Foto Pixabay.com
Na jedné straně ztichlé ulice a prázdná náměstí evropských měst, na druhé překotně tepající, bolestná realita evropských nemocnic – kontrast, z něhož se svírá srdce. A nejedná se přitom jen o Evropu, vždyť onemocnění COVID-19 drží v šachu celosvětové společenství beze zbytku. Již nyní je zřejmé, že tato pandemie náš svět změní. Avšak přesná povaha této změny závisí na rozhodnutích, která učiníme právě dnes.
Solidarita není jen prázdné slovo
Na koronavirus je třeba nahlížet jako na společného nepřítele ohrožujícího svět jako celek. Nejsme ve válce, nicméně potřebné zdroje je třeba mobilizovat, jako bychom se ve válečném stavu nacházeli. V krizové situaci nám ovšem instinkt velí, abychom se odřízli od okolního světa a starali se každý o sebe. Taková reakce je pochopitelná, avšak předem odsouzená k nezdaru. Budeme-li totiž každý bojovat na vlastní pěst, je prakticky jisté, že boj bude delší a cena v podobě lidských životů i ekonomických nákladů vyšší. Tváří v tvář nepříteli se začínají objevovat nacionalistické reakce, ale porazit koronavirus dokážeme pouze na základě koordinované přeshraniční činnosti – v Evropě i mimo ni.
Je načase dát najevo, že solidarita není jen prázdné slovo.
Potřebujeme společný mezinárodní postup, abychom dokázali pandemii čelit a současně byli schopni poskytovat pomoc nejzranitelnějším skupinám obyvatel, v neposlední řadě i v rozvojových zemích a v oblastech zasažených konflikty. Během svých nedávných jednání s ministry zahraničí zemí G7 i s mnoha dalšími politiky jsem na toto téma kladl důraz. Evropská unie nesmí zůstat pozadu a je odhodlána být součástí společného úsilí. Je načase dát najevo, že solidarita není jen prázdné slovo. V Evropě je solidarita naštěstí již nyní skutečností: Francie a Rakousko posílají více než tři miliony ochranných roušek do Itálie, zatímco Německo přijímá a ošetřuje pacienty z Francie a Itálie. Máme za sebou první fázi, v níž byla přijímána rozhodnutí na úrovni jednotlivých zemí, rozhodnutí zaměřená mnoha různými směry. Do nadcházející fáze již směřujeme společně a EU má v tomto ohledu ústřední úlohu.
EU proto posiluje svou činnost a přijímá rozhodnutí, jimiž usnadňuje společné pořizování životně důležitého zdravotnického vybavení, zajišťuje společný impuls pro ekonomiku a zprostředkovává koordinované konzulární úsilí, pokud jde o repatriaci občanů EU uvízlých ve třetích zemích. V návaznosti na virtuální zasedání Evropské rady se čelní představitelé EU dohodli, že zintenzivní společné úsilí, což bude mimo jiné obnášet vytvoření evropského systému řízení krizí a vytyčení společné strategie pro řešení krize způsobené koronavirem.
Globální koordinace
Krize způsobená onemocněním COVID-19 není bitvou mezi zeměmi nebo systémy. V různých fázích pandemie byla navázána a dnes funguje reciproční pomoc mezi Evropou, Čínou a dalšími zeměmi, což dokazuje vzájemnou podporu a solidaritu. EU pomáhala Číně v době, kdy se onemocnění začalo, a nyní Čína vysílá zařízení a lékaře s cílem pomoci postiženým zemím po celém světě. Jedná se o konkrétní příklady celosvětové solidarity a spolupráce a je třeba, aby se staly běžnou praxí. Na COVID-19 je možné nahlížet i tak, že urychluje historii. Bez ohledu na to, jaké změny nás čekají, EU musí být i nadále sjednocujícím aktérem, který bude podporovat společné úsilí s Čínou a Spojenými státy při řešení pandemie a jejích důsledků. Pouze v případě, že se budou tyto tři mocnosti ubírat stejným směrem, mohou skupina G20 a Organizace spojených národů významným způsobem pomoci.
