Předvolební šou se nám i ve zkráceném období už zase pěkně rozběhla. Vzduchem létají sliby, úderná, méně úderná i zcela neúderná hesla, plácá se páté přes deváté, ale může se stát, že i k věci. Hladiny předvolebních průzkumů se standardně liší podle toho, kdo si je nakoupil a kdo nakoupit zapomněl, a ze všech stran na nás cení zuby rozmanitá strašidla jako Putin, diktátor Zeman, nepřizpůsobiví, Evropská unie, Řecko (pardon, to už v těchto volbách jako strašák nefrčí) a samozřejmě další hrozba návratu (asi už patnáctá) do strašlivě strašlivých časů před rokem 1989, kam by se ovšem nemalá část lidí už opravdu nejraději vrátila.
Southpark, zakuklenci a nutnost kompromisu
Sociální demokracie tradičně předvádí bezmocnost svých PR stratégů, která je vidět zejména na billboardu s Bohuslavem Sobotkou. Ve zvláštním postoji s loutkovitě pozvednutou pravicí trochu připomíná postavičky z kultovního kresleného seriálu Southpark. A neslibuje nic menšího než „dobře fungující stát“. Jako kdyby nám někdo někdy před volbami sliboval něco jiného.
I když této straně nedokážu upřít řadu zajímavých nápadů, občas se přece jen nelze ubránit úsměvu. Třeba u toho se státní bankou. Byla to totiž kdysi právě (Zemanova) ČSSD, která ukončila Klausův „bankovní socialismus“, řadu bank nemilosrdně zprivatizovala a do jedné dokonce poslala armádu policejních „zakuklenců“. Ale budu na tuto levicovou stranu i přes její opatrnost hodný. Trvalo jí víc než deset let, než si nechala vysvětlit, že neoliberalismus opravdu není sociálnědemokratický. Alespoň doufejme.
Pár na české poměry zajímavých myšlenek se v hlavách jejích vůdců přece jen zrodilo. Třeba sociální bydlení. Konečně. Nebo progresivní daň. I když, jak kdosi podotkl, pět procent napravo od západních konzervativců. Snad se velké plány zase nerozplynou v nutnostech kompromisů. Nebo, nedejbože, ve znenáhla objevených reálných možnostech české ekonomiky.
Z lidoveckého billboardu se na nás „pro změnu“ usmívá bodrá tvář předsedy Bělobrádka ozdobená na protější straně plochy velkým květem slunečnice a dalším úderným a originálním sloganem: „Dáme zemi do pořádku.“ Samozřejmě s malým „z“. Velké cíle si nekladou. Nejsou Vesmírní lidé, jejichž malůvky hýří podobnými zářivými barvami. Jsou však státotvorní a doufají v návrat do sněmovny. S takovou nápaditostí se jim jistě dílo podaří. A pokud by se měl koaliční potenciál hodnotit jen podle předvolebních sloganů, jsou pro sebe s ČSSD jako stvořeni.
Volím pravici
V zástupu předvolebních kuriozit nemůže ovšem chybět především ODS. Ta voličům ze svých billboardů rovnou oznámila, že používá Twitter a volí pravici. Sice chvíli nebylo patrné, kdo že tu pravici vlastně volí, ODS se však vzápětí k činu přiznala. Modří se prý chtějí orientovat na mladé lidi. Asi proto, že si toho o ODS ještě moc nepamatují. A Miroslava Němcová, jako novopečená Alenka v říši za ódéesáckým zrcadlem, nezapomněla ani na dojemné vyznání: „Díváme se na svět kolem sebe pohledem občana a procházíme s ním jeho životní příběh.“
Ano, například s mým životní příběhem kráčí ODS už přes dvacet let. Bohužel. Mým pohledem se ale tato strana na svět nikdy nedívala. To jsem si ohlídal. Krást jsem nikdy neuměl, desátky jsem od spřátelených soukromých investorů z pozice státního úředníka nikdy nekasíroval, nikoho jsem nikdy nepodplatil, z Janouška znám jen jeho vůči národnostním menšinám ohleduplný styl jízdy v Porsche a zálibu v něžném oslovování Pavlíka Bémů a vojenskou rozvědku jsem ke sledování milenek ani manželek nikdy nepoužil.
Konečně to však začíná vypadat nadějně. Němcová je nepochybně lídr, který má potenciál tuto stranu definitivně pohřbít. A to je radostné. Stejně jako je radostné i to, že to už nyní v modrém předsednictvu vypadá jako po epidemii španělské chřipky. Známé a léty prověřené tváře zmizely, strana zažívá hromadný úprk svých členů k jiným obskurním spolkům a místo nich se ke korytu či, v lepším případě, do záhuby ženou tváře nové a zcela jalové. A já jim z celého srdce držím palce (pokud jde o záhubu, samozřejmě).
