Národní galerie ve Vraném nad Vltavou?


O budování kulturního městečka jsme hovořili s umělcem, kritikem a vydavatelem Ivanem Mečlem.

Na Facebooku se před měsícem objevila tajuplná identita Perla Nová. K dnešnímu dni má již téměř tři sta přátel z okruhu známých postav nezávislé kultury a vyzývá dobrovolníky k pomoci při budování nové kulturní komunity v budově zkrachovalé papírny ve Vraném nad Vltavou. Za projektem, jehož součástí má být i nová „Národní galerie“, stojí umělec, kritik a organizátor Ivan Mečl. Ten v devadesátých letech založil nakladatelství Divus, v němž mimo jiné v několika jazykových mutacích vychází časopis Umělec. Mimo to provozuje několik kulturních center v různých evropských městech a donedávna i v Praze. Po několika letech fungování kulturního prostoru Divus Prager Kabarett v pražském Orcu se nyní Mečl společně s Divusem stěhuje za novým dobrodružstvím za Prahu.

Můžete nejprve popsat historii papírny ve Vraném nad Vltavou?

Byla to kdysi významná papírna, která vznikla kolem roku 1850. Před svým zánikem vyráběla zvláštní druhy papírů, specializovala se na ten nejtenčí – cigaretový, balicí. Dělaly se tu papíry do kondenzátorů a podobně. Papírna měla před sebou velkou budoucnost, měla zakázky na dvacet let dopředu, ale byla po revoluci vedena k řízenému bankrotu, vykradena a zlikvidována.

Kdy se to stalo?

Kolem roku 2000. Kolaps továrny je největším traumatem tohoto městečka. Většina zdejších lidí tam byla zaměstnaná a pro řadu z nich to byl konec živobytí.

Peníze jsou mi ukradené. Pokaždé zkouším, co svět vydrží, dokud mě to nezničí. Pokud se svět nevzbouří a nezničí mě, budu já ničit svět podobnými projekty.

Jak jste se o tom dozvěděl?

Po odchodu z Orca jsem chtěl mít deset let prázdniny. Musel jsem ale uskladnit nějaké knihy a vybavení a hledal jsem sklad. Bydlel jsem tehdy v Davli, jezdil jsem do Prahy podél Vltavy a jednoho dne jsem si všiml na druhém břehu na továrně velkého banneru o pronájmu levných prostorů. Byla to dobrá nabídka, tak jsem to vzal. Posléze jsem se setkal s majiteli, které zaujalo to, co děláme. Ptali se mě, zda bychom nechtěli něco podobného vymyslet i pro Vrané. Řekl jsem, že o tom budu přemýšlet a zase jsem do toho spadl. Mým dávným snem je totiž vybudovat nějaké městečko.

Městečko?

Samostatné, nezávislé městečko s tvůrčími i klasickými živnostmi, kreativním průmyslem, obchody, kavárnami, uměleckými i vzdělávacími institucemi. Tak má dle mého vypadat městečko. Sen učitele a separatisty.

Vrané je ale trochu z ruky vzhledem k tomu, že většina umělců a milovníků kultury žije v Praze. Představujete si, že by se přestěhovali do areálu papírny?

Určitě. A nemělo by to stát jen na umělcích. Já sám se cítím být hlavně nakladatelem, vzděláním jsem učitel. S Divusem se nevěnujeme jenom umění, ale také divadlu, literatuře, osvětě a třeba i experimentální polygrafii.

Městečko se má jmenovat Perla a opravdu v něm chcete vybudovat Národní galerii? Proč?

Město jsme nazvali Perla na počest Alfreda Kubina, autora Země snivců, knihy o krajině nevyzpytatelných dějů a událostí, kam se přestěhuje hlavní hrdina, malíř. Hlavní město románové země se nazývá právě Perla. Na Národní galerii se mě z médií a přátel stále někdo ptá. Její vývoj jsem v poslední době docela sledoval. Tvrdím, že nejlepší řešení problému Národní galerie je založit si svou vlastní. Oslovíme všechny bývalé ředitele Národní galerie, jestli by se nechtěli přihlásit do konkurzu na ředitele. Jednou z podmínek ale je, že za svou pozici budou muset platit, nepůjde tedy o placené, ale zaplacené místo. Na rozdíl od té nynější Národní galerie se totiž v našem případě jedná o post skutečně prestižní.

