Foto Акутагава, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Alexandr Mitrofanov, komentátor Práva, nás na Twitteru blahosklonně poučil, že pokud chceme vidět v Rusech a Ruskách lidi, tak se pleteme. Rusko je prý barbarská civilizace, která nás chce zničit. Jisté je, že pokud nás Putinova válka donutí uvažovat o lidech žijících jinde jako o barbarech, pak nás ve výsledku skutečně zničí.
Putin svou válku obhajuje jako boj proti ukrajinským nacistům. Požaduje denacifikaci Ukrajiny. Termínem „nacisté“ tak dehumanizuje Ukrajince. Zabíjení lidí je sice nepřijatelné, ovšem nacisté lidmi nejsou – na tom panuje od jisté doby shoda. Stejně jako barbaři, kteří nejsou tak úplně lidi, spíš podlidi. Zničili přece římskou civilizaci – opřenou o imperialismus a otroctví. Zatímco však nacistou být můžete a nemusíte, jakmile se narodíte v Rusku, jste Rus, a tedy barbar – žijící podle Mitrofanova v nelidském Rusku, jak svou xenofobní tezi rozvinul v DVTV. Je prostě jedno, kde a komu se v Rusku narodíte, do které z takřka dvou set etnických skupin, nebo co se svým životem sami uděláte. Jednou Rus, vždycky barbar.
Dekolonizační debaty nás v Česku minuly, jako ostatně všechny zahraniční debaty. A čeští komentátoři si ve své zabedněnosti nebývale libují. Češi už jsou takoví, mají to v krvi, nic jiného by nečetli ani nepochopili.
Démoni kolektivní viny
Představa o evropské civilizační nadřazenosti nad barbarským zbytkem světa kulminovala někdy v 19. století. Zaujala představa podřadných ras a národů, které splývaly s podřadnými civilizacemi. Ty měly více či méně dobrovolně vyhynout a zaniknout, a kdyby se jim nechtělo, Evropané jim pomohou. Tato představa ospravedlňovala také kolonialismus, tedy šíření civilizace mezi „barbary“ či jejich podmanění, což povětšinou probíhalo značně necivilizovanými prostředky, protože lidské zacházení je vyhrazeno jen lidem. V intencích Mitrofanova – ničemu jinému než násilí by stejně nerozuměli, demokracie u nich nikdy nebyla a nikdy nebude. Nemají to v krvi, kdyby měli, žili by jinak… Jako my.
Emoce všem tečou, averze k Rusku a Rusům poroste a poslední, co je potřeba, je přilévat olej do ohně.
Nacionalismus, fašismus, rasismus a šovinismus všeho druhu pokračoval v rozvíjení tématu. Vždyť necivilizovanými barbary byli lidé hovořící jiným jazykem, jiné barvy pleti, ženy nebo Židé, všichni ovládaní svými pudy, v různých dobách a různých místech. Jednou Žid, vždycky Žid. A tak dál.
Tvrdit po hrůzách nejen 20. století, že lidé jiného národa nejsou stejnými lidmi jako my, že nejsou našimi bratry a sestrami, že si nejsme v elementární lidskosti rovni, je popřením veškerého humanistického dědictví, idejí francouzské revoluce, křesťanství, univerzálních lidských práv a demokracie vůbec. „Ten, jenž bojuje s monstry, měl by si dát pozor, aby se sám nestal monstrem,“ napsal Friedrich Nietzsche, současník Dostojevského, který se v tehdejším Rusku trápil podobnými otázkami, jako by snad oba patřili ke stejné civilizaci – oba vyděšení, co se stane s lidmi bez boha.
Barbarské je tolerovat taková slova
Bohužel Mitrofanov nebyl jediný, kdo nepochopil, že běsy nacionálního šovinismu a kolektivní viny musíme udržet pohřbeny hluboko v zemi, jinak pohřbí ony nás. Například podle Ondřeje Kundry nese většina Rusů na Putinově vraždění spoluvinu, protože jsou pasivní a umožňují jeho vládu. Zástup dalších liberálních (!) novinářů se v podobném duchu přidával nebo hájil Mitraffonovo právo o Rusech takto hovořit. Pokud je ale něco barbarstvím, pak tato neschopnost zorientovat se a kriticky reflektovat nehorázné výroky kolegy. Uvozovat Mitrofanova tím, že se v Rusku narodil, a tak to prostě ví (asi to má v krvi), je jen pokračováním kolektivní ztráty soudnosti. Pokud je možné toto, pak už Putin vyhrál.
Je nehorázné přehlížet ruskou realitu, rozkradenou kooperací státu a oligarchů, zdevastovanou likvidací svobodných médií a opozice, realitu státu, který tráví své občany, falšuje volby, střílí opoziční politiky do zad a kritické novináře vyhazuje z okna. Ostatně jsem si nevšiml v předchozích desetiletích soustavného tlaku na to, abychom přestali tuto „barbarskou civilizaci“ živit skrze odebírání barbarských fosilních surovin.
