Koláž A2larm.cz
Milý pane Kamberský,
děkuji, že jste nám zaslal do redakce svoji polemickou reakci a zastal se vašeho odcházejícího šéfredaktora, o kterém jsem napsal minulý týden v komentáři, že je devótní ideolog, což mi – podle mě neprávem – vyčítáte. Také děkuji, že jste si přál, abychom váš text zveřejnili, což jsme velice rádi udělali. Sice nevím, čím jsme si vysloužili, že s námi (tedy s celým pro vás prý „milým“ Alarmem) žoviálně mluvíte z pozice pomyslného kárajícího učitele, ale nestojíme o to. Bez ohledu na váš paternalistický, shovívavý a místy takřka přátelský tón, kterým se na nás ve svém textu obracíte, si nepíšeme jako rovný s rovným. Vy nám píšete z titulu šéfkomentátora novin se slavným jménem (Čapkova prvorepubliková i ilegální předlistopadová historie Lidových novin se v kapitalismu dají koupit), patřících do mediálního koncernu třetího nejbohatšího Čecha, oligarchy a premiéra Andreje Babiše. My jsme, z hlediska financí, zázemí a zdrojů, oproti vám parta pankáčů. Za vámi stojí Agrofert, za námi příspěvky přibližně tisícovky čtenářů. Toto se nedá ignorovat. Mohlo by nás samozřejmě těšit, že – jak píšete – čtete Alarm častěji, než byste čekal, a mohla by nás těšit i chvála naší erudice v sociálních tématech. Ale o to zde přece nejde.
Šéfredaktoři by se neměli posuzovat pouze podle toho, co řekli kdysi na poradě a jak mile se chovali ke kolegům, ale především podle toho, co se psalo v jimi řízených médiích.
Jakkoliv je zábavná představa novinářů pročítajících v kanceláři Babišových novin nezávislá levicová média, nebudeme se tvářit, že Lidové noviny (LN) fungují ve vzduchoprázdnu: že Andrej Babiš nekoupil Mafru proto, aby kryl své politické a ekonomické zájmy; že hnutí ANO ochotně nevolí ultrapravičáky do mediálních rad, aby destabilizovali Českou televizi (která si jistě zaslouží kritiku, ale nikdo – ani vy – si nezaslouží Xavera Veselého a Hanu Lipovskou); a konečně – a to je nejdůležitější – že vy a István Léko nejste součástí tohoto mocenského a mediálního procesu. A je celkem jedno, jestli za tím stojí obyčejný hypotékový realismus nebo skutečné přesvědčení, že Babiš je pro tuto zemi v danou chvíli tou nejlepší možností.
Kellner jako Babiš
Chválíte Alarm pro který je „Andrej Babiš stejně velkým problémem jako Petr Kellner“, díky čemuž se nám podle vás „zhusta daří udržet si nadhled nad hysterií, která českým médiím v posledních letech vládne“. Máte zajisté pravdu v tom, že je směšné, když se část liberálních novinářů tváří, že problém oligarchizace (nejen médií) začal až s Andrejem Babišem a s jeho odchodem by zase skončil. To ale Babiše ani jeho média z tohoto destruktivního trendu nevyjímá. Námitky, které zmiňujete ve svém polemickém textu, zejména pak, že jsem svým komentářem „popravil“ člověka, se kterým se ani neznám, ovšem zcela ignorují kontext, ve kterém se současná média nacházejí. István Léko nebyl šéfredaktorem živořícího undergroundového časopisu a stejně tak nebyl šéfredaktorem v době, kdy by z jakýchkoli politických důvodů „neměl na výběr“. Byl šéfredaktorem velkých novin patřících jednomu z nejvlivnějších oligarchů v Evropě a tuto práci si sám vybral.
Máte samozřejmě pravdu, že jsem s Istvánem Lékem nikdy nemluvil, a ani by mě nenapadlo se v komentáři snažit o „komplexní charakteristiku člověka a jeho práce“, jak mi podsouváte. Nikde v textu přece netvrdím, že něco takového dělám. Léka hodnotím jako redaktora, který stál sedm let v čele novin, jež patří nejmocnějšímu českému politikovi. Politikovi, který ve sněmovně spolupracuje s fašistickou SPD, politikovi, který na evropské úrovni výrazně a proklamativně spolupracoval s autoritářskými vládami, který se opakovaně ocital a ocitá ve střetu zájmů a i z těchto důvodů proti němu byly zdaleka největší demonstrace v historii samostatné České republiky. A István Léko jako šéfredaktor ignoroval právě tyto demonstrace (místo nich LN daly na titulní stranu text o stavbě přehrad). Mimoto psal sloupky, v nichž patolízalsky vychvaloval vládu, a „zpravodajsky pokrýval“ Maďarsko, přičemž stál vždy na straně Viktora Orbána a vysmíval se kritikům poukazujícím na úpadek demokracie, svobod a lidských práv v Maďarsku.
