V úterý 10. února byli tři muslimští Američané zavražděni v bytovém komplexu Univerzity Severní Karolíny. Zločin se nesl na vlně útoků proti muslimům v Evropě, reakcí na lednové vraždy (spáchané muslimy) novinářů z redakce časopisu Charlie Hebdo v Paříži.
Západní média budou pravděpodobně popisovat pachatele činu, o němž se spekuluje, že byl namířen proti samotnému islámu, stejně jako většinu antimuslimských zločinců – jako šílené, pomýlené fanatiky, kteří jednali sami za sebe. Podle toho, jak takové vrahy média zobrazovala v minulosti, málokdo asi zmíní, že pachatelé jednali na základě nějaké ideologie nebo obecnějšího myšlenkového systému.
Ale co když případy násilí namířeného proti muslimům vycházejí alespoň z některých aspektů západní ideologie? Co když se islamofobie stala tak běžnou, tak přijímanou, že nyní představuje převládající světonázor přinejmenším u některých skupin lidí žijících na Západě?
Zobrazování islámu
Vzhledem k naší zkušenosti s informováním o muslimech a islámu a tomu, co víme o vlivu médií a mediální teorii, je těžké se nezabývat západními médii jako možnými příčinami atmosféry nenávisti vůči islámu a muslimům. Je pravděpodobné, že antimuslimské nálady a zločiny přinejmenším z části souvisí s jednostranností, senzacechtivostí a fanatismsem, s nimiž média zpravují veřejnost o islámu a muslimech.
Přestože existuje zpravodajství, které je vůči muslimům spravedlivé a neutrální, jakož i zábavné pořady, které zobrazují muslimy přívětivěji, většinou jsou muslimové a islám prezentováni v negativním světle, prostřednictvím stereotypů.
Celá řada myslitelů – včetně Edwarda Saida, Elizabeth Poole, Kaie Hafeze, Milly Williamson, Karima Karima, Teuna Van Dijka, Kimberly Powell a Diny Ibrahim mezi jinými – se zabývala zkoumáním toho, jak západní média pojímají islám a muslimy.
Jejich studie naznačují, že muslimové jsou velice často vylíčeni jako násilní, zpátečničtí a fundamentalističtí a jako hrozba západní civilizace. Západní zpravodajství jen zřídkakdy řeší islám, aniž by chtělo ukázat jeho souvislost s nějakým zvěrstvem. Muslimové jsou zřídkakdy zmíněni v kontextu pozitivní nebo neutrální zprávy.
Řada studií přišla na to, že muslimové jsou zobrazováni jako jednolitý celek, aniž by někdo bral v potaz jejich rozmanitosti a rozdílnosti. Další analýzy ukazují, že zpravodajství o světových válečných konfliktech, v nichž převažují muslimové, neřeší dostatečně kontext a okolnosti, čímž se podsouvá obraz muslimů jako lidí, kteří jsou přirozeně násilní a konfliktní.
Rozporuplné zpravodajství
Jiné studie poukazují na rozporuplnost zpráv o globálních a regionálních konfliktech. Když muslimové zabijí křesťany, židy nebo příslušníky jiných, nemuslimských náboženských skupin, islám v tom přímo hraje roli. Pokud muslimy zabíjejí židé, křesťané a další nemuslimové, náboženská příslušnost zločinců je bagatelizovaná nebo ignorovaná.
Pokračující konflikt v Barmě je dobrým příkladem. V západním zpravodajství se toho mnoho neobjevilo o nedávném pronásledování muslimských Rohyngiů, kteří jsou podle Human Rights Watch oběťmi masového vraždění, „zločinů proti lidskosti“ a „etnické čistky“.
Americké zpravodajské televizní stanice v současnosti zdůrazňují možnou souvislost mezi skupinami, jako jsou al-Káida nebo ISIL, a učením islámu. Analytici, kteří tvrdí, že „sám islám představuje problém“, dostávají prostor ve sledovaných a prestižních diskusních pořadech, zatímco odborníci na islám jsou systematicky ignorováni.
