Do jaké míry žijeme v právním státě, můžeme posoudit podle toho, jestli v takovém státě může člověk dosáhnout spravedlnosti. Dá se to jen těžko měřit. Nejlépe se to projevuje u jednotlivých případů. Lakmusovým papírkem jsou především takové, v nichž stát soudí sama sebe – třeba vlastní ochránce veřejného pořádku neboli policisty.
Podle plánu ministerstva spravedlnosti si čeští občané brzy budou moci přečíst všechny rozsudky soudů na internetu. Už nyní jsou jich tisíce přístupné. Z rozsudku pražského soudu se tak můžeme například dozvědět, že v podvečer 26. května 2013 se N. a H. jako členové smíšené policejní hlídky dostavili do pražského obchodního centra na Andělu, aby převzali muže z Lotyšska trvale žijícího v Česku. Podle zaměstnance obchodního domu muž ukradl potraviny za několik set korun. Když seděl na lavici v místnosti pro zadržené, N. k němu přistoupil, náhle a bez zjevné příčiny jej udeřil pěstí do hlavy, vzal mu mobil a opět ho bil pěstmi a smýkal s ním tak razantně, že se sám bouchl hlavou o zeď. Společně se svojí kolegyni H. ho povalili na zem, kde mu spoutali ruce za zády a posadili jej zpět na lavici.
Nejdřív ho seřezali, pak obvinili z útoku
O půl hodiny později se na místo dostavila další dvoučlenná hlídka policejních příslušníků K. a L., která měla cizince eskortovat na smíchovské policejní oddělení. Zatímco si policisté povídali, jeden z nich se náhle otočil ke spoutanému, aby mu bezdůvodně a bez předchozího varování kopnul do hlavy. Cizinec sice ráně dokázal uhnout, ale K. ho za to strhl na podlahu, kde jej opakovaně udeřil pěstmi a následně ho uhodil obuškem i L. Pak dvakrát kopl Lotyše do hrudníku, z toho jednou s nápřahem, až cizinec zůstal bezvládně ležet na podlaze. Na závěr mu L. „několikrát přiložil elektrický paralyzér“ na různé části těla. Na videu jsou vidět záblesky elektřiny.
Během vyšetřování kriminálka objevila záznamy z bezpečnostních kamer, o kterých se policisté mylně domnívali, že jsou vypnuté.
V důsledku útoků ze strany N., K. a L. cizinec „utrpěl pohmožděniny a tržnou ránu v obličeji, pohmoždění zad, hrudníku, paže a ramene“. K. mu kopanci do hrudníku zlomil žebro. V případě kopu do hlavy mohl zadrženému „způsobit závažné poranění hlavy s dlouhodobou léčbou či trvalými následky“. Přes zjevná zranění zadrženého mu žádný z policistů nezajistil lékařské ošetření. Ač to zákon o policii výslovně vyžaduje, K. a L. svůj zákrok s použitými donucovacími prostředky ani zranění osoby, vůči níž zakročovali, „neohlásili svému nadřízenému a nesepsali o něm žádný záznam“.
Já trouba jsem si to nepřečetla
Na policejním oddělení pak „v úmyslu lživě obvinit“ cizince z bezdůvodného napadení policistů N. a H. sepsali úřední záznam se svou verzí: N. prý vyzval lotyšského občana Vadimsa G., aby přestal telefonovat ze svého mobilního telefonu, když už byl omezen na osobní svobodě. Jelikož cizinec nereagoval, vzal mu ho z ruky, jeho hovor položil a telefon vypnul. Cizinec se pak bez jakéhokoli varování „proti N. rozběhl s napřaženou pravou rukou sevřenou v pěst“ a pokusil se N. udeřit do obličeje. N. tomuto úderu uhnul, načež se cizinec pokusil uhodit policistu „úderem připomínajícím levý hák“ opět směrem do obličeje. N. přicházející úder vykryl loktem pravé ruky. Ihned na to se „rozhodl jednat v nutné obraně“ a cizince „zpacifikoval“. V dalším záznamu N. a H. oba shodně napsali, že se cizinec několikrát pokusil N. trefit sevřenou pěstí do obličeje, aniž by se zmínili o úderech ze strany N.
Na základě toho kriminálka začala vyšetřovat cizince pro násilí proti úřední osobě. Státní zástupkyně jeho trestní stíhání ovšem brzy zastavila. „Skutek, pro který se trestní stíhání vede,“ se totiž vůbec nestal. Během vyšetřování kriminálka objevila záznamy z bezpečnostních kamer, o kterých se policisté mylně domnívali, že jsou vypnuté. Případ převzali tzv. gypsies, což jsou v policejním žargonu vyšetřovatelé GIBSu (Generální inspekce bezpečnostních sborů). Tři z obviněných policistů soud poslal na několik týdnů do vazby, ředitel pražské policie je propustil z práce a zbylou policistku postavil mimo službu až do doby pravomocného rozsudku. U soudu se obžalování hájili tím, že podezřelý neposlechl jejich výzvy. Lotyše K. prý jen kopnul, aby na ně neútočil nožem. Cizinec ale žádný nůž neměl, jen za zády spoutané ruce. Policistka H. se zase vymlouvala tvrzením, že je „trouba“, když si nepřečetla záznam, který podepsala. Koncem loňského dubna Obvodní soud pro Prahu 5 odsoudil všechny za zneužití úřední moci, N. i H. navíc za křivé obvinění a K. za pokus o těžké ublížení na zdraví. Padly podmíněné tresty a různě dlouhé zákazy činnosti.
Bývalí policisté se proti rozsudku ovšem odvolali s argumentem, že vyhazov z policejní služby je už přece sám o sobě dostatečným trestem. Obvodní soud podle nich porušil staletý princip ne bis in idem, tedy že nikdo nesmí být za stejný čin potrestán dvakrát. Městský soud v Praze jím v polovině loňského srpna dal za pravdu, odsuzující rozsudek zrušil a trestní stíhání proti nim zcela zastavil. Načež Pavel Zeman, nejvyšší státní zástupce, podal stížnost u Nejvyššího soudu, který koncem letošního května s odkazem na evropskou judikaturu rozsudek Městského soudu zrušil a přikázal mu, aby celou věc znovu projednal a rozhodl.
Na první pohled se zdá, že právní stát tedy vlastně funguje lépe, než by si mohla většina lidí myslet. Ani po třech letech ale není šťastný konec tohoto případu zaručený. Počkejme si na konečný rozsudek. A dávejme si pozor, jestli kluci náhodou už zase „neslouží“.
Autor je novinář a překladatel.