Možná jsme ale my sami barbarskou civilizací. Vždyť proti předchozímu režimu zde neprotestoval skoro nikdo. Proti přijetí byť jediného uprchlíka ze Sýrie se naopak postavili skoro všichni. Možná jsme si v onom barbarství rovni. Asi by nám leckterý nacionální šovinista žijící na západ od nás potvrdil, že mezi barbarským Čechem a Rusem nevidí žádný rozdíl. Nakonec jsme všichni členy barbarské civilizace, která devastuje klima na Zemi.
Tato slova se nevznáší ve vzduchoprázdnu. Emoce všem tečou, averze k Rusku a Rusům poroste a poslední, co je potřeba, je přilévat olej do ohně. Byť se to dnes zdá nemožné, jednou spolu zase budeme muset žít a vycházet. Vždyť kdo by si před osmdesáti lety vsadil, že se zárukou evropské stability stanou zrovna Němci. Copak to mají v krvi? Ale nemusíme chodit tak daleko: dvojí vítězství Miloše Zemana a Babišova vláda přivedly mnoho lidí k otázce, zda nejsou jejich voliči tak nějak méněcenní. A podobných úvah se brzy dočkáme na adresu ukrajinských uprchlíků, ještě nedávno přezdívaných „Úkáčka“.
Jisté je, že je barbarské taková slova tolerovat, když tisíce Rusů končí ve vazbě za protesty proti napadení Ukrajiny. „Nežijeme v Berlíně, kde vás za účast na demonstraci nosí na rukou. Můžete skončit s otřesem mozku, můžete strávit noc na policii a budete si muset při policejní prohlídce svléct i spodní prádlo. Je také možné, že s vámi bude zahájeno trestní řízení, a v dnešních poměrech nelze vyloučit, že za to brzy bude dvacet let vězení nebo smrt zastřelením. Takže z mého pohledu národ protestuje, jak se dá,“ řekl v rozhovoru ruský sociolog Grigorij Judin. Právnička Irina z Ruska zoufale píše: „Už nevím, co říkat lidem mimo Rusko, kteří tvrdí, že neprotestujeme dostatečně. Vůbec netuší, o čem mluví (…) Teď znovu vycházíme do ulic, všude malujeme hesla „Ne válce!“, ale nepomůže to. Je to jako pokoušet se křičet ve zlém snu, když nevydáváte žádný zvuk (…) Kamarádi jsou zavření v antonech, na policejních stanicích, stojí před soudem, a to všechno za to, že byli na protestech proti válce.“
V minulých letech protestovaly desítky tisíc Rusů po celé zemi proti zfalšovaným volbám nebo za propuštění zavřeného Navaleného. Zbytečně. Demokracii zkrátka nemají Rusové v krvi… Možná měli něco podobného vzkazovat západní intelektuálové českým disidentům za normalizace: jste barbaři, nemáte na to. Nemůžeme udělat nic horšího, než všechny Rusy předem odsoudit za jednání státu, ve kterém žijí a který jim všemi prostředky brání, aby o jeho směřování mohli sami rozhodnout.
Je suis barbar
Ovšem fakt, že Putin musí falšovat volby, cenzurovat média, zavírat a zabíjet opoziční politiky nebo novináře a rozhánět demonstrace, je důkazem toho, že se bojí. Že by ti barbarští Rusové možná volili jinak, kdyby mohli. Že prostě nemají v krvi touhu po utrpení, ale po životě, stejně jako my. Popravdě jsem si myslel, že už máme tyhle debaty o rasismu, podřadných národech a nacionálním šovinismu dávno za sebou. Spletl jsem se.
Putin uzavírá svůj stát a jeho obyvatele před vnějším světem, vypíná všechny zdroje informací a dehumanizuje Ukrajince slovy o nacistech. Pokud chceme trvat na nějaké výlučnosti, pak by to měla být ta, že žádný člověk není objektem kolektivní viny, že je každý nositelem elementárních a nezcizitelných práv, která mu nesmí odebrat ani Putin, ani my blábolením o barbarech a jejich krvi.
Putin prosazuje svou představu ruské výlučnosti opřenou o teze z jiných staletí nebo mýty o dekadentní Evropě. A Mitrofanov mu vlastně dává za pravdu. Překonat tvrzení obou lze pouze trváním na tom, že jsme všichni bratři a sestry, národnosti, jazyku a diktátorům navzdory. Nemusíme snad o Rusech hovořit jako o zvířatech, stačí, že s nimi takto jedná Putin. V posledku se povede válka o to, kdo zůstane člověkem. Někteří už to vzdali.
Autor je redaktor Alarmu.