Patrik Nacher. Foto Aktron, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Ještě předtím, než kandidát na pražského primátora za koalici Spolu Bohuslav Svoboda po několika neobratných předvolebních vyjádřeních raději zmizel z veřejného prostoru, naznačil, že možná nejlíp by se mu v hlavním městě spolupracovalo s pražským lídrem ANO Patrikem Nacherem. Jde podle něj o schopného člověka, na rozdíl třeba od šéfa pražských Pirátů Zdeňka Hřiba nebo lídra Prahy sobě Jana Čižinského. Spolupráci s Prahou sobě označil Svoboda za „téměř jako s extrémními stranami“ a o Pirátech řekl, že by se pro případnou koalici „museli změnit nebo obměnit o sto procent“. Po několika rozhovorech do médií se Svoboda částečně odmlčel, stejně jako dvojka kandidátky Jiří Pospíšil, nepříjemně namočený do Dozimetru. Další kandidáti na primátora Čižinský, Hřib a lídryně Solidarity Anna Šabatová v těchto dnech Svobodu přesvědčují, aby se účastnil předvolebních debat. Svoboda ale na debatování kašle. Jeho slova o případných povolebních koalicích pak uvedl na pravou míru nejmenovaný člen ODS, který Hospodářským novinám řekl, že spolupráce s hnutím ANO by přišla na řadu až poté, co by padly všechny ostatní varianty, tedy koalice s Piráty, Prahou sobě a STAN.
Programové překryvy
Patrik Nacher by se každopádně případné spolupráci s ODS (či Spolu) – vzhledem k dost ubohému pražskému koaličnímu potenciálu hnutí ANO – také nebránil. Nacher dokonce v kontextu aktuálních afér prohlásil, že vylučovat spolupráci s ANO je drzost, a v rozhovoru pro server Aktualně se vehementně hlásil k „řadě programových překryvů“, které jím vedená kandidátka má právě s ODS. Sám chce spolupracovat „s těmi, kteří nepovažují politiku za aktivismus“. Což je celkem jednoznačně a dlouhodobě platí pro ODS (a nejspíš i KSČM, která ale v Praze hlasy tradičně nezískává). Programové a personální souznění politických soupeřů ANO a ODS na pražské komunální úrovni nepřekvapuje. Rozdíly mezi dvěma největšími politickými stranami v České republice nejsou programové.
Programová podobnost ANO a ODS se při pohledu na Prahu ukazuje celkem jasně.
Na celostátní úrovni je současný předseda ODS, premiér a lídr vládní koalice Petr Fiala hlavním soupeřem lídra opozičního ANO Andreje Babiše. V Praze ale tato bitva zdaleka nemusí být tak ostrá. Jak říká pražský lídr Spolu: „Pražské a celorepublikové ANO jsou dva rozdílné pojmy.“ Nacher se Svobodou si zkrátka nadbíhají už teď. Oba politiky i obě politické uskupení spojuje zmíněný odpor k „aktivistické politice“, což v Česku na komunální úrovni znamená především nelítostný boj za auta, parkoviště a silnice. Nacher ostatně považuje za aktivismus i cyklopruhy. Svoboda i Nacher mluví o rovnosti všech typů dopravy a jakákoliv debata o regulaci dopravy v Praze podle nich může začít, až když budou dokončeny velké dopravní stavby pro auta. Tím však podobnost mezi ODS a ANO zdaleka nekončí.
Kulturní automobilismus
Pokud bychom hledali autentický projev české kulturní války, který se táhne desetiletí, byl by to právě automobilismus. Už v devadesátých letech se pro ekology běžně používal termín „ekoteroristi“, pozdější „cyklofašisti“ jsou jen jejich odrůda. Kulturní válka v politice pak mimo jiné znamená, že lidé od politiky chtějí především ochranu svých hodnot, kterým dávají přednost před konkrétními politickými opatřeními a věcnými debatami. Automobilismus ve městech tak není pouze technickým dopravním problémem, který by se řešil na komunální úrovni, ale středobodem kulturní identity. Tomu odpovídá i slovník kulturního automobilismu.
Automobilisté v posledních letech zakládají nejen spolky, ale i vlastní politické strany. Spolek Brno autem kandidoval v komunálních volbách už v roce 2018 jako součást koalice ODS a Svobodných na brněnský magistrát. V Praze zase jeden zaměstnanec Institutu Václava Klause založil stranu Motoristé sobě. „Magistrátu se zmocnili aktivisté, fanatici a levičáčtí extremisté,“ tvrdí Motoristé sobě o současné pražské koalici. Co všechno se dá označit za extremismus… (Jen pro úplnost, smysl pro humor předsedy Motoristů sobě Petra Macinky vypadá zhruba takto: „Statisticky se jen asi tak jednou za pět set let narodí nějaký Michelangelo nebo Václav Klaus…“)
Politicky orientování automobilisté kopírují ultrapravicovou rétoriku o skryté vládě homosexualismu, neomarxismu popřípadě etnických menšin, jen všechno svádějí na spiknutí cyklistů. Brněnský spolek Brno autem tak odmítá třeba „diktaturu cyklo/eko menšiny“. Do slova diktatura se spolku vejde všechno od cyklostezky po pěší zónu podle hesla „Kam nedojedeš autem, tam nastupuje diktatura“. Silně to připomíná všechna ta hnutí bílých heterosexuálů, kterým vadí každý člověk s tmavší barvou v seriálu a kteří jako většina používají rétoriku menšiny, která přichází o všechna práva.
