Foto Thomas Hawk, Flickr, CC BY-NC 2.0
Velikonoční pondělí se pro Valencii, 800tisícové město na východním pobřeží Španělska, stalo prvním dnem, kdy tamní pracovníci ve veřejném i soukromém sektoru nemusí do práce. Třetí největší španělské město prvním dubnovým pondělím vstoupilo do měsíc trvající zkušební doby, během níž bude testovat dopady čtyřdenního pracovního týdne, aniž by pracovníkům jakkoli klesla mzda. Městu k tomu pomohou tři po sobě jdoucí státní svátky (jeden přesunutý z ledna), během nichž zůstanou uzavřené úřady nebo obchody. Cílem radnice je zjistit, jak se 32hodinová pracovní doba podepíše na fyzickém i psychickém zdraví občanů, životním prostředí, dopravě i ekonomice.
Výsledky, jak zkrácený pracovní týden ovlivnil život ve městě, Valencie zveřejní 20. července tohoto roku. V případě pozitivního výstupu je v plánu setkání vedení radnice, odborů a zaměstnavatelů, aby diskutovali o možném pokračování. Podle starosty Valencie Joana Ribóa má jít město příkladem i ostatním zemím v Evropě jako průkopník v pracovních inovacích. „Chceme přátelské, zdravé město, které se stará o lidi. Chceme, aby lidé pracovali, aby žili – ne žili, aby pracovali,“ řekl Ribó na konci března při představení informační kampaně o čtyřdenním pracovním týdnu. Pandemie covidu-19 podle starosty umožnila práci na dálku, urychlila technologický pokrok, a přinesla změnu pojetí práce. Další motivací je pak boj proti změně klimatu, tedy kupříkladu snaha redukovat množství vypouštěných emisí snížením počtu denních cest do práce.
Španělská vláda do podobných programů zkoumajících zkrácení pracovní doby plánuje investovat až 9,65 milionu eur (227 milionů korun). Finance poputují do malých a středně velkých podniků, které po dobu dvou let nejméně čtvrtině zaměstnanců sníží počet pracovních hodin alespoň o deset procent. Podle deníku El País se finanční podpora v první řadě zaměří na společnosti v obuvnickém, oděvním nebo automobilovém průmyslu.
Pyrenejský poloostrov, země zaslíbená
Zatímco španělská vláda prosazování kratšího pracovního dne zintenzivnila až v posledních měsících, některé společnosti k tomuto kroku přistoupily už dříve. Mezi prvními byl telekomunikační gigant Telefónica a oděvní brand Desigual, které svým zaměstnancům nabízely třetí den volna. V tomto případě ale měla nabídka háček, firmy totiž v případě vybrání si třetího dne volna přistoupily ke snížení mzdy. Skutečná revoluce tak přišla ve Španělsku až v roce 2020, kdy technologická společnost Software DELSOL sídlící v Andalusii, zavedla v zimě 36hodinový a v létě 28hodinový pracovní týden bez snížení mzdy. Mimo to firma zaměstnancům nabízí obědy zdarma, zdravotní pojištění a možnost home officu, součástí přibližně 180členného týmu je tak i zaměstnanec žijící ve francouzském Bordeaux. V září 2021 se pak pro zkrácení pracovního týdne rozhodla také německá softwarová firma CIB Group, která má v zemi pobočky ve Valencii a v Las Palmas de Gran Canaria.
Naproti tomu Německo podle Světového ekonomického fóra patří mezi státy s nejkratší týdenní pracovní dobou, která průměrně činí 34,2 hodiny.
Svého souseda se pak rozhodlo následovat Portugalsko, kde je podobný experiment v plánu na letošní červen. Stejně jako ve Španělsku se zkrácení pracovního týdne má týkat veřejného i soukromého sektoru a nemá dojít ke snížení mzdy. „Zaměstnancům nesmí klesnout plat, to je pro nás nepřijatelné,“ uvedla při prezentaci experimentu ministryně práce Ana Mendes Godinho. Během testování zkráceného pracovního týdne budou vědci z Birbeck University of London shromažďovat data o zaměstnancích i zaměstnavatelích, která následně zanalyzují. Čtyřdenní pracovní týden má mezi portugalskou veřejností výraznou podporu. Zkrácení podporuje 86 procent aktivně pracujících Portugalců, z nichž necelých 24 procent by se spokojilo i se sníženou mzdou, ukázal výzkum společnosti Coverflex.
