Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Prague 4 Palestine Youth je queer kolektiv propalestinských aktivistek a aktivistů, který se zformoval v reakci na bombardování Gazy po 7. říjnu 2023. Kolektiv kromě organizace protestů zároveň na sociálních sítích sdílí informace o dění v Palestině a poskytuje osvětu a podporu dalším aktivistům a aktivistkám. Alarm mluvil s Aishou, Syřankou, která už více než deset let žije v České republice, Lateefem, který pochází z Egypta a Johanou, Slovenkou, která také žije v Česku. Jejich jména byla pro účely tohoto textu změněna.
Upozorňujeme, že rozhovor zaznamenává velmi detailní výhružky sexuálním násilím směrem k aktivistkám. Pokud je pro vás toto téma citlivé, zvažte čtení rozhovoru, případně si na něj vyhraďte pohodlné místo v bezpečném prostředí.
Mnoho lidí ve vašem kolektivu pochází odjinud než z České republiky. Jak jako cizinky a cizinci vnímáte českou debatu okolo masakrů v Gaze a obecně postoj vůči lidem v Palestině? A jaké máte zkušenosti s organizováním protestů na podporu Palestinců v tomto prostředí?
Lateef: Řekl bych, že sionistický protipalestinský diskurz zde v České republice vychází z rasismu. Češi vnímají všechny Araby jako monolit, což je chyba. Palestinci jsou velmi odlišní od Egypťanů, velmi odlišní od Saudů a velmi odlišní od Jemenců. Dokonce i uvnitř každé země existují různé dialekty, odlišné politické názory, zkrátka různí lidé. Zobrazování všech Arabů podle nějakého stereotypu je přesně to, co se snaží prosazovat Hasbara (veřejná politika Izraele, která se snaží šířit pozitivní obraz o zemi, pozn. red).
Pro židovské členy naší komunity je to teď hodně obtížné. Vedou náročné rozhovory se svými přáteli a rodinami. I pro ně se snažíme vytvářet bezpečné prostředí. Jsou jedni z nás.
Aisha: Souhlasím s tím, že velká část toho je rasismus a islamofobie. Mám pocit, že v České republice jsou Arabové vnímaní všichni jako muslimové. Takový stereotypní muslim je hlasitý naštvaný hnědý muž nebo utlačovaná pasivní žena, která musí poslouchat toho naštvaného hnědého muže. To je něco, co jsem dokonce osobně postřehla, když jsem tu vyrůstala. Vím, že mě lidé vnímají jako oběť mojí vlastní identity a toho, že jsem muslimská arabská žena. Ale já nejsem oběť, to není moje realita.
Lateef: Mnoho lidí dokonce neví, že existují arabští křesťané nebo arabští židé. Máme ve svém kolektivu třeba palestinské křesťany…
Johana: Moje zkušenost je trochu jiná. Protože jsem bílá, osobně nepociťuji rasismus. Lidé ale přesto reagují silně, když zjistí, že jsem propalestinská aktivistka. Mnohokrát mi úplně neznámí lidé říkali: „V Gaze by tě znásilnili. Podrobili by si tě a musela bys nosit hidžáb.“ Tento obraz násilných hnědých mužů je používán proti ženským aktivistkám, ať už pocházejí odkudkoli. Osobně znám mnoho Arabů a nikdy jsem se nebála arabského muže tak, jako jsem se bála stoupence bílé nadvlády z České republiky, když se dozví, že jsem na straně Palestiny. To, co jim vychází z úst, je děsivé.
Chtěla bys nám to ještě trochu přiblížit?
Johana: Dostala jsem hodně ošklivých zpráv, hlavně s fantaziemi o znásilnění. Psali mi věci jako: „V Gaze by tě ošukali do krve“ nebo „rozlámali by ti kosti“ nebo „rozšukali by ti obličej vejpůl“. Na sociálních sítích sdílím propalestinský obsah, protože vím, že pro mě je to relativně bezpečné. Jsem Evropanka, mám evropský pas. A to je privilegium, které chci využít. Ale někdy tě ti lidi najdou. Je to riziko, o kterém vím a přijímám ho. Vím, že jsou to většinou prázdné hrozby. Ale někdy to může být trochu děsivé.