Bohuslav Svoboda z ODS pak může říkat takové nesmysly, jako že si všechny druhy dopravy mají být rovny a že někam nemůžou jezdit náklaďáky, jinam zase cyklisti. Získat pocit, že jsou auta v Praze znevýhodněná, přitom lze snad jedině tak, že si ji člověk splete s jiným městem. Rétoriku kulturní války aplikované na dopravu si ovšem osvojil také Patrik Nacher. „Já nebudu bojovat s řidiči, převychovávat je a radit jim, jak mají žít,“ řekl v rozhovoru pro Deník N. Samozřejmě nejde jen o auta. „Nejsem typ politika, který bude moralizovat a vychovávat lidi. Týká se to nejen parkování, ale třeba i Green Dealu nebo politické hyperkorektnosti,“ říká Nacher ve stejném rozhovoru.
Souznění technokratů
O možnosti koalice ODS a ANO se mluvilo už před volbami do Poslanecké sněmovny. Při těchto úvahách na parlamentní úrovni se počítalo s případnou změnou ve vedení ODS a především s tím, že by neexistovala možnost sestavit vládu bez hnutí ANO. Volby dopadly jinak a tuto možnost nikdo neprověřil. V současnosti je každopádně něco takového nepředstavitelné. Andrej Babiš označuje vládního ministra vnitra Víta Rakušana za zkorumpovaného a koaliční STAN za kriminální organizaci. Vláda vedená ODS zase Babiše označuje (minimálně na billboardech) za agenta Ruska. Jenže pokud by došlo na Green Deal, automobilismus, klimatickou krizi, uprchlíky, obnovitelné zdroje, sociálně vyloučené nebo daně pro bohaté, panovala by mezi ANO a ODS takřka shoda. Bez ohledu na to, že se Babiš v současné situaci stal hlasem chudých. Jeho politika sama o sobě nikdy nebyla integrující a sociální, a pokud ano, pak především vlivem sociální demokracie. Babišův obraz schopného manažera byl za pandemie covidu nenávratně poškozen, a tak v posledních volbách sázel především na strašení migranty, Bruselem a neomarxisty. Pokud by ODS, přetvořená do havlovského Spolu, nestrašila Babišem, strašila by pravděpodobně něčím dost podobným.
Samozřejmě i v Praze mají dnes lidé problémy a strach z budoucnosti, ale hlavní město má přeci jen jinou strukturu obyvatel než zbytek republiky. ANO zde nemohlo v takové míře vysát levicové voliče, protože ti tady zkrátka nebyli. Nesouhlas s vývojem (reprezentovaným v Praze dlouhá léta dominantní ODS) se také vyvíjel jinak a bez tradičních levicových stran ČSSD a KSČM, které byly kritickým voličům mnohdy vzdálenější než ODS a liberální strany. Nespokojenost zdola tak reprezentuje Čižinského Praha sobě a Piráti. Celostátní posun ANO směrem k přeci jen sociálnější straně v komunálních volbách nehraje takovou roli, klíčová opatření stejně bude dělat vláda. A bývalý člen ODS Nacher navíc pražské ANO tímto směrem stejně nevede.
Obyvatelé Prahy se rádi srovnávají nikoliv se zbytkem republiky, ale spíše s jinými evropskými metropolemi, což do určité míry proměňuje i očekávání od místní politiky. Témata spjatá s městskými hnutími, jako jsou práva nájemníků a především vyšší nároky na dostupný veřejný prostor pro všechny, jsou pro současnou pravici stejně jako pro ANO těžko uchopitelná a raději proti nim bojují jako proti „neomarxismu“, „aktivismu“ a podobně. Heslo „Patříme na Západ“ potom v Praze zaznívá nepatřičně od automobilistického Spolu, jehož kandidát chce jediné – dostavět městský okruh.
Politické náklady na technokratickou koalici s ANO v hlavním městě by ale byly pro Spolu nejspíš příliš veliké. Vyjádření ministryně obrany a významné komunální političky na Praze 2 Jany Černochové, že koalice s ANO není dobrý nápad, může vypovídat o celkovém naladění ODS k této koalici více než Svobodovy odpovědi. Programová podobnost ANO a ODS se ale při pohledu na Prahu ukazuje celkem jasně. Ve chvíli, kdy chybí politický střet mezi zlem a dobrem, k sobě mají nejblíže technokraté, kteří poslouchají byznysmeny a nemají rádi veřejnost a aktivismus.
Autor je redaktor Alarmu.