Kromě mezinárodní koordinace mezi vládami je třeba také zintenzivnit spolupráci mezi vědci, ekonomy a tvůrci politik. Během finanční krize v roce 2008, kdy globální ekonomika zažívala volný pád, hrála skupina G20 klíčovou roli při její záchraně. Nyní v tomto ohledu znovu naléhavě potřebujeme globální vedení.
V oblasti celosvětové spolupráce byly stanoveny čtyři hlavní priority. Zaprvé je třeba sdílet zdroje, abychom zajistili výrobu nových léků a očkovací látky, na něž by mělo být nahlíženo jako na globální veřejný statek. Zadruhé musíme omezit hospodářské škody koordinací fiskálních a měnových stimulačních opatření a ochranou globálního obchodu se zbožím. Zatřetí bychom měli naplánovat koordinované znovuotevření hranic, jakmile nám k tomu dají zdravotnické orgány zelenou. A konečně pak musíme společně bojovat proti dezinformačním kampaním. Výsledky nedávného virtuálního summitu skupiny G20 se obecně nesou v tomto duchu. Globální a mnohostranné iniciativy však budou muset být zachovány a v nadcházejících dnech a týdnech v plném rozsahu provedeny.
Nezapomínejme na rozvojové země
Ve chvílích, kdy se virus šíří po celém světě, musíme věnovat zvláštní pozornost jeho rostoucímu dopadu na nejzranitelnější země, kde hrozí, že prohloubí stávající bezpečnostní krize. V Sýrii, Jemenu, v Pásmu Gazy a v Afghánistánu jsou již miliony lidí vystaveny utrpení v důsledku léta trvajících konfliktů. Zkuste si představit, co by následovalo, kdyby se koronavirus objevil v uprchlických táborech v těchto regionech, v nichž jsou hygienické a zdravotní služby již nyní přetížené a humanitární pracovníci mají potíže s poskytováním pomoci. A samozřejmě zásadně důležité je nezapomenout na Afriku. Země tohoto kontinentu, které v letech 2014 až 2016 prošly epidemií Eboly a dalších onemocnění, mají určité zkušenosti, které Evropě chybějí. Tamější zdravotní systémy jsou však nadále celkově nedostatečné a počty nakažených osob rostou.
V mnoha rozvojových zemích lidé často nemají na vybranou a každý den musí ven, aby si obstarali živobytí v rámci neformální ekonomiky. A co hůře, v situaci, kdy není k dispozici tekoucí voda a rodiny obvykle žijí ve stísněných podmínkách, může být mnohem složitější zajistit mytí rukou a omezení sociálních kontaktů. K vítězství v této bitvě budou zapotřebí finanční prostředky. Rozvojové země jsou kriticky závislé na třech zdrojích finančních prostředků. Jsou to zahraniční investice, remitence a cestovní ruch. Všechny tři však nyní utržily těžkou ránu. Kapitálové toky klesly celkově o 60 procent, neboť investoři se přesunuli do bezpečných zón a migrující pracovníci přišli o práci, takže již nemohou posílat peníze domů.
Čelíme celosvětové recesi, a má-li se zabránit hospodářskému krachu v rozvojových zemích, bude nutné zajistit značnou finanční podporu a poskytování úvěrů – a to brzy. Jedinou schůdnou cestou vpřed je koordinace mezi centrálními bankami a mezinárodními finančními institucemi.
Snad je zde záblesk naděje v podobě možného ukončení některých dlouhotrvajících konfliktů. Byly již zaznamenány určité pozitivní signály spolupráce mezi rivaly. Například Spojené arabské emiráty a Kuvajt nedávno vyslaly pomoc do Íránu, který je onemocněním COVID-19 mimořádně těžce zasažen. Nikdo si totiž nemůže dovolit bojovat na více frontách současně. Jak zaznělo v naléhavé výzvě generálního tajemníka OSN Antonia Guterrése, měli bychom se dnešní krize chopit jako příležitosti k obnovení míru.
Svět na vznikající krizi reagoval zpočátku nekoordinovaně – příliš mnoho zemí přehlíželo varovná znamení a potýkalo se s ní osamoceně. V tuto chvíli je však již jasné, že jediným možným východiskem z této krize je východisko společné.
Autor je místopředseda Evropské komise a vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
Text vychází se svolením Project Syndicate. 