Bývalé papírny ve Vraném nad Vltavou. Pro místní je trauma, že fabrika zkrachovala

Lze to zobecnit? Je opravdu řešením stávající krize státních kulturních institucí zakládat si své vlastní? Vy zakládáte nějaké instituce neustále…

Důležité je, že zakládáme instituce funkční. Jistě, jsou v řadě ohledů diskutabilní. Rozdíl mezi našimi institucemi a těmi oficiálními je ale – aspoň z pohledu pragmatika z TOP 09 – především ten, že ty naše nespotřebovávají devadesát procent rozpočtu na svůj vnitřní provoz. Je to přesně obráceně. Vnitřní provoz stojí deset procent, zbytek putuje k těm, kteří přicházejí zvenku a kteří vytváří kulturní program.

Jak bude celá tato akce financovaná? Z jakých zdrojů hodláte čerpat?

Začínáme ze svého jako vždy. Shromažďuji kolem sebe přátele, které to zajímá, jako tenkrát v devadesátých letech. Grantů jsme měli vždycky málo. Peníze jsou mi ukradené. Pokaždé zkouším, co svět vydrží, dokud mě to nezničí. Pokud se svět nevzbouří a nezničí mě, budu já ničit svět podobnými projekty.

Ve Vraném nyní trávíte veškerý svůj čas?

To ne, věnuji se ještě Divusu v Londýně a Berlíně. Všechny ty pobočky mi velice pomáhají. Zveme sem lidi ze zahraničí a místní zase posíláme ven.

Jaké typy aktivit se tu budou odehrávat za dva, tři roky? Jaká je vaše představa?

Zakládáme Národní galerii a hledáme někoho, kdo by tu založil Národní divadlo. Budou tu vzdělávací instituce, rád bych, aby tu byla knihovna, kavárny, plánujeme i koncerty vážné hudby. Bude to v podstatě takový Prager Kabarett, ale pod menším finančním tlakem. V Praze jsme museli nacpat do chřtánu hroutící se korporace šedesát tisíc korun měsíčně, takže na program skoro nic nezbylo. Bylo by nepříjemné chtít od ostatních, kteří tam vyvíjeli nějakou činnost, aby na ni ještě finančně přispívali. Tady budou realizovat své projekty zadarmo nebo jim ještě zaplatíme. Nájem tu samozřejmě je, ale je to nesrovnatelné. Zkrátka, dobré podmínky pro kulturní projekty dnes existují pouze v místech, která nejsou atraktivní. Jakmile se stanou atraktivními, přestávají být udržitelné pro nezávislou nízkorozpočtovou aktivitu. Ten dům na Vltavské jsme v podstatě učinili přitažlivým. Když jsme tam přišli, nebyl tam nikdo. Během tří let se tam všichni nastěhovali a začali nám naznačovat, jak to máme dělat lépe. „Pane Mečl, kdybyste tu obden dělal koncert, tak byste na ten nájem měl.“ Ale takhle já to nechci. Nehodlám dělat kompromisy a organizovat věci, které se mi nelíbí nebo na které nemáme kapacity, jen proto, že musíme. Chci o tom, co dělám, přemýšlet. Dělat toho méně, lépe, a ne zešílet z kulturního provozu beze smyslu.

Ve své výzvě zveřejněné na Facebooku zdůrazňujete, že se nejedná o „krátkodobý gentrifikační projekt“. Je možné se tomu vůbec vyhnout?

Je. Má to být něco, co možná vytrvá desítky let. I majitel bude rád, že tady má městečko. Naštěstí je to komplikovaná zóna, luxusní byty se tu stavět nedají, je to záplavová oblast, nejezdí sem autobusy, obrovské železobetonové stavby se nedají bez velkých nákladů zbourat a občas si to na přehradě špatně spočítají a udělají z toho Benátky. Jeden ze záměrů byly sklady, ale na tom se už dnes taky vydělat nedá. Nabízí je kdekdo. Za tu cenu tu můžeme udělat něco daleko lepšího. Nájem za sklad je pro kulturu přijatelný. Nejdůležitější je ale vstřícný majitel, kterého je možné nadchnout pro něco víc než gentrifikační strategii.

Máte představu o lidech, kteří tu kolem žijí? Jak se na vaše plány dívají?

Jak říkám, pro místní je trauma, že ta fabrika zkrachovala. Rád bych tu na zahájení uspořádal i výstavu o historii papírny a především jejím trpkém konci. Už teď z vyprávění pamětníků tuším, že to byl jeden z nejodpornějších privatizačních podrazů devadesátých let. A podepsal se na osudu celé místní komunity. O tom to bude. Nakonec bychom mohli to trauma překonat… Pro veřejnost otevřeme v září.

 

A2LARM