V neděli do Prahy přiletěl Jeremy Milgrom, zakladatel, bývalý výkonný ředitel a dnes řadový člen lidskoprávní organizace Rabíni za lidská práva. Milgrom je izraelský rabín, který miluje svou zemi a judaismus. Zároveň je však kritikem politiky státu Izrael, okupace palestinských území a s ní spojeného závažného porušování lidských práv, které považuje za velkou ostudu. V pondělí česká Židovská obec fakticky označila tohoto izraelského rabína za antisemitu.
Kritika Izraele = antisionismus = antisemitismus
Ve své zprávě o projevech antisemitismu v České republice se Židovská obec podle všeho řídí rovnicí, podle níž je kritika politiky státu Izrael antisionismem, přičemž antisionismus je formou antisemitismu. Do šíření takzvaného nového antisemitismu se tak podle představitelů Židovské obce vedle pravicových extremistů nově pouští také levicové skupiny. O nesprávnosti této rovnice svědčí v první řadě už fakt, že antisemity se v jejím důsledku stávají samotní Židé, včetně těch žijících v Izraeli, a dokonce také rabíni jako právě Milgrom.
Tím, že představitelé Židovské obce považují kritiku státu Izrael za antisemitismus, ovšem argument antisemitismem otupují.
Těžko pochopitelná je tato rovnice také proto, že bychom podle ní za antisemitské museli označit i mnohé orgány OSN, lidskoprávní organizace Amnesty International, Human Rights Watch, Červený kříž či UNICEF, a za antisemitu by mohl být označen také generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Ti všichni totiž kritizují současné politiky státu Izrael a jeho vládu. Antisemitským nástrojem by pak bylo do velké míry také mezinárodní právo, protože v rozporu s ním jsou mnohé z aktivit, které izraelská vláda provádí – od stavby osad na okupovaných palestinských územích a vyhánění Palestinců z jejich domovů až po raketové útoky na školy organizace UNRWA naplněné palestinskými uprchlíky k prasknutí.
Právě současná podoba mezinárodního práva slouží jako podklad pro mezinárodní kritiku politiky státu Izrael. V uvažování představitelů Židovské obce by se ovšem v takovém případě mezinárodní právo stávalo základem nového antisemitismu. Je tedy kritika těchto činů a aktivit izraelské vlády skutečným projevem antisemitismu, anebo jen požadavkem na dodržování mezinárodního práva, jak to svět vyžaduje od Ruska, a obyčejným humanismem, který chce, aby by byla dodržována lidská práva Palestinců?
Islámský antisemitismus
Argument antisemitismem je argumentem konečným. Antisemitismus je něčím tak odporným, že označit někoho za antisemitu znamená jeho okamžité vyloučení z veřejné diskuze. To je obecně přijímaný mechanismus – antisemita musí jít z kola ven. Je však třeba jej užívat s velkou opatrností a jen v případech, kdy je jeho užití skutečně oprávněné. Tím, že představitelé Židovské obce považují kritiku státu Izrael za antisemitismus, ovšem argument antisemitismem otupují. Ještě nebezpečnější než jeho nepřesné užívání vůči lidem, kteří v žádném případě nebojují proti Židům, ale proti porušování lidských práv, je fakt, že se argumentu antisemitismem ve vztahu ke kritice a podpoře státu Izrael chopili také představitelé iniciativy Islám v ČR nechceme.
První takový incident nastal loni v létě během demonstrace, která vyjadřovala podporu vojenské operaci v Pásmu Gazy. Iniciativa Islám v ČR nechceme si zde rozložila svůj stánek a vybízela demonstrující k podpisu pod peticí vyzývající k zákazu islámu. V minulých dnech se představitelé této iniciativy postavili proti iniciátorům otevřené výzvy k upuštění od konání festivalu Dny Jeruzaléma. Jeruzalém ovšem není izraelský, byl státem Izrael v roce 1981 v rozporu s mezinárodním právem anektován. Festival je plně v souladu s oficiálními postoji izraelské vlády, která celý Jeruzalém považuje za své hlavní město, a naopak plně v rozporu s postoji Evropské unie, jejíž představitelé respektují mezinárodní právo a rezoluce OSN, podle kterých Jeruzalém izraelský není.
Představitelé iniciativy Islám v ČR nechceme označili iniciátory výzvy za antisemity a v petici, kterou k této příležitosti sepsali, tuto výzvu označili za projev islámského antisemitismu podporovaného levicovými aktivisty.
Zneužívání argumentu
Nelze se divit, že je představitelům Židovské obce kritika státu Izrael nepříjemná a snaží se na ni nějakým způsobem reagovat. Je však velmi obtížné zastávat se aktivit státu Izrael, pokud mezi ně patří stavění osad, demolice palestinských obydlí, omezování práv pohybu palestinských obyvatel přímo na palestinském území, stavba zdi, kterou Mezinárodní soudní dvůr označil za nelegální, nebo anexe Východního Jeruzaléma.
Každopádně pokud představitelé Židovské obce s těmito izraelskými aktivitami souhlasí, je třeba, aby se je naučili nějakým způsobem bránit. Argument antisemitismem je pouhým zneužíváním odporu, který v sobě každý normálně uvažující člověk vůči antisemitismu chová, v zájmu umlčení kritiky porušování mezinárodního práva a lidských práv Palestinců. Navíc – vzhledem k tomu, že jejich lidská práva jsou porušována jen proto, že se narodili jako Palestinci – je zneužívání argumentu antisemitismem právě vůči obětem antisemitismu velmi dehonestující.
Všechny tyto důvody znamenají jediné – mezi vymezováním se vůči politice státu Izrael a projevy nesnášenlivosti namířené na židovské náboženství a jeho příslušníky je potřeba vyznačit jasnou hranici. Není to jen v zájmu bojovníků za lidská práva Palestinců, ale také v zájmu příslušníků české Židovské obce.
Autor studuje mezinárodní vztahy.