Levičácko-feministická indoktrinace

Ve švédštině je na vzestupu užívání zájmena hen (ono) v situacích, kdy mluvčí nechce zdůrazňovat pohlaví osoby, o níž je řeč.

Minulý týden vyšlo již čtrnácté vydání Slovníku Švédské akademie (SAOL). Ten představuje aktuální spisovnou podobu slov a plní podobnou funkci jako Pravidla českého pravopisu. Nejnovější vydání je zvláštní tím, že uvádí celkově čtrnáct tisíc nových slov a výrazů, což je neobvykle mnoho.

Největší rozruch ovšem způsobilo zahrnutí genderově neutrálního zájmena hen, které má podle akademie označovat buď osoby, u nichž z kontextu promluvy nerozpoznáme pohlaví, nebo tzv. třetí pohlaví – tedy osoby nepovažující se ani za muže, ani za ženu. Feministky, transgender komunita, ale i někteří lingvisté tuto změnu vítají a od uvedení tohoto zájmena si slibují jeho větší rozšíření v každodenním používání a následné kritičtější nazírání většinové společnosti na heteronormativitu (tj. očekávání, že všichni lidé jsou sexuálně přitahováni opačným pohlavím) a cisnormativitu (představa, že pohlavní identita lidí se vždy shoduje s jejich fyzickým pohlavím).

Slovník také radí, které výrazy použít místo hanlivých slov pro různé etnické skupiny a zcela vyřazuje některé zastaralé, urážlivé výrazy označující rasové a jiné stereotypy.

Zájmeno hen vzniklo odvozením od zájmena hon (ona) a han (on). Poprvé se objevilo v šedesátých letech v novinách Upsala Nya Tidning a bylo navrženo jako alternativa k používání mužského a ženského rodu v případech, kdy pohlaví není jasné, případně není důležité, ovšem bez větších úspěchů. V následujících třech desetiletích se toho s neutrálním zájmenem moc nedělo, až v roce 2008 zaznamenalo vyšší frekvenci užívání, a to z velké části díky jednomu transsexuálnímu blogerovi, jak uvádí jazykovědec Per Ledin.

Hen na vzestupu

V roce 2012 se debata spouští nanovo. Blogeři i společenští komentátoři zaujímají pozice buď pro, nebo proti užívání neutrálního zájmena. Jesper Lundqvist vydává knížku pro děti, Kivi a Monsterpes, v níž pro označení osob používá výhradně zájmeno hen a která vyvolala negativní i pozitivní ohlasy doma i v zahraničí. Podle Ledina užívají hen při komunikaci zejména ženy a častěji se vyskytuje na blozích věnovaných genderovým otázkám a rovnosti pohlaví. Pro většinovou společnost ale zatím má radikální a antinormativní náboj. Liberální deník Dagens Nyheter dokonce zakazuje svým novinářům užívání tohoto zájmena v článcích a reportážích.

V tom samém roce vydává stockholmský kulturní průvodce Nöjesguiden číslo, v němž osoby označuje výhradně tímto zájmenem, a v únoru 2013 užije hen v interpelační debatě ministryně pro rovné příležitosti Maria Arnholm. Švédský parlament však jeho užívání v oficiálních textech a dokumentech zakazuje. V roce 2014 konstatuje populárně-naučný lingvistický časopis Språktidningen, že se zájmeno v jazyce již etablovalo. Pro srovnání: v roce 2011 bylo v médiích na každé hen použito třináct tisíc han a hon, zatímco v roce 2014 byl poměr užívání 1 : 250. Hen se už tolik neužívá v argumentačních článcích, ale hlavně v situacích, kdy chce pisatel zaujmout neutrální postoj a neakcentovat pohlaví osoby, o níž je řeč. Radikálně pravicoví Švédští demokraté jeho užívání nadále bojkotují a považují jej za součást ,,levičácko-feministické indoktrinace“. Zájmeno si přesto nachází cestu i do tradičně mužských odvětví – jako příklad mohou sloužit stanovy Odborového svazu stavebních dělníků z roku 2014, kde hen nahrazuje obvyklá zájmena.

Debata zasáhla i Norsko a Dánsko. V Norsku se hen začíná užívat hlavně při označování osob třetího pohlaví, zatímco jeho používání ve smyslu on nebo ona není obvyklé.

Odvaha zaujmout postoj

Kromě hen se v novém vydání slovníku vyskytuje třeba také označení cisperson, jako opak transperson (transsexuál). Toto označení začala užívat transkomunita jako odpověď na někdy normativně znějící označení transperson. Slovník také radí, které výrazy použít místo hanlivých slov pro různé etnické skupiny a zcela vyřazuje některé zastaralé, urážlivé výrazy označující rasové a jiné stereotypy. Tento fakt se u části veřejnosti setkal s nepochopením a akademie si vysloužila kritiku za „výchovné praktiky“. Jak ale zdůrazňuje šéfredaktor Språktidningen Patrik Hadenius, právě kvůli výchově a vzdělávání si člověk slovník otevře. ,,Je to přece jejich úkol. Nejdu si slovo vyhledat, když vím, jak to má být správně, ale když potřebuji pomoc. A tehdy musí slovník umět poradit a mít odvahu zaujmout určitý postoj.“

Autorka je skandinavistka.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies