Foto Gerd Altmann, Pixabay, CC0 1.0
Je poněkud překvapivé, když se na stránkách Alarmu objeví komentář podporující stanovisko Svazu průmyslu a dopravy. Je to jen další z dokladů zmatku, který vytváří v současnosti navrhovaný vládní konsolidační balíček. V principu je určitě dobře, když dovedeme pragmaticky vytvářet nové argumentační koalice, které se vymykají černobílému ideologickému rozdělení světa.
Argumentace autorky Saši Uhlové má racionální jádro. Přesto však upozaďuje některé důležité aspekty celé věci, a to kteří zaměstnavatelé a komu benefity vůbec nabízejí a k jakému přesně přerozdělování v rámci společnosti tak ve výsledku mezi různými skupinami zaměstnanců (a šířeji všech občanů) nepřímo dochází. Nic se také nedovídáme o povaze samotného byznysu, který pro zaměstnanecké benefity vytváří infrastrukturu, např. to, jak je v současných podmínkách ziskový.
Hlavní problém v komentáři Saši Uhlové vidím ale v tom, že odkazuje na výsledky průzkumu Svazu průmyslu a dopravy mezi zaměstnanci, který je na stránkách svazu zveřejněn bez informace o tom, kdo průzkum prováděl a kdo tedy ručí za jeho metodologické a analytické kvality. Dozvídáme se pouze, že vzorek zahrnoval „548 zaměstnanců s volnočasovými benefity, 502 bez benefitů“.
Ke kultuře veřejného prostoru by mělo patřit i přiměřené nakládání s výsledky sociálněvědního výzkumu, včetně jeho odštěpků v podobě nejrůznějších průzkumů veřejného mínění.
Skutečnost, že zájmová skupina publikuje výsledky výzkumu, které podporují její pozice, a zkouší, zda jí projde prezentace konkrétních zjištění a závěrů jako „holých faktů“, je pochopitelné. Základním principem kvalitní novinařiny by ale mělo být, že tomu nebude vytvářet ozvučnou komoru – a to ani v případě, že se to zrovna hodí do argumentační linie vlastního komentáře.
Ani ve chvílích zásadního sporu o veřejné politiky by totiž neměla ustupovat do pozadí dlouhodobá péče o kvalitu veřejného prostoru a komunikace, která v něm probíhá a která ho zároveň i ustavuje. Ke kultuře veřejného prostoru by mělo patřit i přiměřené nakládání s výsledky sociálněvědního výzkumu, včetně jeho odštěpků v podobě nejrůznějších průzkumů veřejného mínění. Nepřispívejme k tomu, že jako „holá fakta“ budou procházet i takové výsledky výzkumu, o jejichž podmínkách vzniku nic nevíme, jinak nakonec dopadneme tak, že veřejný prostor zaplaví údajně holá fakta o stavu společnosti šitá na míru těm, kteří mají zdroje si je zaplatit jako součást PR.
V souvislosti s plánovanými vládními škrty se ze strany podnikatelů a Hospodářské komory znovu objevuje volání po reformě vzdělávání ve prospěch tzv. užitečných oborů a financování především „aplikovaného výzkumu“, zřejmě na úkor toho základního. Společenské vědy jako továrna na poslušná „holá fakta“ by se do takového vymezení užitečnosti a aplikovatelnosti možná vešla. Takovému ochočení společenskovědních oborů je třeba vzdorovat i vlastní každodenní praxí toho, jak ve veřejném prostoru a argumentaci s výzkumy a jejich závěry zacházíme. Je to sdílenou zodpovědností jejich tvůrců a uživatelů, novinářů především.
Ekonomická krize po roce 2008 a s ní spojené politické boje zrodily Hnutí ANO a postavu Andreje Babiše. Dávejme pozor, abychom současnou, z velké části oprávněnou kritikou vládních konsolidačních opatření nevyráběli nezamýšlené důsledky podobného typu. Kolaterální škoda dopadne dříve či později především na nás samotné.
Autorka je socioložka.