Foto Patricia Moraleda, Pixabay
„Tak my vyfasujeme žiletky,“ tweetuje muž, který zřejmě hladce neoholen nemůže vyjít na ulici. „Tak ať je zadarmo i toaletní papír,“ zazní od někoho, kdo si zřejmě ještě nevšiml, že ve škole, v práci, v obchodním centru, v restauraci na nádraží a vlastně v podstatě všude už papír zadarmo je. „Co když to budou zneužívat a dělat z toho kšeft,“ píše další člověk, který snad ten toaletní papír pravidelně odmotává a po směně krade z umývárny mýdlo, protože jinak se nedá vysvětlit, že ho něco podobného napadlo. „Já jsem zásadně proti, aby něco bylo zdarma pro všechny,“ ohrazuje se někdo jiný, kdo běžně jezdí po silnicích a chodí po chodníku, děti posílá do veřejné školy a sám chodí k lékaři „na pojišťovnu“. „Nechci, aby se něco takového platilo z mých peněz,“ rozčiluje se uživatel, jehož daně nikdo nezvyšuje, a pokud sdílí domácnost s alespoň jednou dívkou nebo ženou, mohl by pocítit pozitivní dopady v rodinném rozpočtu. „Jak to jako souvisí s rovnými příležitostmi,“ ptá se někoho, kdo nikdy nevynechal důležitý den v práci kvůli úporným menstruačním bolestem.
Pokud nějakého muže trápí, že oni nic nedostanou, ať řekne, jaká fyziologická funkce ho každý měsíc po desítky let takto znevýhodňuje.
Bylo by velmi jednoduché odsunout toto vlákno jako přehlídku frustrovaných sobců, kteří jiným závidí, co sami nepotřebují. Jenže ta nepochopitelná míra zabedněnosti ukazuje, kolik mýtů o menstruaci ještě stále existuje. Menstruační potřeby nejsou žádný luxus ani kosmetická zbytečnost. Je to stejně nezbytná součást lidského života jako třeba už zmiňovaný toaletní papír. Jenže tyto prostředky nejsou zdaleka tak dobře dostupné a jsou mnohem dražší. A není vždycky jednoduché si je opatřit, když je zrovna potřebujeme. Dívky začínají menstruovat mezi desátým a patnáctým rokem života, v době, kdy některé nemají ještě ani kapesné, natož možnost ovlivnit rodinné nákupy. Světe div se, menstruují i dívky ze sociálně slabých poměrů nebo dcery rodičů, kteří sami o reprodukčním zdraví mnoho nevědí. Řada žen v jakémkoli věku žije z napjatých rozpočtů. Na rozdíl od jídla, které si v nejhorším můžete odpustit, menstruaci neposunete. Pokud vám přijde menstruace dva dny před výplatou, můžete mít problém. O ženách bez domova nebo z jiných tíživých poměrů ani nemluvím.
Co se stane, když menstruujete a nemáte po ruce to potřebné? Můžete tomu říkat „free bleeding“ a udělat z toho celkem cool politický postoj. Ale nejspíše prostě „protečete“, a to je zkrátka trapas. Ať zvedne ruku čtenářka, která nikdy neodešla pod nějakou průhlednou záminkou dříve ze školy, z práce nebo ze společenské události, aby se tomuto trapasu vyhnula. A pokud to u dívky není náhoda, ale častý problém, může to mít vliv jak na její docházku a studijní a pracovní výsledky, tak na její sebevědomí a sociální vazby. Neměli bychom se tedy ptát, proč chce někdo menstruační potřeby dávat zadarmo, ale proč už dávno dostupné nejsou.
Že o tom na Twitteru tak intenzivně diskutovali právě muži, kteří s pravděpodobností hraničící s jistotou nikdy nemenstruovali a menstruovat nebudou, a navíc muži, kteří ve Skotsku žádné daně neplatí, je rovněž důležitý symbol nepochopení. Menstruace není něco, co by si ženy a dívky samy zvolily. Je to zkrátka přirozená funkce, které je ale holt dána jen polovině lidstva. Jenže v naší společnosti je stále jakousi nepsanou normou muž, a žena je jen „odchylka“, jak už dokazovali jiní a jinde. A problémy, které jsou spojeny jen se ženami, proto málokdy bývají vnímány jako celospolečenské. Jenže menstruace jako součást reprodukčního zdraví je nezbytná pro početí dítěte. Už jen tento faktor (kromě řady jiných), by měl být dostatečným argumentem proto, aby společnost ženám umožnila svým cyklem procházet důstojně a bez nepřiměřených finančních nákladů a vyčlenění z běžného života. A pokud nějakého muže trápí, že oni nic nedostanou, ať řekne, jaká fyziologická funkce ho každý měsíc po desítky let takto znevýhodňuje. Potom se můžeme v klidu začít bavit o tom, jak tento svízel řešit.
Autorka je odborová právnička a publicistka.