Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Nepál na prahu další občanské války?

Nová ústava rozděluje nepálskou společnost. Měla národ sjednotit, ale spíše jej žene do další občanské války.

Nepál se po ničivém dubnovém zemětřesení opět dostal na přední stránky novin: někdejší himálajské království má konečně demokraticky schválenou ústavu, za kterou její obyvatelé bojovali více než půl století. Přesto se proti ní po celé zemi vedou silné protesty a Nepál dost možná stojí na prahu další občanské války. Co je špatně?

Národ, který neexistuje

Když prezident Rámbaran Jádav v neděli 20. září ohlašoval přijetí čerstvé nepálské ústavy, neopomněl zopakovat, že nový dokument má zemi sjednotit. Při pohledu na veřejné dění to však vypadá, že opak je pravdou. Lidé demonstrují v ulicích, sociální sítě zaplavil hashtag #NotMyConstitution a v profilových obrázcích mladých Nepálců se na znamení nesouhlasu objevují černé vlajky. Nová ústava sice teprve nyní formálně ukončila desetiletou občanskou válku mezi monarchisty a maoisty, která si mezi roky 1996 a 2006 vyžádala patnáct tisíc lidských životů, podle všeho se však schyluje k dalšímu konfliktu.

Ústava měla původně vejít v platnost už v srpnu, jenže předběžná podoba textu, která nedokázala zajistit ani ochranu základních práv, spustila obrovskou vlnu občanských protestů, které si za poslední měsíc vyžádaly čtyři desítky obětí.

Požadavek na novou ústavu vznesli maoisté poté, co v roce 2006 složili zbraně a vstoupili do politiky, o dva roky později vyhráli svobodné volby a vyhlásili zemi za sekulární a demokratickou republiku. Jenže vzniklé ústavodárné shromáždění, složené převážně ze zástupců Nepálského kongresu, Komunistické strany Nepálu a Sjednocené komunistické strany Nepálu (maoistické), se na nové podobě ústavy nedokázalo shodnout. K tomu všemu se ke slovu začali hlásit i hinduističtí konzervativci, kteří by rádi umazali z ústavy slovo „sekulární“ a vrátili Nepálu statut jediné hinduistické země na světě. V některých částech nepálské společnosti už nyní roste podezření, že sekularismus je jen součástí konspirace, která má rozvrátit jednotu národa, který z 80 procent tvoří hinduisté. Celý problém ovšem spočívá v tom, že v Nepálu nikdy nic takového jako jednotný národ nebylo.

Nepál coby svrchovaný stát sice existuje od sjednocení v roce 1768, nikdy se však nestal v pravém smyslu státem národním. Zemi obývá několik různých národů a etnik, přičemž nejzřetelnější pomyslná štěpná linie vede mezi lidmi z horských oblastí (pahár) a nížin (Taráí). Taráí sice představuje jen pětinu rozlohy převážně horského státu, ale žije zde polovina obyvatel celé země. Je tedy logické, že obyvatelé nížin požadují reprezentaci adekvátní jejich početnímu zastoupení, které se jim dosud nedostávalo. Trochu to ovšem komplikuje skutečnost, že největší menšinu, zvanou Madhéší, zde tvoří lidé etnicky a jazykově spříznění s obyvateli indického Avadhu a Biháru. Pro Nepálce z horských oblastí tak představují permanentního strašáka a potenciální pátou kolonu pro prosazování zájmů silnějšího souseda – mohli bychom to s trochou nadsázky přirovnat třeba ke vztahu rané první republiky k sudetským Němcům. Jednání o nové ústavě tak probíhala v atmosféře vzájemné nedůvěry, nepochopení a všestranného osočování.

Krize důvěry

Nová ústava nakonec zachovává Nepál jako zemi sekulární, či spíše nábožensky svobodnou, a dokonce kopíruje některé prvky z ústavy indické – například rezervace pro nízké kasty a kmeny. Problémem však zůstává federalizace osmadvacetimilionové země na sedm provincií. Nebezpečí této decentralizace spočívá v tom, že některé už tak marginalizované skupiny obyvatel (například domorodé nížinné etnikum Thárú) by v budoucím parlamentu mohly zůstat bez reprezentace. Poměrným zastoupením bude totiž volena jen menší část sněmovny – pouze 45 procent, zatímco dříve to bylo 58 procent. Jde tedy vlastně jen o šikovně provedený gerrymandering, který utvrdí politickou převahu horských oblastí nad nížinami. To, že nová ústava prakticky znemožňuje ženám, které nejsou provdané za Nepálce, aby jejich děti získaly nepálské občanství, je už jen taková perlička na dně legislativního procesu.

Ústava měla původně vejít v platnost už v srpnu, jenže předběžná podoba textu, která nedokázala zajistit ani ochranu základních práv, spustila obrovskou vlnu občanských protestů, které si za poslední měsíc vyžádaly čtyři desítky obětí. Roli mírotvůrce se na poslední chvíli snažil sehrát indický premiér Naréndra Módí a jeho poradce pro národní bezpečnost Adžít Dóvál, jenže se do věci vložili příliš pozdě na to, aby dokázali zvrátit už rozběhnutý proces. Indie je teď kvůli své mírotvorné snaze v nemilosti u obou stran sporu – Káthmándú podezírá Dillí, že potyčky v nespokojených regionech organizovala indická iredenta, zatímco lidé z Taráí si myslí, že Indie pro jejich věc neudělala vše, co by bývalo bylo v jejích silách. Pokud se tato všestranná krize důvěry rychle nevyřeší, můžeme v následujících dnech a týdnech očekávat jen další nepálské zemětřesení.

Autor je indolog a politolog.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image