Ekologie a ideologie


Jedno z předvolebních hesel České pirátské strany zní „Ekologie bez ideologie“. Co se tím strana snaží říct?

Ekologií se v běžné řeči už dávno nerozumí odvětví biologie zabývající se vztahy mezi živými organismy a jejich prostředím, ale tzv. ochrana životního prostředí. Tedy soubor postojů a opatření sloužících k předcházení či (častěji) napravování změn způsobených lidskou činností. Co by tedy měla být Piráty deklarovaná „ekologie bez ideologie“, kterou nám slibují na předvolebních billboardech?

Narážíme na limity

Pirátským marketérům do hlavy nevidím, ale rozhodně nejsou první, kdo na vztah ekologie a ideologie poukazují. Stačí jen připomenou neslavný výrok Václava Klause z roku 1995: „Ekologie není věda. S vědou nemá nic společného. Je to ideologie.“ Bludy Václava Klause se asi nikdo příčetný zabývat nebude, ale pocit, že environmentalismus je jakýmsi zaslepeným, iracionálním, ideologickým hnutím, tu zřejmě přetrvává a dokonce má posloužit jako marketingová výhoda proti těm, kdo se k ideologickému, tedy politickému přístupu k ekologii hlásí. Na rozdíl od nich budou k ochraně životního prostředí přistupovat rozumně, přiměřeně, bez excesů. Je možné, že ten slogan má jen směřovat k jakémusi „expertnímu“ pojetí environmentální politiky, která by do celkově poměrně technokratického přístupu Pirátské strany asi zapadala. Zároveň to ale může být vymezení se proti tomu, že jiní, třeba Zelení, to s tím životním prostředím trochu přehánějí. Jasně, stromy ve městě jsou fajn, nějaká ta cyklostezka taky, ale „ocaď pocaď“. Je takový přístup k ekologii správný? Není.

Problémy, s nimiž se dnes potýkáme a které v budoucnu budou ještě zesilovat, nevyřeší umírněná, tenkou zelenou vrstvičkou natřená politika, jak se ji u nás snaží prezentovat hned několik stran.

Celý náš socio-ekonomicko-politický systém dnes naráží na své limity. Z regionů zasažených přírodními katastrofami či následky velmocenské zahraniční politiky se ve velkém stěhují lidé tam, kde často nejsou vítáni, což dnes zřetelně podtrhuje nerovnoměrnost rozdělení bohatství způsobená kolonialismem ve všech jeho podobách včetně těch současných. Globální změna klimatu, k níž přispívá i neomezená těžba a transport nerostných zdrojů a zemědělských produktů spolu s přebujelou produkcí zbytečností, globální nespravedlnosti dále zesiluje. Znečištění vzduchu automobilovou dopravou či průmyslovou výrobou, užívání pesticidů a herbicidů v intenzívním zemědělství zvyšuje nároky na zdravotní systémy a dále znevýhodňuje ty, kteří nemají na nákup zdravých potravin či na bydlení v zeleni. Narůstající ekonomické nerovnosti vedou k frustraci lidí ze zjevných nespravedlností. Demokratický proces je hrubě deformován mocí peněz, a když se lidí zvyklých nerozhodovat téměř o ničem jednou za deset let zeptáme na extrémně komplikované otázky v referendu, divíme se, že rozhodují, jak rozhodují.

Ekologie není třešnička na dortu

Pokud to s ekologií, tedy s ochranou životního prostředí, myslíme vážně, nemůžeme ji oddělit od zbytku politiky už jen proto, že „životní prostředí sice není vše, ale bez něj není nic“, jak zněl jeden z volebních sloganů německých Zelených. Ono prostředí už dávno není jen prostorem, kde si můžeme dělat, co chceme, ale je součástí všeho, co děláme, je námi měněno k nepoznání a zároveň nás zásadně ovlivňuje. Problémy, s nimiž se dnes potýkáme a které v budoucnu budou ještě zesilovat, nevyřeší umírněná, tenkou zelenou vrstvičkou natřená politika, jak se ji u nás snaží prezentovat hned několik stran. Řešit environmentální problémy včetně pokračující změny klimatu znamená také řešit krizi demokratické vlády.

Řešit problém ekonomické nerovnosti znamená zaměřit se na způsoby výroby zboží a jeho transportu, tedy na podmínky pracujících, na rozumné využívání přírodních zdrojů a na spravedlivé rozdělení bohatství tam, kde nadnárodní firmy způsobují největší škody. Řešit energetickou bezpečnost znamená také nezapomínat na environmentální, ale i politické dopady těžby či výstavby energetické infrastruktury v jiných zemích. Řešit smog ve městech znamená podívat se na dostupnost bydlení a hromadné dopravy a na plánování další výstavby.

Ekologie bez ideologie nám možná dokáže říct, kolik druhů kde vyhynulo a kolik ještě vyhyne, ale neposkytne nám vodítko, co s tím udělat. Opravdová zelená politika se na problematiku životního prostředí vždycky dívala jako na jeden z aspektů politiky jako celku. Možná že jedinou zhoubnou ideologií spojenou s ekologií je představa, že ochrana životního prostředí je jakási třešnička na dortu, k níž se dostaneme, až všechno ostatní bude vyřešeno.

Autor kandiduje za Zelené.

 

A2LARM