Aisha: Zažili jsme výhružky i na protestech. Na mě třeba někdo křičel, protože jsem protestovala v sukni. Stalo se to i dalším ženám.
Vnímáte v českém diskurzu mnoho sexismu a misogynie?
Aisha: Bojují se sexismem sexismem. Chtějí nás údajně chránit před arabským sexismem tím, že na nás přenášejí evropský sexismus.
Johana: Sexismus existuje všude. Je absurdní, že se Češi a bílí lidé obecně považují za nějaké zachránce, aniž by se podívali do zrcadla. Dalším podobným oblíbeným narativem je, jak lidé říkají queer propalestinským aktivistům: „v Gaze by lidi, jako jsi ty, shodili ze střechy.“ Jenže pokud bude Izrael pokračovat ve svém masakru, v Gaze už žádné budovy se střechou ani nezůstanou.
Lateef: Žádné queer lidi nikdo ze střechy budovy v Gaze nikdy neshodil. Je to ale velmi specifický příběh, který se proti nám často používá. Těm, kteří to říkají, ve skutečnosti vůbec nezáleží na právech queer lidí nebo na právech žen. Jen to používají k ospravedlnění násilí proti Palestincům.
Aisha: Jsme queer komunita. A tento druh argumentace vymazává skutečnost, že queer Palestinci teď v Gaze existují. A nebudou zachráněni tím, že na ně budou pořád padat bomby. Nejdříve musí dostat prostor k boji za vlastní osvobození a rovnoprávnost. A to nebude možné, dokud budou kolonizováni.
To zní náročně. Jak se proti takovým věcem chráníte? Máte nějaké osvědčené praxe, které zahrnujete do svého aktivismu?
Aisha: My, kteří nejsme z Palestiny, nemáme formovat narativ. Jsme jen spojenci, kteří zesilují palestinské hlasy. Nejde o nás, jde o Palestince.
Lateef: Také je pro nás velmi důležitá intersekcionalita. Usilujeme o kolektivní solidaritu proti intersekcionálnímu systému útlaku. Spojujeme lidi různé barvy pleti, queer lidi, feministky… Jde nám o všechny tyto boje najednou.
Johana: A snažíme se být nehierarchickým kolektivem a vytvořit opravdu bezpečné místo pro všechny. Být propalestinský v České republice je těžké. Děláme, co je v našich silách, abychom si nezvykli na to, jak se cítíme. Je to neuvěřitelně obtížná situace a je úplně zásadní, abychom o sebe navzájem pečovali a dávali na sebe pozor.
Aisha: Je zajímavé sledovat tuto novou vlnu aktivismu, protože je hodně emocionální. Celý poslední protest jsem proplakala. Nejsme nějací bezcitní hrdinové, spasitelé. Jsme lidé, kteří prožívají silné emoce. Opravdu nám na tom záleží. A to s sebou nese smutek a beznaděj a depresi z toho, co se děje.
Lateef: Dlouho tu chyběla komunita a solidarita. To pociťovali hlavně Palestinci a další lidi, kteří nemluvili česky. Proto je pro nás budování komunity důležitou součástí našeho aktivismu.
Aisha: Jako Arabka, která tu žije 12 let, musím říct, že jsem skrze Prague 4 Palestine Youth potkala spoustu úžasných Arabů. Nikdy jsem si nemyslela, že tu budu mít takovou komunitu. Poznala jsem lidi, kteří se skutečně zajímají o stejné věci jako já a myslí jako já, mají podobné zkušenosti a třeba i vypadají jako já. Je skvělé mluvit o věcech, které máme společné. I když jde o takovou maličkost jako o produkty na kudrnaté vlasy. Nikdy jsem neměla nikoho, s kým bych mohla mluvit o věcech, které mě odlišují od Čechů.
V našem prostoru je docela běžné používat antisemitismus jako argument pro umlčování propalestinských hlasů. Několik novinářek přišlo o práci, protože daly hlas někomu z Palestiny. Zažil někdo z vašeho kolektivu něco podobného? Jak se vypořádáváte s touto kulturou, která se vás neustále snaží umlčet?
Aisha: Studenti z naší komunity se často bojí, že budou vyloučeni ze studia. Že je pro ně i účast na protestu ohrožující. Některé fakulty v Praze se totiž snaží studenty přimět, aby se na protestech nepodíleli.
Johana: Snažíme se jim poskytnout informace o jejich právech a dát jim pocit jistoty, že pokud se něco stane, nejsou v tom sami. Ale na jedné z pražských fakult dokonce koluje seznam lidí, kteří podporují Palestinu. To je hodně děsivé.
Aisha: Je to dokument ve stylu „kádrového profilu“. Obíhá společně se zprávou, která referuje o Palestincích a propalestinských aktivistech jako o „odpadu“, který by měl být „vynesen“. Abyste do toho dokumentu byli zařazeni, nemusíte ani aktivně postovat na sociálních sítích. Lidé, kteří ten seznam spravují, se dívají na stránky, které zveřejňují palestinský obsah, a screenshotují profily lidí, kterým se tento obsah líbí. A občas se snaží získat informace i osobně. Momentálně sice nestuduji, ale jednou za mnou přišel student, protože si myslel, že chodím na stejnou fakultu jako on. Viděl, že mám na telefonu palestinskou vlajku, a začal se mě vyptávat: „Odkud jsi? Jak se jmenuješ? Kolik ti je? Do kterého ročníku chodíš? Jsi na této škole nebo na jiné?“ Celé to působilo hodně agresivně, jako výslech. Vůbec jsem to nečekala. A kdybych tu jeho fakultu opravdu studovala, tak bych se na ten seznam pravděpodobně dostala.
Co si myslíte, že se stane s lidmi na tomto seznamu?
Lateef: Snaží se je monitorovat a dohlížet na ně. Někdy jsou povoláváni k výslechu do kanceláře děkana. Někteří byli dokonce nahlášeni policii. Nic z toho samozřejmě nebylo, protože nejsou žádní teroristé. Ale stejně to pro ně musí být děsivé. Tohle není pro studenty bezpečné prostředí, zejména pro ty, kteří nemají evropský pas a jsou závislí na vízu. Jakýkoli záznam od policie je pro vás v tu chvíli ohrožující.
Aisha: Na těchto fakultách pracují ombudsmani, kteří jsou placení za to, aby zajistili, že neprobíhá žádná diskriminace. Vysoké školy se ale zjevně nesnaží zajistit, aby to bylo bezpečné prostředí pro všechny. Že se něco takového děje, je naprosto odporné. Škola by přece měla být bezpečné místo, kde se můžeme vzdělávat, aniž by nás někdo sledoval a obtěžoval. Všechny vysoké školy v Praze by se tímhle měly zabývat a zajistit, aby se nic podobného už nikdy nedělo.
Snažil se někdo kontaktovat ombudsmany nebo přímo vedení školy?
Aisha: Bojím se, že ani je nevnímají propalestinští studenti jako bezpečnou možnost, kam se obrátit.
Lateef: I kdyby to bylo anonymní, tak těch lidí, kteří jsou z Palestiny nebo otevřeně Palestinu podporují, je na fakultě málo. Bylo by tedy docela jasné, kdo to řekl. To je také důvod, proč nechceme jmenovat konkrétní školu, nechceme ohrozit propalestinské studentstvo.
Říkali jste, že studentstvo muselo kvůli podpoře Palestiny dokonce na policii. To nás vede k obviňování z antisemitismu. Máte s takovými nařčeními také zkušenost jako kolektiv?
Johana: Lidé nás obviňují z antisemitismu pořád. Máme takovou větu, kterou vždy opakujeme: „Palestinci si nevybrali náboženství svých utlačovatelů.“
Lateef: Já se domnívám, že antisemitismus byl do oblasti Palestiny importován. Tehdy probíhaly pogromy v Rusku, děly se hrozné věci proti židovskému obyvatelstvu v Evropě i jinde ve světě. Do Palestiny ale antisemitismus přišel až s britským kolonialismem, rozdělením území a kreslením hranic na území, na které kolonisté neměli žádné právo…
Johana: Mnoho propalestinských aktivistů je židovského původu. A taky spousta členů kolektivu byla v minulosti aktivní v antifašistickém hnutí. Je to zajímavý zážitek, když roky bojujete proti náckům a najednou vás někdo nazve antisemitou, protože podporujete Palestince.
