Selhání laskavého otrokáře

,

Po Zemanových bonmotech o příplatcích za nemocniční lůžko už i jeho voličům dochází, s kým mají tu čest.

Kritika odtržených elit je dobrá politická taktika, dokud se neprovalí, že jste sami odtržení jak Klaus v Alpách. Miloši Zemanovi se to podařilo naplno provalit poznámkou, že tři tisíce za měsíc pobytu v nemocnici člověka nezabijou, protože mu přece pořád ještě zbude dost peněz, aby nemusel chodit o žebrácké holi. Na Hradě se sice za nájem neplatí, ale ostatní lidé v důchodu většinou nájem platit musí. A nemocnice nefunguje jako omluvenka z této povinnosti.

Obhájce těch druhých

Miloš Zeman, ať už jako premiér nebo později jako prezident, politicky vyrostl na tom, že artikuloval požadavky „té druhé“ části společnosti, kterou pravicový příběh o úspěchu a prosperitě spokojeně ignoroval. Jeho „rozdělování společnosti“ stojí a stálo na tom, že společnost fakticky rozdělená je – a obzvlášť hluboce právě mezi penzisty. Víc než polovina českých seniorů nedosahuje na průměrný důchod, a měsíčně se tak nedostane ani na jedenáct tisíc korun.

Zeman už v minulosti několikrát ukázal, že jím deklarovaná péče o dolních deset milionů je pokrytecká.

Debilní, skoro škodolibé, nápady Zemanova týmu jako postavit nemocného prezidenta na běžky se sjezdovými hůlkami a vyfotit ho, mu jeho voliči nejspíš klidně odpustí. Samotná úvaha o zneužívání nemocnic k bydlení je ale pro člověka, který by se jakkoli skutečně zajímal o blaho svých spoluobčanů a zvláště těch chudých, úplně zcestná. A těžko odpustitelná i pro věrného voliče. Jak moc špatně by na tom musel člověk být, aby „zneužíval“ nemocnici k bydlení? Zeman nepřímo naznačuje, že někteří čeští penzisté jsou na tom podobně zle jako bezdomovci, kteří namísto krutých mrazů raději volí pobyt za mřížemi. Představa českých penzistů, kteří si záměrně lámou krčky, aby mohli požívat luxusu českého zdravotnictví, dokazuje, že Zemanův kontakt s realitou už je zcela vytlačen snahou vytasit se s bonmotem za každou cenu.

Mimo mísu

Pokud Zeman čerpá svou politickou moudrost a znalosti o náladách frustrovaného lidu z čtení diskuzí na Novinkách, měl by si přečíst tu pod textem o příplatcích za nemocenské lůžko. Potřebným feedback mu poskytne třeba Josef Matoušek z Karlových Varů, který píše: „Pane prezidente, vždycky jsem zastával vaše názory, ale tímto výplodem, co vám vypadl z úst, jste u mě veškeré ambice ztratil. Vy byste dokázal žít z 11 000 Kč měsíčně, když jenom na návštěvě Ústeckého kraje v listopadu loňského roku, jste pojídal oběd pouze za 600 Kč? Nenechte se vysmát a počítejte. Jenom 5000 Kč je nájem plus 3000 Kč poplatek v nemocnici, 3000 Kč potraviny a ostatní poplatky uhradíte asi vy, nebo kdo, když budeme v mínusu. Kde je voda, elektrika, topení, plyn?“ Nebo třeba Milan Kudela z Olomouce: „Zeman by měl dostat průměrný důchod (který stejně většina nemá). Zabavil bych mu ostatní peníze, nechal bych jej platit nájem bytu a poslal na měsíc do nemocnice. A chtěl bych vidět, jak s tím vyjde… Možná tak jeden měsíc, pokud bude mít zásoby jídla z předchozího období. Ti politici jsou úplně mimo mísu. Mají vůbec představu, jak se žije obyčejným lidem, a ne VIP osobám?“

Bezchybný Zeman

Celý problém nešťastného vyjádření k příplatkům by se jistě dal rychle zahladit, pokud by Zeman veřejně vystoupil a svým voličům se omluvil. S chronickou Zemanovou umanutostí, narcismem a neochotou přiznávat své chyby ovšem tato varianta nepřipadá v úvahu. Mnohem spíš můžeme očekávat obvyklé výpady proti barbarům z Blízkého východu a Afriky, Kalouskovi s Bakalou nebo sociálnímu inženýrství z Bruselu. Tentokrát se ale Zeman dostává na tenký led. Pokud mají jeho xenofobní šlehy mít nějaký efekt, musí proti nenáviděnému cizímu nepříteli dostatečně ochraňovat nás, bílé výkvěty z českých luhů a hájů. Některý z poradců by měl asi Zemanovi připomenout poznatek klíčový pro jeho národoveckou ideologii, a to, že důchodci jsou také bílí. Pokud tohle ochranářství Zeman neudrží alespoň na rétorické rovině – protože v politické praxi se neprojevuje nijak -, přijde i o to poslední, co mu zbývá – o auru laskavého otrokáře, který svým uraženým a poníženým sice rozumí, ale nemůže a ani nechce pro ně cokoliv udělat.

Zeman už v minulosti několikrát ukázal, že jím deklarovaná péče o dolních deset milionů je pokrytecká. Rétorika „zneužívání dávek“ jen nahrává tendenci udržet nízké platy a mizerné podmínky českých zaměstnanců. Zeman tedy jako prezident chudých selhává, ale dosud svým věrným nabízel alespoň symbolickou útěchu, byť často xenofobním a politicky kontraproduktivním způsobem. Tentokrát, snad poprvé, zklamal i v tomto ohledu. Zeman nemyslí jako sociální demokrat, ale jako neoliberální technokrat, jehož starostí je především, aby systém nikdo nezneužíval, i za cenu toho, že někomu nepomůže.

Autoři jsou redaktoři Alarmu.

 

A2LARM