Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Hongkong: v neděli tajfun, v pondělí do práce

Město se ze zásahu supertajfunem ještě nevzpamatovalo a máloco v něm funguje. Zaměstnanci ale museli do práce nastoupit okamžitě. Za jakou cenu?

Supertajfun Mangkhut a škody, které za sebou zanechal, neunikly pozornosti evropských médií. Zatímco na Filipínách a v Číně bouře způsobila rozsáhlé sesuvy půdy a ztráty na životech, Hongkong se pyšní tím, že díky vysokým stavebním standardům a kvalitnímu krizovému managementu nepříznivé povětrnostní podmínky výborně zvládl. Tamní finanční trhy, kanceláře i obchodní domy obnovily běžné fungování hned následující den.

Zdá se, že jde o skvělý výkon. Nedělní Mangkhut byl totiž nejsilnější zaznamenanou bouří, která autonomní správní oblast Hongkong kdy postihla. Média plnily rekordní záznamy síly větru, výšky vln i výše budoucích pojistných plnění. Tajfun zaplavil pobřežní oblasti, zanechal rozsáhlé škody na domech a polámal velké množství stromů. Zhruba dvě stě lidí bylo zraněno, ale nikdo nepřišel o život – v kontrastu s druhou nejsilnější bouří Ellen, která v roce 1983 způsobila smrt více než šedesáti lidí a zhruba dvěma tisícům vzala střechu nad hlavou.

Pokud by v neděli večer zůstal vyhlášený varovný signál osmého stupně, hongkongská burza by byla do pondělního poledne zavřená. A zdá se, že právě tehdy by na město dopadla ta největší katastrofa.

Kromě zmíněného důrazu na stavební normy a pro Evropu těžko představitelného masivního zpevnění většiny svahů se oblast na příchod supertajfunu bezprostředně připravovala několik dní. Odklízely se věci z ulic, zabedňovala se okna a výlohy, nebo se alespoň ze zvyku zpevňovaly lepicí páskou. V souladu s očekáváními byl v neděli na deset hodin vyhlášen nejzávažnější výstražný stupeň číslo 10, což znamená, že byla pozastavena většina hromadné dopravy, zavřely obchody i zbytek soukromého sektoru, s výjimkou nezbytně nutných institucí a záchranných služeb.

Město, o kterém se tvrdí, že nikdy nespí, tak v neděli téměř utichlo a kromě náhodných chodců a hrstky taxíků se po ulicích proháněla pouze hasičská auta a sanitky. V pondělí ráno byly i v poměrně dobře krytých částech města patrné škody – polámané stromy, kusy plechu ze střech, stavební suť a voda z praskajícího vodovodního potrubí. S první vlnou úlevy se místní média začala rozplývat nad tím, že se našlo dost dobrovolníků, kteří spoušť ve svém okolí odklízejí bez nároků na odměnu. Město se probralo k životu, lidé zase začali plnit obchody… a snažili se dostat do práce.

Chrání Hongkong magnetické pole?

Hongkongská meteorologická stanice na základě měření a modelování vyhlašuje v případě extrémního počasí varovné signály. V případě stupňů 8 až 10 se ruší výuka, přerušuje se veškerá práce (s výjimkou základních nezbytných služeb) a lidé jsou vyzváni, aby zůstali doma v bezpečí. Jsou také otevřeny nouzové přístřešky pro bezdomovce a pro případné evakuované.

Vyhlašování těchto signálů nemusí být neproblematické, jak v nadlehčené podobě naznačuje rozšíření internetových memů zobrazujících „Liovo magnetické pole“, jehož existenci měla hongkongská vláda i mluvčí meteorologické stanice potřebu opakovaně oficiálně dementovat a označit za konspirační teorii. Li Ka-shing je jeden z nejbohatších hongkongských magnátů. Podle této „teorie“ je natolik mocný, že dokáže vytvořit silové pole, které během pracovních dní chrání město před silou přírody. Ostatně i Mangkhut přišel v neděli…

