Foto Policía Nacional de los Colombianos, Flickr, Creative Commons, CC BY-SA 2.0 DEED
Teprve dva měsíce byl ve funkci ekvádorský prezident Daniel Noboa, když na začátku ledna vyhlásil válku drogovým gangům. Reagoval tak na bezprecedentní vlnu násilí v ekvádorských ulicích, která následovala po zmizení lídra gangu Josého Adolfa Macíase přezdívaného Fito z věznice v ekvádorském Guayaquilu.
Právě největší ekvádorský přístav je zároveň centrem drogových kartelů v zemi ležící mezi dvěma největšími producenty kokainu, Kolumbií a Peru. Ty stojí za tím, že se z „ostrova míru“ stal během posledních pěti let jeden z nejnebezpečnějších států regionu. Dokládá to nejen dění posledních týdnů, ale i rostoucí statistiky zločinnosti.
Ekvádor aktuálně patří mezi latinskoamerické státy s nejvyšším počtem vražd v přepočtu na obyvatele. V roce 2023 v 17milionové zemi došlo v průměru k 46,5 vraždám na sto tisíc obyvatel. Strmě pak v posledních týdnech roste také počet zadržených, kdy policie od 9. do 25. ledna zatkla 3611 lidí, z nichž 237 obvinila z terorismu.
Peklo jménem Guayaquil
Na provincii Guayas, kde leží i zmíněný 2,5milionový přístav, připadá téměř polovina všech zaznamenaných vražd. Pro ekvádorskou ekonomiku jde přitom o jeden z nejdůležitějších regionů.
Hned 80 procent ekvádorského vývozu (pokud nepočítáme ropu) proudí právě přes přístav v Guayaquil a to včetně hlavních exportních komodit – banánů a krevet. Do světa ale nemíří jen ovoce a mořské plody, ale také kokain, jehož spotřeba v USA i Evropě rok od roku roste.
Hlava státu, který stojí za 60 procenty světové produkce koky, oznámila, že je na čase užívání drog považovat především za problém veřejného zdraví.
„70 procent kokainu, který připluje do Evropy, přichází z Ekvádoru. A z toho je 80 procent z Guayaquilu,“ uvedl pro agenturu AFP velitel pobřežní stráže Fernando Alvarez. V oblasti totiž mimo lokální kriminální skupiny působí především dva velcí hráči globálního drogového zločinu, mexické kartely Sinaloa a Jalisco „Nová generace“.
Oba kartely zde verbují mladé nezaměstnané Ekvádorce, ale také vybírají výpalné, čímž ohrožují místní ekonomiku. „Mnoho rodin, které zde na ulici prodávaly ryby nebo banány musely svou živnost zavřít, někdy se rovnou odstěhovaly,“ řekla stanici Al-Džazíra místní obyvatelka María.
Ochrana jen pro bohaté
Podobně na tom je i přes řeku Guayas ležící 300tisícový Duran. Průmyslové centrum, které posledních patnáct let využívalo své výhodné polohy, se stalo místem bojů mezi dvěma ekvádorskými gangy Chone Killers a Latin Kings. Ve městě se tak poslední roky výrazně zvýšil počet vražd i únosů, za které gangy požadují vysoké výkupné.
Nejvíce tak činnost kartelů zaměřujících se na přepravní společnosti dopadá na ty nejmenší. Malé a středně velké společnosti si totiž na rozdíl od konkurence nemohou dovolit ozbrojenou ochranku. Výkupné za řidiče kamionů se přitom pohybuje od 4 do 20 tisíc dolarů, přičemž za poslední dva roky v zemi přišlo rukou gangsterů o život asi třicet přepravců.
„Začali krádežemi našeho nákladu. Potom přešli na krádeže vozů, až přistoupili k únosům řidičů, kterým amputují prsty nebo i celou ruku a videa posílají rodinám,“ popsal praktiky gangů koordinátor Národní federace těžké přepravy Renato Goméz.
Železná pěst
Situace se zlepšila až v posledních týdnech, kdy faktickou kontrolu nad oblastí převzala díky vyhlášení výjimečného stavu ekvádorská armáda. Vláda prezidenta Noboy vyhlásila gangům, ke kterým podle ní patří nejméně 30 tisíc Ekvádorců, otevřenou válku, do které se zapojila policie i do té doby podfinancovaná armáda.
„Neutralizovat“ tak rozsáhlou a početnou zločineckou síť, navíc s vazbami na zahraničí, se aktuálně zdá jako takřka nemožný úkol. Admirál Jaime Vela Erazo, který stojí v čele velení ekvádorské armády, ale pro CNN odmítl „ústup či vyjednávání“ s tím, že v „sázce je budoucnost celé země“.