Aisha: Samozřejmě jako kolektiv odsuzujeme antisemitismus, když je k tomu oprávněný důvod. Ale nesmí to být jen nástroj, jak umlčet někoho jiného. Mám pocit, že v České republice bychom se celkově měli naučit odsuzovat všechny druhy diskriminace. Islamofobie často ani není označována tímto termínem a už vůbec nebývá odsuzována. Jsem muslimka, která tu vyrůstala, a celé dětství jsem zažívala islamofobii, hlavně ve škole. Nikdy jsem k nikomu nepřišla a neřekla, že je islamofobní, protože jsem neměla pocit, že mám nárok něco takového říct. Islamofobie tu vůbec není součástí diskuse.
Lateef: Izraelská vláda se snaží prosazovat narativ, že judaismus je sionismus. To ale není pravda. Sionismus je politické hnutí, národní a kolonialistické. Je to ostuda, že se Izraelská vláda snaží redukovat úžasné lidi, náboženství a dědictví na jedno politické hnutí, které neexistuje ani 130 let.
Johana: Pro židovské členy naší komunity je to teď hodně obtížné. Vedou náročné rozhovory se svými přáteli a rodinami. I pro ně se snažíme vytvářet bezpečné prostředí. Jsou jedni z nás. Ale razítko antisemitismu je používáno izraelským režimem jen kvůli tomu, aby se vyhnul odpovědnosti. Vždycky si říkám – nazývali by ti samí lidé kritiku režimu v zemi s muslimskou většinou obyvatelstva jako islamofobii?
Existují ve vaší komunitě různé názory ohledně budoucnosti Palestiny? Typicky nebývá shoda, jestli prosazovat jednostátní či dvoustátní řešení apod.
Lateef: Věříme, že řešení a odpověď by měly být v rukou Palestinců. Samozřejmě se ale všichni shodujeme na jedné věci – že všichni Palestinci, kteří byli vyhnáni ze svých domovů, mají právo na návrat. Také věříme, že dvoustátní řešení bude vždy jen fasádou pro udržení okupace, apartheidu, pro stavbu ilegálních osad.
Johana: Zdroj celého problému je v tom, že lidé, kteří nepocházeli z tohoto území a neměli s ním nic společného, o něm stejně dělali důležitá rozhodnutí. Byli to Britové, kdo se rozhodl podpořit sionistickou kolonizaci Palestiny. Byly to právě nově vzniklé Spojené národy, které přijaly původní rezoluci, jež navrhla rozdělení Palestiny na dva státy. Nešlo o lidi, kteří v té zemi žili. Šlo o externí sílu, která přišla a nařídila řešení tam, kde neměla právo žádné řešení navrhovat. Chápu, že někteří lidé podporují dvoustátní řešení ve jménu nějaké realpolitiky. Ale mám pocit, že ve svém aktivismu bychom se neměli tímto omezovat.
Aisha: Dodnes není možné v Izraeli pojmenovat a uznat Nakbu. Přiznání toho, co Izrael udělal Palestincům, je přitom velkou částí řešení. Češi a Češky by si měli položit otázku: Chtěli byste, aby celý svět diskutoval a rozhodoval o budoucnosti vaší země? To je přece absurdní. Přesto zde celý svět diskutuje a vymýšlí řešení pro Palestince. Lidé, kteří tam nikdy nebyli, neznají historii, neznají kontext, neznají dostatečně kulturu…
Johana: Součástí izraelské taktiky je prodlužovat tento takzvaný „konflikt“ a vytvářet iluzi jakési složitosti, ačkoli ten problém jako takový vůbec není složitý. Řešení z hlediska dekolonizace sice není snadné, protože zde existují různé systémy útlaku a navzájem se posilují, ale řešení jako takové známe. Jako společnost máme mechanismy pro kompenzaci obětí genocidy, obětí etnických čistek. Toto není první genocida, která se kdy ve světě stala.
Mluvila jsi o dekolonizaci. Mohla bys prosím pro čtenáře, kteří s tímto konceptem nejsou obeznámeni, vysvětlit, co tím myslíš?