Nemusí to být tak bizarní, jak se na první pohled jeví. Memy pracují s podezřením, že hongkongská meteorologická stanice, která je zodpovědná za vyhlášení varovných signálů (a tedy i za celý chod města), nesleduje jen ochranu obyvatel a zmírňování rizik, ale i ekonomické zájmy. Při vyhlášení nejvyšších varování vznikají na hongkongských finančních trzích velké ztráty, neboť globální konkurence zůstává aktivní. Což není nic neuvěřitelného, vážení rizik nikdy neprobíhá izolovaně nebo na základě iluze imaginárních, čistě objektivních vědeckých měření, ale v kontextu priorit, nákladů i dopadů rozhodnutí. A z ekonomického hlediska, které zde hraje prim, jde o hodně – pokud by v neděli večer stále ještě zůstal vyhlášený varovný signál osmého stupně, hongkongská burza by byla do pondělního poledne zavřená. A zdá se, že právě tehdy by na město dopadla ta největší katastrofa. Ekonom z Čínské univerzity v Hongkongu pro deník South China Morning Post spočítal, že ekonomické ztráty regionu by v případě zrušení celé pondělní pracovní doby mohly dosáhnout 7,3 miliard hongkongských dolarů (tedy více než 20 miliard českých korun). K této částce došel tak, že vydělil loňský hrubý domácí produkt 365 dny. A to je argument, na který se v jednom z nejdražších měst světa, kde čas jsou peníze, slyší. V médiích se přitom přetahují političtí představitelé a zástupci veřejnosti – soukromý sektor o své zisky v Hongkongu bojovat nemusí, a tak raději mlčí.

Svobodná kapitalistická společnost jede dál

Ať už je však vliv soukromého sektoru na vyhlašování varovných signálů prokazatelný nebo ne, meteorologická varování se vztahují pouze na bezprostřední ohrožení počasím. Netýkají se ovšem následků.

A ty jsou v tomto případě markantní. Narušené elektrické vedení i po dvou dnech stále ještě brání provozu některých úseků metra. Polámané stromy a suť dosud blokují stovky ulic a silnic, takže i autobusová doprava drhne – v pondělí byla ještě nefunkční většina autobusových linek. Vzdálenější čtvrti jsou pořád ještě odříznuté od elektřiny a není jisté, zda v některých oblastech přece jen nedojde k sesuvům půdy. A především není jasné, jaké škody se doposud neprojevily – prasklé stromy, narušená statika či únava materiálu. Stále ještě není neobvyklé, že na ulici plné chodců zničehonic praskne vodovodní potrubí, ze kterého se začnou řinout proudy vody.

Místní úřad pro školství s ohledem na situaci vyhlásil volno a ani v úterý ještě některé školy a univerzity neobnovily výuku v plném rozsahu. Zaměstnanci se však museli hned vrátit do práce. Absurdita tohoto kroku byla v pondělí ráno zjevná na mnoha stanicích metra. Byly natolik přetížené, že dojíždějící stáli fronty na vlak až ven. Běžná byla i více než hodinová zpoždění. Kromě nepříjemné situace však bylo v sázce mnohem víc. Mluvčí MTR (hongkongského dopravního podniku, který spravuje metro) deníku South China Morning Post řekl, že zajištění dopravy pro extrémně vysoké množství zaměstnanců bylo naprostou prioritou. Na důkladnou bezpečnostní kontrolu tunelů a vlaků tak vznikl prostor až po dvou velmi silných dopravních špičkách, když metro rutinně zavřelo na noc z pondělí na úterý.

Správy nedalekých čínských metropolí Šen-čen a Kanton, které byly tajfunem také zasaženy, zavřely soukromé provozy i veřejné služby také v pondělí, aby městům daly prostor ke vzpamatování. Předsedkyně hongkongské výkonné rady Carrie Lam Cheng Yuet-ngor oproti tomu na pondělní tiskové konferenci požádala zaměstnavatele, aby byli tolerantní k případným pozdním příchodům svých zaměstnanců. Kritickým hlasům poukazujícím na dopravní situaci i bezpečnostní rizika čelí postojem, že ve svobodné kapitalistické společnosti nemá vláda jakékoli oprávnění takto zasahovat do kontraktu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Po dvou dnech (nejen) dopravního chaosu je však zjevné, že stávající situace rozhodně není ideální. Vede se živá neoficiální debata nad tím, jak by bylo možné do budoucna pro podobné situace zákonně zajistit lepší pozici zaměstnanců. Výkonná rada souhlasí, že je potřeba se ze situace poučit. Ustavila pracovní skupinu relevantních subjektů, která se již začala problémy zabývat – zatím se nicméně mluví o vhodnosti stávajících stavebních norem, kvalitě informování a dalších krocích, které mají napříště zajistit, aby se zaměstnanci dostali do práce včas.

Autorka je socioložka, momentálně pobývá v Hongkongu.

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image