Místo na kandidátce za pade
No a pak je tady veselá kopa TOP 09. Na tu kdybychom zapomněli, hrom aby do nás bacil. Vstoupila do kampaně pod hesly: „Víme, kam jdeme!“ a „Víme, co chceme!“ a také, s lehkým předstihem: „Kupte si volitelné místo na našich kandidátkách za pouhých 50 tisíc Kč.“
Doufejme tedy, že tomu všemu správně porozumí i český volič a že se straně, která má na svých plakátech jako ústřední symbol fajfku svého podřimujícího předsedy, a zároveň se holedbá snahou o potlačování kouření, obloukem vyhne.
Mohla by ho k tomu, kromě rozšafné tváře Miroslava Kalouska, nejlepšího ekonoma všech dob, který jako ministr financí ve svých prognózách ani jednou netrefil reálný vývoj české ekonomiky, ponouknout i další prohlášení tohoto spolku. Třeba to o (dalším) „sociálně citlivém“ navyšování spoluúčasti pacientů ve zdravotních službách. Nebo nápad, že kromě kouření budou bojovat také s přejídáním, což se jim už úspěšně dařilo v minulé vládě, kdy zvýšením DPH zdražili, co mohli, snížili důchody, a aby si nuzáci ještě méně vyskakovali, zavedli nucené práce a renovovali všemožné registry, které kromě toho, že byly až o miliardu předražené, dodnes pořádně nefungují. Podle Schwarzenberga druhý nejschopnější člověk TOP 09, Jaromír Drábek, zřídil pro Českou spořitelnu také velkolepou sKartu, která se už teď ruší, a jeho náměstek, a na to by se vzhledem ke kriminálním skandálům ODS nemělo zapomínat, čelí ještě stále trestnímu stíhání pro korupci.
Neměly by rovněž upadnout v zapomnění, když už TOP 09 hlásá péči o kulturu a umění, výkony jejích ministrů v tomto resortu – Jiřího Bessera, který do svého daňového přiznání zapomněl uvést luxusní byt na Floridě, no a samozřejmě „hodné holky“ Alenky Hanákové, v jejíž hlavě, pane jo, byly procesy nastaveny snad ještě lépe než v Národním divadle.
Těžký boj na pravici
Bude to holt na pravici těžký boj. Mezi Mirkou a Mirkem. Tedy, pardon, Karlem… Hlavně bychom ovšem měli mít podle TOP 09 na paměti, že ústředním nebezpečím pro naši demokracii a strůjcem všeho zla je Miloš Zeman, který zásadní měrou přispěl k tomu, aby bizarní kartel ODS, TOP 09 a LIDEM už ve svém bohulibém díle nemohl nadále pokračovat. A také to, že kdo nevolí TOP 09 nebo remcá proti jejím nezpochybnitelným úspěchům a fascinující blbosti či senilitě jejího knížecího lídra, je prostě komunista.
Ten se nám třeba nedávno svěřil se svými obavami: „Z čeho mám strach, je se zase rozšiřující ‚jednání v předklonu‘ v naší zemi.“ Ano, zcela souhlasím, jednání v předklonu je u chudiny nepřípustné. Lepší bude jí tu ohýbající se páteř pořádně přerazit. A když se její sociální situace zhorší natolik, že se, ponouknuta rétorikou minulé vlády o nepřizpůsobivých a zneužívačích sociálních dávek, kolektivně vrhne na ještě nuznější, třeba na Romy, je třeba nad tím vyjádřit lehké mravní rozhořčení. Aby nebylo vidět radost nad tím, jak jsou ti chudáci pitomí.
Vždycky mě překvapí, kolik lidí je ochotno podobné strany, reálně zastupující zájmy maximálně pěti procent nejbohatších, volit. A už se to zase šplhá k třiceti procentům. Ale knížepán je takový roztomilý méďa, tak hurá na to! I když si myslím, že největší ohrožení galaxie na nás z dílny této strany teprve vyskočí. Děsit – to je totiž to jediné, co celá tzv. česká pravice umí opravdu dobře. Jinak nemá lidem co nabídnout. Kromě vidiny dalšího zhoršení ekonomické situace. A tuto možnost si zvolí opravdu jen blázen. Nebo Bakala.
Když už jsme zmínili i lidovce, jistě bychom neměli zapomenout také na chvost celého volebního pelotonu – na Babiše, Okamuru, Bobošíkovou, Zelené, LIDEM Karolíny Peake (kam se tato státotvorná parta vlastně poděla?) a na jinou havěť. Ale o tom snad až příště.
Autor je dramatik a novinář.