Je zajímavé, že ačkoliv každý teroristický čin spáchaný muslimem rozhodně odsoudí všechny důležité islámské univerzity, vědecké rady, organizace, muslimské vlády a přední muslimští právníci, novináři si přesto pravidelně stěžují, že muslimové terorismus neodsuzují.
Prominentní novináři
Mediální magnát Rupert Murdoch nebo novinář Piers Morgan nedávno prohlásili, že vykořenit a porazit al-Káidu nebo ISIL je především úkolem muslimů.
Takové komentáře samozřejmě ignorují skutečnost, že muslimové v zemích s většinovou muslimskou populací jsou často zaneprázdněni bojem proti brutálním diktaturám (jež jsou často podporovány západními zeměmi včetně USA), trpí kritickou chudobou a pravidelným bombardováním, což jsou podmínky, v nichž se daří právě skupinám, jako jsou al-Káida nebo ISIL.
V textech západních novinářů se vždy jasně naznačuje, že západní společnosti by měly být nedůvěřivé vůči muslimům – všem muslimům. Různí samozvaní odborníci uvádí ve sledovaných médiích nafouknuté odhady počtu muslimských teroristů a někteří dodávají, že „mírumilovní“ muslimové jsou jen menšinou, která, a to je důležité, špatně pochopila učení z podstaty násilného náboženství.
Nikdo ale neřeší skutečná fakta – kterých není nedostatek – tj. že muslimové nejsou o nic více násilní než nemuslimové a že převážná většina muslimů považuje terorismus za něco odporného.
Diskuse, které probíhají v televizním zpravodajství, nejsou překvapivé vzhledem k systémovým problémům, kterými toto zpravodajství trpí, a vzhledem k jednostrannosti zdrojů. Proč například nikdo pravidelně nezve Hamzu Hansena, jednoho z nejlepších amerických muslimských intelektuálů, vedle těch, kteří svou kariéru zakládají na analýze islámských textů, aniž by k tomu zjevně měli kvalifikaci?
Muslimové jsou jako všichni jiní
Odborné studie rovněž kriticky poukazují na západní zábavní průmysl a jeho přístup k muslimům. V zatím nejsouhrnnější a nejsystematičtější studii hollywoodských filmů prozkoumal mediální odborník Jack Shaheen stoleté dějiny zobrazování Arabů a muslimů.
Přišel na to, že většina z devíti set prostudovaných filmů ukazuje Araby a muslimy jako „brutální, nemilosrdné, necivilizované náboženské fanatiky a penězi posedlé cizince, kteří nechtějí nic jiného než terorizovat civilizované Zápaďany, především křesťany a židy“.
Bylo by samozřejmě nesmyslné tvrdit, že západní zpravodajství a zábavní průmysl by se měly zcela obejít bez negativního ztvárnění muslimů. Nebylo by to rozumné, například právě kvůli globálnímu terorismu. Muslimové nakonec způsobují tragédie stejně jako všichni jiní.
Není ale od věci žádat informace uvedené v kontextu, spravedlivější zobrazování, kritické analýzy skutečných příčin terorismu, větší zastoupení muslimských hlasů a zpravodajství, které rozlišuje mezi obyčejnými muslimy a al-Káidou a ISIL.
Jak ukazuje odborná literatura, převládající způsob zobrazování muslimů je jasný: přestože existuje zpravodajství, které je vůči muslimům spravedlivé a neutrální, jakož i zábavné pořady, které zobrazují muslimy přívětivěji, většinou jsou muslimové a islám prezentováni v negativním světle, prostřednictvím stereotypů. A to se týká i těch nejvlivnějších západních médií.
Kdy začneme chtít po médiích, aby si uvědomila svůj podíl na antimuslimských náladách ve společnosti, které převládají v řadě západních států?
A co je ještě důležitější: kdy to budou chtít západní média sama po sobě?
Mohamad Elmasry je docentem na Ústavu komunikací na Univerzitě v Severní Alabamě.
Z anglického originálu Chapel Hill Shooting and western media bigotry, publikovaného na serveru Al-Džazíra, přeložila Tereza Stejskalová.