Klimatická krize jako motor změn
O změnách v pracovní době se ale nejen na jihu Evropy začíná mluvit i v souvislosti se změnou klimatu. Loňský rok jen za jeden týden trvající vlnu veder v polovině července zaznamenal španělský Zdravotní institut Karla III. přes 510 úmrtí spojených s extrémně vysokými teplotami. Mezi oběťmi byl tak například i pracovník technických služeb v Madridu, který při uklízení ulic zkolaboval a po převozu do nemocnice zemřel. Odbory tak v posledních letech dosáhly rozšíření často kontroverzní „obědové siesty“ i mimo kancelářské pozice, což ale pro mnoho Španělů znamená pracovat až do dlouhých večerních hodin, kdy jim zároveň obědová pauza neumožňuje odcestovat domů, protože pracují daleko.
Zatímco ve Španělsku se tak začíná mluvit o zrušení siest, o což se v roce 2016 snažil lidovecký premiér Mariano Rajoy, jiné státy Evropy by rády siesty naopak vinou stále teplejšího klimatu zavedly. Belgické nebo německé odbory tak bojují za delší polední pauzy, aby se například stavební dělníci vyhnuli nejteplejší části dne. „Klimatická změna je tu a počet tropických dní v budoucích letech ještě poroste,“ tvrdí Carsten Burckhardt z německého Průmyslového odborového svazu stavebnictví, zemědělství a životního prostředí.
Úspěchy v západní Evropě
Právě Německo a Belgie patří k dalším evropským státům, které již mají zkušenost se čtyřdenním pracovním týdnem. V Belgii se o možném zkrácení pracovního týdne rozhodlo loni v únoru, zákon pak vešel v platnost v listopadu. „Cílem je dát lidem a firmám větší svobodu při zařizování si pracovní doby,“ řekl k zákonu belgický premiér Alexander de Croo. „Pokud porovnáte naši zemi s ostatními, často uvidíte, že jsme mnohem méně dynamičtí,“ dodal předseda vlády. Server Euronews ale připomíná, že pro mnoho belgických zaměstnanců by přechod na čtyřdenní pracovní týden znamenal výrazné prodloužení pracovní doby a pro značnou část Belgičanů by tato změna nebyla kompatibilní s prací na směny. Země ale nedávno zavedla právo být offline, tedy situaci, kdy zaměstnavatel může zaměstnance kontaktovat jen ve skutečně neodkladných záležitostech.
Naproti tomu Německo podle Světového ekonomického fóra patří mezi státy s nejkratší týdenní pracovní dobou, která průměrně činí 34,2 hodiny. Zkracování pak podle průzkumů podporují zaměstnavatelé i zaměstnanci. Podle průzkumu agentury Forsa o něco více než tři čtvrtiny dotázaných uvedly, že podporují, aby vláda prozkoumala možnost zavedení čtyřdenního týdne, mezi zaměstnavateli pak podpora přesáhla 66 procent. Prozatím v zemi ke čtyřem pracovním dnům přistupují podle Euronews převážně start-upy.
Zkrácení pracovního týdne slavilo možná až překvapivý úspěch ve Velké Británii. Do šestiměsíčního pilotního programu, který odstartoval v červnu loňského roku, se zapojilo asi 61 britských společností s více než 3 300 zaměstnanci. Výzkumníci z univerzit v Cambridge, Oxfordu a Bostonu pak zkoumali dopad kratší pracovní doby na produktivitu firem, duševní zdraví zaměstnanců, na životní prostředí i genderovou rovnost. Velká většina, asi 92 procent společností, se rozhodla čtyřdenní pracovní týden zachovat i po zkušebním období. Ve zkušebním období pracovali zaměstnanci v režimu „100:80:100“, tedy 100 procent mzdy za 80 procent času při 100procentní produktivitě. Účastníci výzkumu tak podle výsledků zaznamenali o 71 procent méně případů vyhoření. Další testování čtyřdenního pracovního týdne je letos v plánu ve Skotsku a ve Walesu.