Vojáci si ale mezitím stěžují na nedostatek potřebného vybavení nebo munice a převládá u nich obava z pomsty kartelů. „Vím, že jsou z nás teď cíle,“ řekl CNN jeden z vojáků. Gangy už se takto pomstily například státnímu zástupci Césaru Suárezovi, který měl na starosti vyšetřování vniku ozbrojenců do studia televize TC. 17. ledna zatím neznámí muži Suáreze zastřelili v jeho voze při cestě k soudu.
V zemi mezitím probíhá diskuze o účinnosti takzvané „železné pěsti“ („mano dura“), tedy tvrdého postupu vůči zločinu a drogám. Sociální vědkyně Blanca Rivera, která se nejohroženějším oblastem Guayaquilu dlouhodobě věnuje, považuje za důležité investovat do sociálních programů a vzdělání. „Jsou zde celé čtvrti bez přístupu k vodě,“ vysvětluje situaci Rivera, podle níž je potřeba především zlepšit životní úroveň mladých Ekvádorců.
Poptávka i produkce roste
Když před více než padesáti lety americký prezident označil narkotika za „veřejného nepřítele číslo jedna“ a ve spolupráci s mnoha latinskoamerickými vládami začal bojovat s narkomafiemi, málokdo předpokládal, jak celý problém v průběhu let nabobtná, píše ve svém komentáři šéfredaktor Americas Quarterly Brian Winter.
Podle odhadů Organizace spojených národů se produkce kokainu za poslední dekádu takřka zdvojnásobila. Roční objem vyrobené látky dosahuje takřka 2500 tun, přičemž původ má droga z většiny v Kolumbii, Peru a Bolívii.
Rostoucí poptávka po drogách mimo tradiční regiony, jako jsou Spojené státy nebo Evropa, pak způsobuje, že narkomafie své působení rozšiřují i do dříve klidných zemí regionu, jako je Chile, Uruguay nebo zmíněný Ekvádor. Jak a jestli vůbec pokračovat ve válce s drogami je aktuálně téma hned v několika latinskoamerických zemích. Zatímco Ekvádor se v lednu vydal cestou Salvadoru a jeho prezidenta Nayiba Bukeleho, další státy regionu včetně Mexika volí opačnou strategii.
Ústup ve válce s drogami
Mexický prezident Andrés Manuel López Obrador (AMLO) nepokračoval po vzoru svých předchůdců v politice tvrdých zásahů proti kartelům. Mexická hlava státu opakovaně popisuje drogy především jako problém USA. V posledním projevu o stavu země se například o této problematice ani nezmínil.
Mexické úřady a policie sice nadále pokračuji v zásazích proti narkomafiím, četné návštěvy amerických delegací ale napovídají, že vláda Joea Bidena čeká od svého souseda větší aktivitu. Spojené státy především očekávají větší zásahy proti fentanylu. Podle investigace agentury Reuters navíc razie mexické policie často probíhají už v opuštěných laboratořích, což například republikánský senátor Chuck Grassley označil za „imaginární válku proti drogám“. V Mexiku tak sice klesl počet vražd, působení kartelů a jejich vydírání se naopak rozšířilo.
Legalizace? Spíše ne
Prezident Kolumbie Gustavo Petro pak loni na summitu zemí Latinské Ameriky oznámil, že podle něj „válka proti drogám selhala“. Hlava státu, který stojí za 60 procenty světové produkce koky, oznámila, že je na čase užívání drog považovat především za problém veřejného zdraví. Legalizaci některé z drog ale Petro odmítá a opírá se o odpor veřejnosti.
Snahy o legalizaci některých omamných látek pak zřejmě prozatím vzdá i brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva. Levicová hlava státu je sice tomuto kroku nakloněna, podle průzkumů se ale proti legalizaci staví 72 procent brazilské společnosti.
Výrazné pokroky ve válce proti drogám pak nehlásí ani Bolívie, kde jsou pěstitelé koky důležitou složkou vládnoucí strany, uvádí Winter. Stejně tak se jakoukoli politiku v této oblasti nedaří prosazovat v politicky nestálém Peru, venezuelská diktatura pak boj proti drogám ukončila už před lety ve prospěch lidí napojených na tamní režim.
Legalizace se jako pravděpodobné řešení nejeví ani v Argentině, ačkoli šlo o součást kampaně nedávno zvoleného prezidenta a libertariána Javiera Mileie. Důvodem je nejen slabá politická pozice, ale již zmíněný odpor veřejnosti, která se obává zvýšení kriminality.
Popularita Bukeleho tvrdé politiky proti gangům možná velké části obyvatelům Latinské Ameriky zní lákavě, dvě procenta dospělé populace ve věznicích, jako tomu je v Salvadoru už, ale justice ani veřejnost nemusí tak jednoduše tolerovat. Zatím má tak region mnohem blíže k patové situaci než efektivnímu řešení.
Autor je spolupracovník redakce.