pod rukama, nechystá se jeho vláda razantněji snižovat emise skleníkových plynů. Australské závazky v rámci pařížské dohody počítají nanejvýš se snížením emisí skleníkových o 28 procent do roku 2030. Jakkoliv bych nerad obhajoval Richarda Brabce, vedle Scotta Morrisona vypadá jako Greta Thunberg vedle Pavla Tykače.

Kdy už politici přijmou odpovědnost? 

Nelze ale pominout, s jakou odvahou se proti australské vládě staví občanská společnost. Byla to Austrálie, kde se na podzim roku 2018 konala jedna z prvních velkých studentských stávek za klima. I tehdy se stávkující studenti setkali s velkým odporem ze strany vládních představitelů. Premiér Morrison tehdy vyzval studenty k ukončení stávek a vyslovil přání, aby byli „méně aktivističtí“.

Studenti se nenechali zastrašit ani výhrůžkami ministra školství a ve stávkách pokračují dodnes. Vzpomínám si na jeden z transparentů, který trefně reaguje na vyjádření Scotta Morrisna. Stálo na něm „We’ll be less activist, if you’ll be less shit“ (nebudeme tak aktivističtí, až nebudete takoví šmejdi).

Pod větším tlakem se australská vláda ocitá i v reakci na požáry. Z jejich popela se zrodila nová iniciativa Přeživší po požárech za klimatickou akci (Bushfire Survivors for Climate Action). Premiér Morrsion se při návštěvách setkává s odporem zasažených obyvatel. Kromě klimatické politiky směřuje kritika i k samotnému řešení následků požárů. Podle některých je vládní finanční i materiální pomoc zasaženým nedostatečná.

Ikonickým se stalo video, na kterém mu jedna z přeživších Zoey Salucci McDermott odmítá potřást rukou se slovy „potřesu vám rukou, až dáte víc peněz našim hasičům“. Na svém Facebooku pak dvacetiletá McDermott napsala: „Požáry srovnaly můj dům se zemí a premiér se ke mně otočil zády.“

Vždy jsem si myslel, že pořádná katastrofa donutí politiky k převzetí zodpovědnosti za klimatickou krizi. A pokud tohle není katastrofa, tak co tedy? Většina dosavadních katastrof probíhala v zemích tzv. třetího světa. Teď hoří jedna ze světových velmocí, členská země G20, první svět. Co se ještě musí stát, aby se politici probrali? Vždyť je australský dům v plamenech, přesně tak, jak zpívala skupina Midnight Oil, jak to říkala Greta Thunberg, jak nás varovali vědci a přesně tak, jak před klimatickou krizí varuje občanská společnost.

Australské požáry nám potvrzují to, co mnozí z nás už vědí dávno. Někteří politici se prostě neprobudí. Neprobudí se, ani když jim hoří celá země. Pokud chceme svou budoucnost zachránit, nesmíme čekat, až nám klimatická katastrofa zaklepe na dveře a zničí i naše domovy. Budoucnost nezachrání ničivé dopady klimatické krize, ale organizovaný odpor lidí zdola. Jak už mnoho lidí mnohokrát řeklo: organizovanou sílu peněz porazí jedině organizovaná síla lidí.

Autor je student a environmentální aktivista.