Rozporuplné skandinávské výsledky
Zemí, pro kterou už se zkrácený pracovní týden stal téměř normou, je pak Island. V letech 2015 až 2019 Island provedl největší pilotní projekt na světě s 35 až 36hodinovým pracovním týdnem (oproti tradičním čtyřiceti hodinám) bez jakéhokoli snížení platů. Celkem se experimentu zúčastnilo asi 2 500 lidí. Na základě výsledků experimentu, které analyzovali výzkumníci z britského think-tanku Autonomy a islandské neziskové organizace Asociace pro udržitelnost a demokracii (ALDA), odbory vyjednaly zkrácení pracovní doby. Výzkumníci totiž zjistili, že při kratším pracovním týdnu opadl stres pracovníků a snížilo se i riziko syndromu vyhoření. Podle Euronews tak má zkrácenou pracovní dobu aktuálně téměř 90 procent islandské pracující populace.
O něco rozporuplnější výsledky ale ohlásila další severská země. Švédsko s kratší pracovní dobou experimentovalo v roce 2015, kdy se země rozhodla otestovat v některých odvětvích namísto osmi pracovních hodin pouze šest. Pozitivní výsledky experiment přinesl na ortopedickém oddělení jedné z fakultních nemocnic, která u osmdesáti lidí z lékařského personálu přistoupila k zavedení šestihodinové pracovní doby. Odezva ze strany zdravotníků byla pozitivní, stejně tak jako u personálu v pečovatelském domě v Göteborgu, který k šestihodinovým směnám taktéž přistoupil. Experiment ale čelil silné kritice a k jeho obnovení tak již nedošlo. Odpůrci ze středopravicových stran vytýkali projektu vysoké náklady, které podle nich převažují nad přínosy. Opozice v Göteborgu se pak postavila tomu, aby peníze daňových poplatníků mířily podle ní do „ekonomicky neudržitelných projektů“. V zemi ale nakonec u šestihodinové pracovní doby zůstala například japonská automobilka Toyota.
Smrt z přepracování
Právě Japonsko se na vybalancování pracovního a soukromého života v posledních letech zaměřuje. Důvodem je extrémní množství přesčasů a s nimi spojené přepracování, které často končí i smrtí, ať už jde o vysílení nebo sebevraždu. Podle neziskových organizací takto v době před vládními opatřeními z roku 2018 umíralo ročně vinou přepracování až deset tisíc Japonců. Oběti takzvaného karóši, tedy „smrti z přepracování“, podle odborníků často pracovali více než šedesát i sedmdesát hodin týdně. Vláda reagovala výrazným omezením přesčasů a navýšením počtu inspektorů práce a soukromé společnosti stále častěji přistupují ke zkracování pracovního týdne.
Odborníci se obávají, že nové trendy související s pandemií včetně stále častější práce na dálku mohou přispívat k prodlužování pracovní doby. Podle studie amerického Národního úřadu pro ekonomický výzkum se za dobu pandemie v Severní Americe, Evropě a na Středním Východě pracovní den průměrně prodloužil o 48 minut. Světová zdravotnická organizace pak varuje, že více než 55 hodin týdně v práci představuje „vážně zdravotní riziko“, zdravotní problémy pak podle WHO hrozí už při přesažení 49 hodin.
V Česku je zkrácení zatím sci-fi
Zkracování pracovního týdne se v poslední době objevuje už i zemích bývalého východního bloku, například Litva ho nabízí státním zaměstnankyním a zaměstnancům s dítětem do tří let. V České republice ale zatím podobný vývoj mimo soukromé firmy nejspíše nelze očekávat. Česko totiž zaostává i v dalších pracovních aspektech, jako například zkrácený pracovní úvazek. Zatímco evropský průměr se pohybuje nad dvaceti procenty, v Česku podle dat Eurostatu tuto možnost využívá jen asi 5,5 procent populace, a to převážně ženy na mateřské dovolené.
Proti plošnému krácení pracovního týdne se staví jak ministerstvo práce a sociálních věcí, tak ekonomové, kteří mají blízko současné vládě nebo ji přímo radí. „Zaměstnavatelé by museli přijmout více zaměstnanců a tím pádem by vzrostly mzdové náklady. Vysoké mzdové náklady pak znamenají pomalejší růst mezd do budoucna,“ řekl například loni v květnu serveru TN.cz poradce premiéra a ekonom Štěpán Křeček.
Přitom podle nedávného průzkumu agentury Ipsos a společnosti Welcome to the Jungle má kratší pracovní týden většinovou podporu i mezi Čechy. Pro vyzkoušení si kratšího pracovního týdne se vyslovilo 70 procent lidí, praktickou zkušenost s ním má ale jen každý pátý zaměstnanec. Pružnou pracovní dobu a delší dovolenou si pak vyzkoušelo jen osm procent lidí.
Autor je publicista.