Johana: Podstatou dekolonizace je vrácení půdy a uznání práva na návrat pro ty, kteří byli vyhnáni. Jde o uznání hrůz a nespravedlností, které se staly. Jde o pravdivé vyprávění historie a vzdělávání, ochranu kultury a obnovu toho, co bylo zničeno během agrese. Jde o nějakou formu kompenzace. Tyhle všechny mechanismy máme, ačkoli se dnes všichni tváří, že to prostě není možné. Ale je to možné.
Lateef: Když hovoříme s Čechy o vyhánění Palestinců, vždy říkají: „Víte, byla válka, samozřejmě lidé odcházejí. Každá válka tvoří uprchlíky.“ Ale vyhnání Palestinců nebyla náhodná událost, byl to záměrný plán, hlavní důvod k násilí. To je to, co započalo samotnou válku. Ne každý si uvědomuje, že už před založením státu Izrael probíhala organizovaná etnická čistka, mnoho lidí o těch masakrech prostě neví. V době, kdy válka začala, přitom bylo už 250 000 Palestinců vyhnáno ze svých domovů.
Johana: Dnes noví izraelští historici jako Ilan Pappé nebo Benny Morris odhalují staré dokumenty. Celý ten proces etnických čistek je dobře zdokumentovaný. Je to prokazatelná historie, kterou mnozí lidé přesto stále popírají.
Lateef: Aby mohla být založena osadnická kolonie, je vždy třeba odstranit lidi, kteří tam původně žili. Kanada, Nový Zéland, Spojené státy americké, v každém jednotlivém příkladu, který známe, bylo potřeba odstranit původní obyvatele a nahradit je osadníky. Při vytváření státu Izrael byla etnická čistka původních Palestinců nutná.
Aisha: Spojené státy byly postaveny na zabíjení původních Američanů a na otroctví. Nyní to můžeme uznat, protože většina těchto systémů již byla v minulosti z velké části rozložena, i když jejich dopady si s sebou USA nesou dodnes. V Palestině je ale kolonizace proces, který stále probíhá. Dodnes žijí lidé, kteří se narodili před založením státu Izrael. Někteří Palestinci byli za svůj život vyhnáni už ze tří různých míst. V tomhle případě tedy nejde o uznání historie, ale uznání současnosti.
Johana: Izrael je stát, jehož existence je založená a udržovaná prostřednictvím etnických čistek, kolonialismu, apartheidu a okupace. Stát Izrael by neexistoval bez všech těchto věcí. Tohle je sionismus. Je to udržení a zajištění existence státu na úkor původních palestinských obyvatel. Nikdo by neměl mít právo tohle dělat.
Aisha: Pokud lidé začnou rozpoznávat, že jediným způsobem, jak Izrael může existovat ve své současné formě, je potlačování, zabíjení a zneužívání Palestinců, možná by nepodporovali to, co se děje.
Opakovaně jste zdůrazňovali špatné mediální pokrytí jak vašich protestů, tak toho, co se děje v Gaze. Jak vnímáte tento problém?
Aisha: Média mají tendenci přijít před začátkem našeho protestu nebo po jeho konci. Vyfotí organizátory s vlajkami a fotku použijí s nesprávným počtem účastníků. Snaží se zkreslovat snad všechna fakta. Také pořád opakují, že „Od řeky k moři“ znamená zabíjení Izraelců, což není pravda. Vysvětlili jsme to asi milionkrát. Dokonce jsme to heslo obhájili před soudem. Ale média to stejně pořád opakují dokola místo toho, aby předávala dál naše politická sdělení.
Lateef: Máme tiskové zprávy, které nikdo nepokrývá. Chceme, aby média dělala jednu věc – svou práci. Aby reportovala pravdivě a bez předsudků. Je skandální, že jednotlivci cítí potřebu dělat práci médií za ně. Neměli bychom to být jen my jakožto aktivisté, kdo informuje o tom, co se děje.
Aisha: Propaganda má na českou společnost obrovský dopad. Proto děláme to, co děláme. Je to ale chyba hlavně médií, že Češi neznají pravdu o tom, co se na místě dělo a děje. Každopádně český národ také v minulosti bojoval proti útlaku, takže mám pocit, že pokud se lidé vzdělají, uvidí náš pohled a možná se dokonce připojí k našim protestům.