Poprava?
Vyčítáte mi, co všechno jsem o Istvánu Lékovi nenapsal, ale ani se nesnažíte vyrovnat se s tím, co jsem uvedl. Podle vás jsem redukcionista, který sestřeluje člověka na základě jeho sloupků, a rétoricky se ptáte: „Budete hodnotit celoživotní dílo Ondřeje Neffa jen na základě sloupků v LN či na Neviditelném psu?“ Jenže já jsem nikde ani nenaznačil, že hodnotím celoživotní dílo Istvána Léka. Hodnotil jsem sloupky, které psal v době, kdy dělal šéfredaktora. Všechno, co jsem podle vás nenapsal (proč odešel z Eura nebo že měl rád Pickettyho), jsou navíc z hlediska čtenáře LN podružné věci. Zajímalo mě, co si Léko v době svého šéfredaktorování myslel, a to jsem přirozeně čerpal z jeho pravidelných sloupků. Pokud si myslel něco jiného a toto psal jen kvůli tomu, na jaké pozici pracoval, je to celé jen horší. Ale věřím, že to jste naznačit nechtěl.
Vaše úvahy o tom, že „poprava Istvána Léka na stránkách Alarmu je paradoxní o to víc, že neznám žádného komentátora či šéfredaktora ‚mainstreamu‘, který by byl tak skeptický ke globálnímu kapitalismu jako István“, jsou ovšem zcela mimo. Píšete o domnělých styčných bodech, které podle vás máme s člověkem, který za jedno z největších nebezpečí současného Západu považuje Antifu, který o hnutí Black Lives Matter uvažuje jako o bezpečnostním riziku a který zlehčuje klimatickou krizi a dost podivným způsobem varuje před Gretou Thunberg, který obdivuje Viktora Orbána a ideologicky ho obhajuje. Pokud někdy měl István Léko s námi nějaké styčné plochy, jak tvrdíte, pak je velmi dobře tajil.
S Lékovým orbánismem, jeho přilnavostí k myšlenkám současné ultrapravice a především s faktem, že LN pod jeho vedením neinforomavaly o protestech proti premiérovi a majiteli těchto novin v jedné osobě, se ve svém textu vůbec nevyrovnáváte. Místo toho píšete, jaký to byl bezvadný šéf, tolerantní a nemocenský člověk, a dokonce redakci Alarmu na závěr vyzýváte ke kultivovanějšímu „mediálnímu lynčování“. Právě v tom se ale odhaluje zásadní nepoměr a podivná povaha toho, „o čem si tu píšeme“. Vy po nás žádáte slušnost a respekt k člověku, který přirovnával aktivistku Gretu Thunberg k někomu, kdo si přeje vyhlazení lidstva, a vaším argumentem pro tuto shovívavost je jakási obecná novinářská kolegialita. Píšete o „více než malém množství žejdlíků, sklenek či panáků“, které jste vypil se svými bývalými šéfredaktory a dalšími lidmi z českého mediálního provozu (mnoho z nich je dnes podle vás „antibabišovsky hysterických“ – což je pravda).
Šéfredaktoři by se ale neměli posuzovat pouze podle toho, co řekli kdysi na poradě a jak mile se chovali ke kolegům, ale především podle toho, co se psalo v jimi řízených médiích. Jestli si někde při panácích István Léko stěžoval na globální kapitalismus – a pak za střízliva kopal za jeho autoritářskou středoevropskou variantu –, svědčí to především o situaci, ve které se ocitla média v čase vlády oligarchií. Ale nechtějte po nás, abychom byli chápaví k těm, kteří se na této situaci podílejí. Devádesátková novinářská kultura, kdy se všichni se všemi znali a bavili se při žejdlících a panácích, skončila i kvůli vstupu Babiše do médií. My jsme nikdy nebyli její součástí a odmítáme si na ni hrát.
Autor je redaktor Alarmu.