Oči pro pláč manažerů Tesca


Českými předměstími obchází to nejvyjukanější strašidýlko levicového progresivismu: zavírání hypermarketů. Sedmkrát do roka!

Antilevicové postoje v Česku ztratily to nejlepší, co měly: dramatičnost a gulagy. Velmi mírný zákon chránící zaměstnance a zaměstnankyně hypermarketů (často ženy s malými dětmi) prošel sněmovnou a podepsal ho prezident. Sedm státních svátků v roce, kdy budou hypermarkety zavřené, přesto mezi komentátory vyvolalo paniku z „levicového progresivismu“. Co se to s naší zemí děje, když v ní nesmí Ahold povolat své zaměstnance za kasy hned 1. ledna nebo na výročí konce války. „Dnes se jedná o sedm svátků, ale zítra jich může být víc, a skončí to zákazem prodeje třeba o nedělích,“ děsí se ve svém komentáři redaktor Svobodného fóra Jiří Sezemský. Jen si to představte! Každou neděli zavřený hypermarket!

Kdo si dodnes myslel, že barbarstvím moderních společností byl především kolonialismus, holocaust nebo novodobé otrokářství, měl by k těmto zvěrstvům přičíst ještě hypermarkety zavřené o státních svátcích, sociální bydlení a kvóty pro ženy.

Je to trošku nuda. Člověku se při hledání děsivé publicistické pointy skoro zasteskne po starém dryáčnickém antikomunismu, kdy byly argumenty proti sociálnímu inženýrství dramaticky sugestivní: „Začne to zákazem šestnáctihodinových směn ve vysokých pecích a skončí to stalinskými gulagy.“ Jenže ne, gulagy už jako hrozba nefigurují a komentátora koneckonců děsí pouhá představa prodejen nad dvě stě metrů čtverečních zavřených sedm dní v roce. Hlavní komentátorskou námitkou proti zákonu je, že se jedná o „sociální inženýrství“, tedy o snahu „řídit životy občanů, vychovávat je a regulovat jejich chování“. To je jistě oprávněná námitka. Dodejme jen, že by stát, který nechce „vychovávat a regulovat“, měl na prvním místě zrušit školství a také se vykašlat na státní svátky, které přespříliš regulují realitu „pěti dní práce a dvou dní nudy“. Pak nikdo nebude mít pocit, že ho stát zbytečně školí, reguluje a vychovává.

Sezemského vede hrůza ze „státního dobra“ dokonce až k bombastickému titulku „Barbarství sociálního inženýrství“. Kdo si dodnes myslel, že barbarstvím moderních společností byl především kolonialismus, holocaust nebo novodobé otrokářství, měl by podle publicisty k těmto zvěrstvům přičíst ještě hypermarkety zavřené o státních svátcích, sociální bydlení a kvóty pro ženy. O barbarech dobývajících brány Říma s cílem zavést bydlení pro chudé a volné neděle se nesnilo ani císaři Caligulovi, který udělal koně senátorem.

Hystericky kopat proti tak mírné úpravě je docela kumšt. Za zachování nonstop prodeje v hypermarketech nicméně už několik absurdních textů v minulosti vzniklo. Na Živnostenských listech dokonce autorka při obhajobě nonstop prodeje spojila problém regulace otevírací doby se silným osobním (a zjevně smyšleným) příběhem. Pod tímto textem podepsaná PR profesionálka originálně propojila s odporem proti regulaci tragickou smrt rodičů brigádnice – fiktivní hrdince článku totiž jedině práce za kasou o svátcích umožňuje zapomenout na traumatizující událost. Tato ujetá propaganda stojí za přečtení.

„Legislativní paskvil, který znevýhodňuje jednu skupinu podnikatelů proti ostatním,“ píše komentátor Sezemský, který má zřejmě strach, že zákon znevýhodní velké řetězce, a naruší tak harmonické a férové prostředí, které řetězce z lásky k rovnému tržnímu podnikání v České republice nastolily. Privilegovaní stánkaři, kteří můžou prodávat párky na fotbale, kdy se jim zachce, se jistě po přijetí zákona cítí jako „zvýhodnění podnikatelé“, zatímco chudákům znevýhodněným manažerům Tesca za této situace zůstávají jen oči pro pláč.

Autor je redaktor A2larmu.

 

A2LARM